Abeceda ploché dráhy – písmeno "D"

Kopřivnice – Po týdnu je tady další díl našeho serálu Abeceda ploché dráhy. na řadě je písmeno D. Pod tímto písmenem se skrývá spousta pojmů spojených s plochou dráhou. Jen na ukázku třeba Divišov, městečko, kde se rodí stroje pro tento sport, defekt – problém, který nemá žádný jezdec rád, ale i pojmy jako držák, držet, derby, jména Dryml, Dvořák, Doncaster a další a další najdete v dnešním díle abecedy.

Dolní Čermná – vesnice mezi Lanškrounem a Letohradem. Pocházel odtud automobilový závodník Vincenc (Čeněk) Junek, a tak se místní rozhodli po válce uspořádat na jeho počest memoriál – na travnaté dráze nad kostelem. Bylo to v roce 1948, ale kvůli celostátnímu zákazu motoristických podniků se poprvé jelo až o rok později. Už v následujícím roce se jelo na škváře. Po rekonstrukci na přelomu 50. a 60. let se na dráze bez mantinelů jezdilo až do roku 1967. Zahynul zde táborský závodník Josef Slunéčko, když jej v hromadné kolizi trefil stroj jiného jezdce. Dnes po dráze zbyly nepatrné pozůstatky. Doplňme, že se na místním rybníce jel i závod na ledě.

 

Divišov – středočeské městečko blízko Vlašimi, ležící u dálnice D1, by bylo bezvýznamnost sama, kdyby zde Jaroslav Simandl nezačal ve své nástrojářské dílně vyrábět kopie motorů Jap. Záhy z toho vznikla znárodněná továrnička vyrábějící celé motocykly vlastní konstrukce. V roce 1955 za městečkem vznikl ovál, který fungoval až do konce 60. let. Obnovy se ve zmenšené podobě dočkal v roce 1990 – byl poslední svazarmovskou aktivitou na ploché dráze. Výhodou dráhy je poloha za zástavbou a správní budova, kde lze např. při soustředěních spát, také to, že ovál je na české poměry krátký. Nevýhodou bývá povrch, po dešti se z něj udělá plastelína, na které někdy jde stroj urvat do smyku jen velmi obtížně.

 

V roce 2006 pořadatelé začali na stadionu pořádat ledovou plochou dráhu, pro rok 2009 počítají se závodem kvalifikace do GP, což by byl jejich dosavadní pořadatelský vrchol. Klub nikdy neměl jezdeckou základnu, v 50. letech „domovsky“ příslušel do KAMK Praha-venkov, rok zde jezdil pardubický Racek. Jako bydliště však měli Divišov uvedený např. Antonín Šváb st,. Dušan Kopřiva, Richard Janíček aj. V poslední době odtud pocházeli Robert Král, Tomáš Uher či Jan Hlačina.

 

Plochá dráha je ale v Divišově přítomna nejen v podobě továrny Jawa a oválu. Bydlí a působí zde např. bývalý jezdec a ladič Vladimír Dvořák, kombinézy, deky na motorky či sedla zde šijí manželé Jirsovi a rámy zde vyrábí firma Stuha otce a syna Uhrů.

 

Dvořák Stanislav a Vladimír – otec a syn z Divišova se zapsali do naší historie jako špičkoví mechanici a ladiči. Stanislav dlouhá léta pracoval jako tovární mechanik v Jawě a spolupracoval s většinou továrních jezdců a i v důchodě pracoval např. pro ledaře Stanislava Dyka. Zemřel po dlouhé nemoci v roce 2006. Syn Vladimír závodil za Rudou hvězdu a poté se věnoval práci s motory. nyní má ladičskou dílnu doma v Divišově a vedle zahraniční klientely pracuje i pro naše špičkové závodníky.

 

Dyk Stanislav – původem západočeský motokrosař po vojně zakořenil v Olomouci. Ledovou plochou dráhu začal jezdit na konci 70. let coby zralý závodník a takřka okamžitě se zařadil do naší absolutní špičky. Několikrát se probojoval i do finále MS jednotlivců a s týmem získal několik medailí. Závodil i po padesátce, ale těžký pád s nárazem do bariéry uvnitř umělé dráhy v Berlíně jej v roce 2000 upoutal na vozík.

 

Dánsko – smykem se tam jezdilo už v meziválečném období a Morian Hansen byl jediným jezdcem kontinentu, který prošel skrz husté kvalifikační síto až do finále. Po válce ale dánská plochá dráha stagnovala a byla nejen ve stínu švédské, ale i norské. Vše se změnilo příchodem Oleho Olsena v polovině 60. let. Nejenže jako výrazný talent ovládl domácí scénu, ale úspěchy v MS přitáhl pozornost na do té doby opomíjenou disciplínu. Začal v 70. letech pracovat s mládeží v malých kubaturách a úspěch se dostavil v roce 1977 (Finn Thomsen 5. v MS, Alf Busk mistrem Evropy juniorů), ale hlavně o rok později (Dáni vyhráli titul mistra světa družstev). Od té doby Dánové nezaznamenali větší výkonnostní propad. Hans Nielsen – Erik Gundersen – Tommy Knudsen či Jan Ove Pedersen byli vystřídání Nickim Pedersenem, jmenovcem Bjarnem či Hansem Andersenem.

 

Zajímavé je to, že dánská liga se nikdy i přes účast špičkových domácích jezdců nezařadila mezi významné ligy a ani v Dánsku nezískala větší popularitu, pozici v televizi atd. Stadiony jsou vesměs „přírodní“ za městem s minimálním vybavením, výjimkou je jen GP Dánska na jednorázové dráze stadionu Parken v Kodani.

 

Děčín – i toto severočeské město patří do historie naší ploché dráhy, byť jen epizodně. Závody se tu jely v roce 1949 a 1950. Pak utrum.

 

Daugavpils – město na jihovýchodě Lotyšska, dříve součást SSSR, většinu obyvatel tvoří Rusové, Lotyši jsou spolu s Poláky menšinou. Plochá dráha se zde jezdí od 60. let a po rozpadu SSSR patří mezi pilná pořadatelská místa závodů ME a MS, v sezonách 2006 a 2007 dokonce závodů GP. Zmodernizovaný stadion je umístěn mezi domovní zástavbou a má 2 dlouhé tribuny, jednu zastřešenou, je bez umělého osvětlení. V současnosti jediné lotyšské plochodrážní místo. Pocházejí odtud Kjastas Puodžuks či Max Bogdanov, z Vladivostoku sem přišli Grigorij Laguta a jeho mladší bratr Artjom. Působí tu také Rus Andrej Koroljov, který začínal jezdit v ázerbajdžánském Baku a má také polské občanství.

 

Debrecen – tradiční bašta maďarské plošiny. Také si odbyla krizi, když se tu v prvním desetiletí tohoto století chvíli nejezdilo. Přesto nyní opět pořádá závody ME a MS. Stadion nepůsobí nejvzhledněji, mj. proto, že by se měl během několika let likvidovat – stojí uvnitř městské zástavby.

 

Doncaster Jeremy – v 90. letech i u nás populární britský jezdec. Střapatá velká hlava, odstávající uši a úsměv od ucha k uchu, to byla vizáž „Donkiho“, který pravidelně a rád jezdíval na Zlatou přilbu do Pardubic. Navíc uměl dobře i trávu a závodil i na dlouhé dráze.

 

Dugard Martin – vyhrát závod GP na divokou kartu, to je kousek, který se jen tak nepovede. Tenhle Brit to dokázal při svém startu v roce 2000 a byla to samozřejmě Velká cena Británie. Jeho skóre v GP je tedy úctyhodné: 50 % startů proměnil ve vítězství. Z toho vcelku jasně vyplyne, že startoval mezi elitou jen 2x.

 

Douglas – křestní jméno filmového milovníka Fairbankse je zároveň značka motocyklu, který byl jedním z prvních plochodrážních speciálů. S firmou Rudge slavil úspěchy na přelomu 20. a 30. let, jenže jim rychle zatnul tipec Stan Greening s motorem JAP. Čas od času je douglas k vidění na výstavách veteránů a pak je možné s úžasem pozorovat, jak za několik let na počátku 30. let se stroje pro plošinu změnily k nepoznání.

 

Davis John – další i u nás populární Angličan. Dlouhovlasý blonďák do Pardubic na Zlatou zajížděl hlavně na konci 80. let. Rád zpíval (natočil i gramofonovou desku) a byl znám svým společenským životem (tedy přeloženo do srozumitelnější řeči – chlastal a paříval v putykách a nebyly mu cizí ani dívenky a ženušky). Prostě nikoli hvězda speedwaye, ale showman, kterého mají diváci rádi a který je dokáže přitáhnout do ochozů.

 

derby – u nás na plošce věc skoro neznámá, ale třeba v Polsku! To byste čubrněli. Když jedou třeba odvěcí rivalové Gorzów a Zielona Góra nebo Bydgoszcz a Toruń či Rzeszów a Tarnów, to je hukot. Nejen plný barák, ale taky zvláštní atmosféra, protože porážka soupeře prostě „muší bejt“.

 

držák – držáků, věšáků a nosičů je na plošině dost, ale tady máme na mysli typ dráhy. Tedy taková, která pneumatiku zadního kola podrží a moc ji nepustí do smyku. Jezdec si musí máknout, aby to „urval“ do smyku a aby ho to nesrovnalo a neposlalo do prken. Buď bývá držákem hlubší dráha, tedy s větší vrstvou na povrchu (tradičně v poslední době Kopřivnice, ale i jiné podle úprav či navezení materiálu), nebo materiál, který váže vodu a dokáže s ní udělat plastelínu – třeba Divišov po dešti.

 

držet – neplést s podržet (někomu). Jde o to držet plyn a neklapnout. Jelikož má plochodrážka velký kompres(ní poměr), každé otočení plynovou rukojetí od sebe znamená přibrzdění a ztrátu. Protože je snazší držet plyn v zatáčce (kolo se točí částečně naprázdno ve smyku) a z výjezdu, je prubířským kamenem závodníkových schopností a odvahy držet na rovince a do nájezdu. Teprve pak, až se kolo urve do smyku, se vrkne či zabalí a pak zase drží dál.

 

dirt-track – označení pro plochou dráhu, které se používalo v jejích počátcích na konci 20. a ve 30. letech a které se používá v Rumunsku dodnes. Anglický význam jasně vyplyne z překladu: dirt je špinavý, prašný a track trať, dráha. Tedy prašná dráha, vystihující jeden z rysů tohoto sportu, tedy jízdu po nezpevněném, sypkém povrchu.

 

dreamteam – česky hvězdný tým nebo přesněji tým snů označuje přání každého manažera a nekritického fanouška, na druhé straně je noční můrou všech těch, kteří chtějí vyrovnané, a tudíž zajímavé boje. Ve fotbale či hokeji může být zápas na jednu branku dobrou zábavou, ale na plošině utkání připomínající vraždění neviňátek nikoli. Proto od prvopočátků tu jsou snahy závody vyrovnat. O hendikepech vyrovnávající různé kubatury by šly napsat romány a stejně tak o snahách zabránit tvorbě dreamtýmů.

 

V Británii se promotéři pravidelně dohadují na tom, jak vysoký bude platit bodový průměr pro tým (součet bodových průměrů jezdců z minulého období nesmí přesáhnout určité číslo, např. 42,5), ale nikdo nezpochybňuje samotné pravidlo. Platí to i ve Švédsku a byl pokus prosadit ho i v Polsku. Silná a vlivná lobby bohatých klubů jej ale smetla. Vedlejším nechtěným produktem totiž je to, že sem tam se do soupisek týmů nevleze kvalitní jezdec a musí být nahrazen průměrným. Pořídit si třeba dva výborné a tři kvalitní jezdce znamená na zbývající posty nacpat vyloženě slabé s nejnižším možným bodovým průměrem (averagem).

 

V Polsku v extralize byl v roce 2007 pokus zkrotit ambice klubů stropem na finanční výdaje pro jezdce, ale to je věc, kterou jde snadno obejít, stačí vynechat klub jako prostředníka a udělat přímou linku sponzor – jezdec. Limit byl pro rok 2008 zlikvidován a efekt je hned k vidění: silní Toruń a Leszno a na opačném konci Rzeszów a Tarnów.

 

defekt – jeden z důvodů, proč tak dlouho opomíjeli plochou dráhu sázkaři. Příklad? V roce 1976 to Maugerovi jelo a na své perfektně připravené Jawě ve světovém finále v polském Chorzowě naděloval soupeřům půl roviny. Jedna blbá závlačka, o níž trefně poznamenali, že je tak levná, že se ani jednotlivě neprodává, znamenala defekt z prvního fleku. Z titulu se radoval Peter Collins a Mauger se nedostal ani na bednu.

 

Defekt dokáže zasáhnout kohokoli, protože na plošině je technika extrémně namáhaná a ani ten nejlepší si nemůže být jistý, že se mu vyhne. Zadřený motor, utržený píst, porucha zapalování, svíčky. Nebo třeba trochu poškozená pneumatika, která se v zatáčce roztrhne. Prasklý hák. Nečistota v karburátoru, prasklý rám, přetržený řetěz. Mnohokrát to jezdec ani nemůže ovlivnit. Nahřívá nový, funglnový motor na stojánku a hrk! zachrastí to a je po něm. Vybalí řetěz z originál obalu, namontuje ho a šup! Po dvou kolech ztvrdne, že s ním nejde otočit.

 

Přesto všechno nesvádějme na fatum, na osud a nadpozemsko. Pokud někomu upadne špatně přišroubovaný hák, protočí se rukojeť plynu či se zasekne lanko plynu, nebo poněkolikáté praskne třeba držák sedla, svědčí to spíš o přístupu než o smůle. Jsou jezdci známí jako bordeláři, kteří mívají motorky jako kupu hnoje, jsou zase takoví, kteří slynou pečlivostí a precizností. Mezi ty druhé patřil třeba fenomenální Jiří Štancl – a defekty se mu většinou obloukem vyhýbaly.

 

Některé defekty jsou spíš úsměvné či exotické, i když nepříjemné či nebezpečné. Mezi ně patří zastavené kohouty paliva (tedy přesněji nepuštěné) i případ, kdy se otřesy samy za jízdy přivřely. Taky už tu byla situace, kdy mechanik místo paliva nalil do nádrže vodu nebo kdy motor za jízdy explodoval a rozptýlil se po dráze a nic netušící jezdec si po zastavení stěžoval, že „mu to nějak nejede“. Nebo třeba mechanik s jezdcem nechali v motoru papíry, kterými byly ucpány díry. Podle lidové slovesnosti takhle dokonce jednomu jezdci shořely a vyletěly výfukem peníze, které si tam uschoval před celníky. Blbá je i hadra zapomenutá ve výfuku („netáhne to!“) či tlumič, který uletěl v nájezdu přes mantinel jak raketa a jezdec rázem měl co dělat, aby zkrotil koně bez otěží. Sem tam se někomu i ulomilo řidítko, když na ně v nájezdu zatlačil a nepříjemné je upadlé sedlo, když o tom nevíte a dosednete plnou vahou jen na čouhající zbytky držáků.

 

dlouhá ­– jedna z plochodrážních disciplín, byť se dnes už tak ostře nerozlišuje mezi dlouhou pískovou a trávou. Existuje hlavně na kontinentu, ale dráhy rozměrově delší (okolo 500 a více metrů) jsou třeba i v Austrálii. Podle mezinárodních řádů je definice jasná: 426 metrů a více, ale realita je barvitější. Existují krátké dlouhé dráhy (Lamothe-Landerron) i dlouhé krátké dráhy (Kopřivnice, v minulosti České Budějovice, Kolín…).

 

Řada dlouhodrážních oválů existovala či existuje v lázeňských městech – jejich základem byly klusácké koňské dráhy. Jmenujme třeba Mariánské Lázně, Gornja Radgona, Baden či Herxheim. Koňské ovály posloužily i pro vznik drah v Olomouci, Šternberku či Poděbradech a Košicích (a v Pardubicích). Povrchem je obvykle písek (často v podobě jemnějšího štěrku) nebo tráva.

 

Dlouhodrážní motorka má odlišnou konstrukci rámu. Je delší, má větší zadní kolo (23 palců) s odpružením a převodovku na 2 rychlosti. Řazení je odlišné od ledů, jezdec zařadí dvojku před jízdou, jen to zablokuje a po startu „ťukne“ do páčky na levé straně řidítek a dvojka mu tam „skočí“ automaticky. Z toho důvodu mají dlouhodrážky na řidítkách vlevo dvě páčky.

 

Historie zná i případ, kdy Švýcar Marcel Gerhard jel MS na krátké dráze na dlouhodrážním rámu. Ve Wiener Neustadtu po vynikajících startech mu stačilo se jen držet u lajny a skoro ho nešlo objet. Vedení světové plošiny promptně do dalšího kola používání dlouhodrážních rámů zakázalo.

 

držka – když se člověk kouká na fotky, tak obličeje jezdců i jejich výrazy jsou různé. Ale to není míněno. Dalším významem tohoto výrazu je pád, tedy nejčastěji ve spojení hodil držku, šel na držku (neplést s výrokem šel na dršťkovku, horká se dvěma rohlíky dokáže pořádně vzpružit).

 

debil – podle potřeby kdokoli: soupeř i vlastní týmový kolega, mechanik, rozhodčí či ředitel závodu, novinář či fanoušek, který hlasitě vykřikuje své komentáře. Na ploché dráze jde o hodně a emoce jsou často na hraně, čas od času dojde i na pěsti, ale je potřeba umět vychladnout a třeba svůj tvrdý výrok i vzít zpět. Že to jde? To jste fakt nevěděli? Nejste jediní. Ba dokonce je takových bohužel víc než dost.

 

Dohren – díra na severozápadě Německa. Asi by o ní nebyla řeč, nebýt Tobiase Kronera a jeho otce, protože ti stáli u zrodu místní podivuhodné dráhy: má 214 metrů, skoro kruhovitý tvar, startuje se z depa, aby byl aspoň kousek pro všechny čtyři rovný. Areál ve velmi jednoduchý: světla pro nasvícení dráhy rozvěšená po okolních stromech, depo coby kemp volně v lese, každý jezdec si udělá vlastní ležení a la motokros. Prostě překrásný důkaz, že speedway má tisíce tváří a o žádné nelze říct, že jen tato je ta pravá.

 

dvouventil – na ploché dráze se honily po většinu existence disciplíny čtyřdobé motory. Ty jsou v hlavě válce vybaveny zařízením pro nasávání směsi paliva a vzduchu (sacím ventilem s pružinou, miskou, vahadlem atd.) a zařízením pro vytlačování spálených plynů do výfukového potrubí (výfukový ventil s příslušenstvím). Existují v zásadě dva způsoby ovládání ventilů, aby byly synchronizovány s fázemi motoru a chodem pístu: OHV a OHC. Oba byly (a dodnes jsou) zkoušeny, i když éra dvouventilů kromě ledů v kubatuře 500 ccm skončila (viz čtyřventil).

 

Drymlové Aleš a Lukáš – u jména Aleš by mělo být napsáno 2x, protože se jedná o otce a syna. Asi netřeba představovat, takže krátce: otec Aleš začínal na počátku 70. let a dlouho patřil mezi průměrné jezdce. Mezi naši špičku vyletěl rychlostí meteoritu v roce 1977 a už v ní zůstal až do 90. let, hlavně na dlouhé dráze. Může se pyšnit dvěma tituly vicemistra světa a hromadou dalších triumfů. V jeho šlépějích šli jeho synové Aleš a mladší Lukáš, kteří začali závodit v polovině 90. let nejdříve v Německu s tamní licencí (kvůli nižší věkové hranici). Úspěšnější je mladší Lukáš, který se prosadil i v několika závodech GP. Zmiňme ještě Vladimíra, bratra Aleše staršího, úspěšného lékaře a známého ředitele nemocnice ve Vrchlabí. Do světa levých zatáček vstoupil už v 70. letech, když pomáhal bratrovi s psychickou přípravou, což byl u nás přístup do té doby nevídaný.