Vladimír Kovář: „Chceme divákům představit kvalitní závodníky.“

koprivnice.gifKopřivnice – Autoklub plochá dráha Kopřivnice chce v nadcházející sezóně pořádat tři závody: semifinále MR jednotlivců, MR juniorů a volný závod. První dva podniky mají termín předprázdninový, třetí na konci září. Rozhovor pro Speedway Fakta poskytl nový předseda klubu Vladimír Kovář.

Proč jste se rozhodli pro tři závody?

„Především jsme si zjistili, jak to vypadá s onou nešťastnou rekonstrukcí letního stadionu. Nešťastnou říkám z toho důvodu, že podloží opravdu potřebuje rekonstrukci, hlavně fotbalisté to po každém větším lijáku pocítí, ale samozřejmě to sužuje i nás. Jenže se to už táhne roky a jsou s tím spojené nejrůznější zákulisní tlaky, snaha zrušit plochodrážní ovál atd. Ale k věci – starosta Josef Jalůvka nás ujistil, že v roce 2008 k rekonstrukci určitě nedojde. Pro nás to znamená další rok provizoria na dráze, která by už potřebovala větší zásah, ale lepší něco než nic. Můžeme tedy pořádat závody. Rozhodli jsme se pro tři podniky. Doba, kdy se pořádala třeba desítka závodů, je definitivně pryč. Ty tři jsou optimální – bude v mezích našich možností se na ně připravit, budou termínově rozprostřeny v sezoně tak, aby byl mezi nimi nějaký čas, aby se diváci nepřesytili. Zároveň chceme udělat víc závodů i proto, abychom umlčeli ty hlasy, které tvrdí, že ovál kvůli jednomu závodu je luxus, že se tu nic neděje, že vlastně neexistujeme. Přitom jsme nemohli pořádně nic naplánovat, když jsme nevěděli, co bude…“

A proč konkrétně pro tyto podniky?

„Naší politikou je od konce minulého desetiletí, kdy jsme z finančních a jezdeckých důvodů skončili s ligou, udělat vždy aspoň jeden špičkový závod, na kterém bychom veřejnosti představili kvalitní závodníky. V minulých letech jsme tak pořádali několik kvalitních mezinárodních závodů, extraligu družstev, finále MR jednotlivců i dvojic. Samozřejmě je to vždy otázka peněz a také toho, co se povede na kalendářní poradě vybojovat. Na finálové závody je vždy spousta uchazečů, a tak je třeba různě kombinovat. Semifinále mistrovství republiky jednotlivců by mělo být letos tou vlajkovou lodí.“

Pojedou zde špičkoví jezdci…

„Právě! Vytvořila se totiž netradiční situace. Loňské finále ve Slaném bylo pohromou pro některé favority, kteří skončili mimo první osmičku (ta má účast ve finále 2008 automaticky zajištěnou). Kvůli zranění kolene závod přetrpěl Ríša Wolff. Teď už je po operaci a rehabilituje, na novou sezonu bude fit. Přitom loni chytil vynikající formu a navíc mu to v Kopřivce jde a má tu spoustu příznivců. Nezapomeňme, že je právoplatným účastníkem Grand Prix na dlouhých a travnatých drahách – to už je nějaká vizitka! Dalším tahákem bude bezesporu Luboš Tomíček. Jezdec, který se dere do světové špičky – vždyť je prvním náhradníkem pro celý cyklus GP 2008 na krátké dráze. O stálé místo se rozjížděl s Dánem Bjarnem Pedersenem. Kopřivnice mu zatím moc nejde, je spíš na maličké ovály, což ukázal na podzim v americké Kalifornii. Přijede Matěj Kůs, který tady loni vypálil favoritům rybník a překvapivě vyhrál. Navíc má medaili z MS juniorských družstev a to je taky slušná vizitka. Martin Málek to tady zná dobře a byl tu loni na bedně. Plus Tomáš Suchánek, Hynek Štichauer, Jan Jaroš, Michael Hádek… Vedení ploché dráhy tvrdí, že udělá vše pro to, aby se do českého mistráku vrátili Tomáš Topinka, Jiří Štancl a Michal Makovský. Pokud by se to povedlo, představili by se tu taky a to by už byla pořádná palba!“

Termín je sobota 3. května. Další je v pátek 26. června – finále MR juniorů

„Ještě k termínu prvního závodu. Uvažovali jsme o 8. květnu, kdy se na státní svátek u nás jezdí dost tradičně. Kvůli termínové kolizi ale bylo potřeba závod odjet dřív, proto ten termín třetího. Junioři nejsou příliš drazí z finančního hlediska a navíc jsou vděční za závod, nemívají ty zlozvyky primadon, kterým furt není něco recht. Loni jsme je nepořádali, protože jednak jsme nevěděli, co bude se stadionem, mělo se už kopat, jednak byla jistá generační výměna a kluci nebyli moc vyježdění, přece jen Kopřivnice je délkou atypická dráha. Nyní to bude lepší – kluci jsou o rok starší, vyježděnější. Přitom nikdo z nich by neměl chybět kvůli britské lize, jak tomu bylo v minulosti u Tomíčka, Jaroše, Simoty… Jezdci jako Šitera, Kůs, Štichauer, Gavenda či Hádek jsou už dnes zárukou kvality, nahoru by měli jít i Holub nejmladší, Pučko, Babička… Pokud by startoval i Martin Vaculík, byla by to bomba, zas by to mělo větší kvalitu. Navíc je mistrák koncipován jako otevřený, tedy není problém startovku zkvalitnit Poláky z Rybniku, mladých šikovných tam mají spoustu a je to od nich kousek, přes sedmdesát kilometrů. Jo a ještě termín – zase jsme chtěli sobotu, ale mezinárodní kalendář je dost našlapaný, tak jsme se dohodli na pátku. Bude po vysvědčení, světlo je koncem června dlouho, mohla by z toho být pěkná akce…“

Co k třetímu závodu?

„Poslední podnik je zapsaný v kalendáři na neděli 28. září. O den dříve se jede v Březolupech finále MR dvojic, a tak je naše logika jasná: přetáhnout některé jezdce těch devadesát kiláků na sever a udělat tu solidní mezinárodní závod. Není třeba zastírat, že jsme to dělali třeba proto, aby se tu mohl představit Áďa Rymel. Rád by přijel i Wolffík, Pepa Franc, někteří tradiční cizinci… Prostě naše idea je udělat jakousi „odvetu“, ale pohodovou, kamarádskou, za ty dvojičky. Závod, kde by byl prostor pro legrácky, jízdu doprava či ve slípech, na blbnutí kolem nohy, na setkání s fanoušky, podpisy. Žádní fouňové, co shrábnou kasu, nahážou věci do auta a rychle se ztratí, ale super kluci, co pokecají při pivku, svezou děcka na motorce. Už to tady bylo několikrát a to je ta úžasná atmosféra, kterou nám mnozí závidí.“

To je fakt, v Kopřivnici chodí hodně diváků

„Pokud si odmyslíme Grand Prix, Tomíčkův memoriál a Zlatou přilbu, tak na běžné závody chodí u nás nejvíc diváků. A to včetně extraligy či mistrovství republiky. Ono se to třeba nezdá – na kopřivnický stadion by se pohodlně vešlo i dvacet tisíc diváků, ale návštěvy pod osm, devět stovek nejdou. A na už zmíněné finále mistrovství republiky tu byly tři a půl tisíce! Nás to samozřejmě hrozně těší a bereme to jednak jako velkou odměnu za naši práci, ale zároveň jako velký závazek. Takže naše snažení směřuje i směrem k divákům – aby byli spokojeni.“

V uplynulé sezoně postihla kopřivnickou plochou dráhu v podobě tragédie Michala Matuly

„Bylo to veliké neštěstí a všechny nás to zasáhlo velice silně. Každý z nás ho dobře znal, nejen jeho, ale i taťku a mamku, dědu, vždyť Matulovi patřili do kopřivnické plošiny pětatřicet let. Ten nešťastný závod v Krosně navazoval na už zmiňované semifinále v Kopřivnici. Chtěli bychom uctít jeho památku i vzpomínkou na závodech, plošinu miloval a motorky mu byly nade vše. Samozřejmě záleží na postoji rodičů a doufáme, že se k tomu postaví čelem i pražská Markéta, za kterou závodil v onen osudný den.“

Co ale s kopřivnickou plochou dráhou dál?

„To je bohužel velká neznámá. Odrazili jsme ten mečbol, kdy nás už pohřbili, naštěstí zaživa a naštěstí jsme se dokázali vyhrabat. Někteří potichu a rychle rozhodli o zrušení oválu, moc nám ale tehdy pomohla reakce veřejnosti. Byl jsem až dojatý, když nám lidé vyjadřovali solidaritu, když se za nás postavila řada obyvatel města, psali dopisy, apelovali. To je taky senzační věc, cítit, že to člověk nedělá jen pro sebe, ale že to má odezvu i na veřejnosti. Plošina tu má ze sportů největší divácký ohlas, mnohem větší než ligová házená, takový hokej či fotbal se s ní nemohou měřit. Každý sport je ale jiný, některý masový, třeba fotbal, házená nebo hokej, jiný zase – a to je náš případ – pro změnu divácký. Chtěli bychom samozřejmě v našem snažení pokračovat, pořádat závody dál. Nejsme ale majiteli stadionu, ten patří městu a na něm je, aby rozhodlo, co dál. Rekonstrukce podloží je nezbytná. Jen pro připomenutí: základ je z vápence a vyplavený prach udělal cementovou krustu, takže to funguje jako bazén. Zaprší, ta vana pod stadionem se naplní vodou a dlouho vysychá. Co bude na povrchu, toť otázka.“

Jaká je situace nyní?

„Bylo by to směšné, kdyby nás to neohrožovalo na existenci. Město nemá na samotnou rekonstrukci podloží, tahle akce je odsouvána z roku na rok, z vlastních peněz to udělá těžko, na jiné prostředky zvenčí, třeba z EU, si těžko na toto sáhne. A jsou tady lidé, kteří mají hlavy v oblacích, až z toho dostávají závrať: není na rekonstrukci podloží, ale oni plánují, co všechno bude na povrchu. Už jsem slyšel požadavky na umělý trávník, podle jedné ze studií by tu měla být hřiště s umělým povrchem pro fotbálek či volejbal, někteří zase vyvolávají ducha Emila Zátopka a fantazírují o umělohmotné šestidráze! Přitom ve městě neexistuje atletický klub a za ty tři roky schůzování a komisí jsem neviděl jediného člověka, který by řekl: „Dobrý den, já jsem představitel atletiky ve městě a budu za ni vystupovat.“ Šestidráha je tak finančně nákladná, že je takřka jisté, že tu nevznikne. Problém je ale v tom, že tito lidé mohou pobláznit ostatní. Stačí pak jedno rozhodnutí a jsme hotoví. Jak se dráha zruší, sáhne na mantinely, depo, už se to nikdy nedá dohromady. To by byl konec.“

Co pro zachování ploché dráhy děláte?

„Na co máme síly. Letos jsme se zúčastňovali strategického plánu, reprezentovali jsme plochou dráhu a hájili její zájmy. Lobbovali mezi zastupiteli, seznamovali je se situací, mnohdy žijí v nepřesných představách. Vedle závodů tak musíme věnovat energii na „marketing“ v politických kruzích, mezi zastupiteli. Stojí to čas a energii, ale nic jiného se nedá dělat. Kdo nekřičí, není vidět. Koho není vidět, jako by neexistoval. Nyní budeme usilovat, aby vedle dvou existujících variant povrchu stadionu (tedy bez ploché dráhy s atletickým oválem a v současné podobě s oběma ovály) vznikla i třetí varianta – fotbalové hřiště pouze s plochodrážním oválem dokola. Nemuselo by se sahat na mantinely, rekonstrukce by se mohla provést jen uvnitř a na ovál by se nemuselo sahat. Tím to bylo levnější. Pak bychom mohli jen upravit rozměry dráhy směrem dovnitř. Tím bychom ji zároveň rozšířili i zkrátili. Mantinel by přitom mohl zůstat tam, kde je.“

Jezdci si stěžují na kvalitu dráhy

„Každý ovál je vlastně tvořený zaválcováním sypkého materiálu do jílu. Jenže každý jíl po určité době tvrdne a rozpadá se na prach. Potřebovali bychom rozsáhlejší opravu, ale nemáme žádnou jistotu, že to nebudou vyhozené peníze a energie. Uděláme rekonstrukci a za půl roku přijedou bagry a zlikvidují to. Tak musíme dílčími kroky. Například na semifinále 2007 dráha nebyla nejhorší. První půlku byla tvrdá, teprve pak se dělaly větší koleje. Je to spojeno i s tím, že je enormně dlouhá a docela úzká. Jede se pořádný kalup… To hlavně méně zkušeným jezdcům sáhne na srdíčko.“

Navštivte web kopřivnické ploché dráhy na adrese http://plochadraha.koprivnice.org

8 thoughts on “Vladimír Kovář: „Chceme divákům představit kvalitní závodníky.“

  1. Velice držím palce a přeji co nejvíce energie, aby se Vám podařilo zachránit speedway ve městě, které do společenství plochodrážních bašt v republice neodmyslitelně patří. Vždyť jen, co závodnických legend se tady zrodilo, vzpomeňme Dudy, Jaši, Matulů, Tesaře, Rymela a mnoha dalších. Vydržte!

  2. Ahojte chlapi, Láďo gratuluji za předsednictví, neznám pozadí těchto změn v klubu, ale je fajn, že ses toho ujal. Bojuj za Speedway a jen doufám, že se taky po letech konečně chytne za nos, některý ze sponzorů. V Kopřivnici je v současnosti tolik zahraničích firem, včetně nově stoupající TATRY, že bych se fakt divil, když by se mezi nimi nenašel alespoň jeden, který by nenašel ve svém rozpočtu prostor pro sponzoring. Taky přeji celému klubu hodně úspěchů v novém roce 2008. Váš věrný fanda

  3. Držím Vám palce, aby plochá dráha zůstala v Kopřivnici zachována, protože k tomuto městu patří. Ale budme taky trochu objektivní. Nejenže v Kopřivnici existuje atleticky klub (MK Kopřivnice), ale dokonce se na atl. dráze stadionu konají závody. Například v lonském roce 30.5. Atleti se potýkají s tím samím problémem, že neví co bude dál se stadionem a proto je jejích činnost utlumena.

  4. Kdybys rozepsal zkratku, tak by z toho bylo patrné, že je to Maratón klub a ten se zaměřuje na vytrvalostní běhy a ty se ve většině běhají mimo stadion v terénu. Komu by se chtělo kroužit milion koleček kolem stadionu. A co skoky, vrhy, hody (nemyslím vepřové). A co sprinty?

Napsat komentář