Nezapomínejme na legendy

speedway-fakta-team.jpgV naší zemi se kultura vzpomínek na osobnosti, které něco znamenaly a dokázaly, obecně moc nepěstuje. Na všech úrovních – vojenské, vědecké, kulturní i sportovní. Ano, hodně nás v tomto směru poznamenal minulý režim. Ale svádět všechno na něj také nelze.

Naše plochá dráha má těch legend několik. Asi málokdo si v loňském roce vzpomněl na to, že uplynulo třicet let od doby, kdy se v roce 1977 podařil Janu Vernerovi ojedinělý kousek, který v dosavadní dlouhé historii světové ploché dráhy nikdo jiný nedokázal a s největší pravděpodobností už asi nedokáže. V tomto roce se totiž probojoval do všech oficiálně vypsaných finálových závodů FIM na ploché dráze a také se jich zúčastnil. Nejvyšším oceněním tohoto sportovního výkonu bylo, když mu legendární Ivan Mauger, devatenáctinásobný mistr světa, věnoval za tento kousek deset stran ve své knížce Extravaganca of Speedway.

Jan_Verner.jpg

A jak k tomu postupně došlo? Nejprve lehký, v silné konkurenci jakoby samozřejmý postup do světového finále jednotlivců na ledové ploché dráze, kde v Inzellu vybojoval skvělé 6. místo. Pak v červnu spolu s Jiřím Štanclem obsadili 4. místo ve světovém finále dvojic, když k bronzu chyběl jediný bod. Mezi online casino tím se jely rozjížďky ostatních plochodrážních soutěží a všechny znamenaly pro Jana postup do finále. A že se nejednalo o snadnou záležitost, potvrzují následující čísla – např. v mistrovství světa jednotlivců vstupovalo tehdy do soutěže celkem 160 jezdců, ale finále bylo podobně jako dnes vyhrazeno pro 16. Ve finále družstev ve Wroclavi získal jako člen reprezentačního týmu svou první velkou medaili za třetí místo na světě. Hned za týden byl v Göteborgu účastníkem královské disciplíny – finále jednotlivců na klasické dráze (13. místo) a za další týden bojoval ve finále mistrovství světa na dlouhé dráze. Jak mi sám pokies online říkal, k roku 1977 se váže i jeho vzpomínka na nejkrásnější závod. To se v sovětském Togliatti stal mistrem kontinentu a nechal za sebou mimo jiné i pozdějšího mistra světa Egona Müllera ze SRN.

Jan Verner skončil aktivní dvacetiletou závodní kariéru počátkem roku 1989. A jak si vede sedmapadesátiletá legenda dnes? Bohužel nelze napsat, že si užívá klidu a sportovního důchodu. Každý motoristický sport přináší četná zranění a plochá dráha není výjimkou. Ta se nevyhýbala ani Janovi a dnes mu znepříjemňují život. Přesto je stále optimistický a můžete jej občas vidět na stadionech, zejména ve Mšeně a Pardubicích. A nemůžu si pomoci, já osobně vidím jeho rukopis i na Filipu Šiterovi, jehož kariéru pomáhal rozjíždět.

Ještě jednu legendu, docela nedávnou, bych chtěl vzpomenout. Kdo si u nás vzpomněl, že by se 5. prosince loňského roku dožil 47 let Antonín Kasper mladší. Připomínat jeho přínos pro naši plochou dráhu je nošením dříví do lesa a článek by byl hodně dlouhý. Za to v Polsku si vzpomněli. Renomovaný Tygodnik žužlowy toto výročí v předvánočním čísle 48 v článku „Pravdziwi idole“ (Pravé idoly) i s fotografií připomněl. Mimo jiné s poukazem na vzor profesionality a vždy dobrého ducha v týmu. Inu …………

Ant._Kasper.jpg

5 thoughts on “Nezapomínejme na legendy

  1. Musím s tebou souhlasit. Dnešní Česko je rájem bulvárních deníků, pomluv,závisti, zlodějiny a nevím čeho ještě. Já se snad ani nedivím, když vidím, že nejlepším byznysem v této zemi je politika, že nám námi zvolení zástupci káží vodu a sami vyloženě „chlastají“ víno a ještě mají nmoho zdarma. A to se řadím mezi pravičáky. Je to smutné,ale jsme asi národ, který neví co je zodpovědnost, slušnost a národní hrdost. Sám víš, jaké zákulisní tahy jsou i ve sportu, který máme tak rádi, o hokeji nebo fotbalu ani nemluvě.Vzpomínám, že naposled se o PD psalo více v souvislosti se zraněními obou bratří Drymlů, a to vlastně jenom z pohledu určité senzační zaručené zprávy výše uvedených periodik.
    Nicméně samozřejmě skláním před úspěchy Jana Vernera a Tonyho Kaspera i ostatních českých reprezentantů. Bylo mi ctí, že jsem některé jejich exelentní výkony mohl sledovat osobně.

  2. Doplněk k Jéňovi Vernerovi.Měl jsem tu osobní čest být na finále v r.1977 na ledě v Inzellu.Byl jsem v té době na zákl.voj.službě v Rudé Hvězdě nebo-li SVS RH Praha.Bylo to moje první finále na „západě“,postupoval jsem z Moskvy.Bohužel v tréninku jsem šel na hubu, následný otřes mozku, jedna noc pobytu v nemocnici a následoval zákaz staru v tomto finále.Náhradník za mne byl Rakušák, asi proto, já se cítil v pohodě. No a v tomto finále se jely poprvé a naposled čtyřventily.To byla novinka, proto je mělo jen pár jezdců, část jich obsadila prvních pět míst, mezi nimi náš „Démon“ Zdeněk Kudrna obsadil 3.místo, úspěch jako hrom . No a Jéňa Verner byl právě šestý, neoficiálně „Mistrem světa na dvouventilu“.Takže to je jen taková malá připomínka k tomuto finále.

Napsat komentář