Abeceda ploché dráhy – písmeno "E"

Kopřivnice – Jako každý týden i nyní na programu další písmeno abecedy, tentokrát je na řadě písmeno E. Exotické slova jako Egypt, Etiopie do výčtu slov patří také, ale málokdo by je čekal. Ovšem pojmy jako Eso, Elite League, Evžen Erban, Edinburgh a další, to už fandové ploché dráhy znají velice dobře.

Erban Evžen – dlouholetý závodník a po vážném úrazu v roce 1979 (zlomené obratle) funkcionář pardubického klubu. Bratranec Milana Špinky je znám svými jazykovými znalostmi, manažerskými a podnikatelskými schopnostmi (mj. se podílel na privatizaci Jawy Divišov) a kontakty. Také díky nim si Zlatá přilba udržela úroveň a renomé vrcholného světového podniku.

 

Etiopie – tahle země na severovýchodě Afriky přispěla do plochodrážní abecedy exotickým jezdcem jménem Gene Tella. Habešan se zúčastnil ve 30. letech řady evropských závodů včetně pardubické Zlaté přilby (tehdy ještě přílby), a když jeho zemi okupovala Itálie, startoval pod vlajkou Rakouska. Jeho další osud? Aspoň pro mě hádanka.

 

Egypt­ – země se stala britským protektorátem, a tak není divu, že byla zasažena i plochodrážním vlivem. Zmínky o jízdě smykem pod pyramidami se objevují od předválečné doby až do 70. let, ale asi nejrušnější období bylo po 2. světové válce, kdy si speedwayem krátili volné chvíle britští vojáci.

 

e-prostor – neboli svět internetu a webových stran se logicky nemohl vyhnout ani ploché dráze. Po nesmělých začátcích vznikl na konci 90. let geniální projekt Poláka Marcina Babniśe na adrese world.speedway.org, který se na řadu let stal nejpřehlednějším a nejrozšířenějším zdrojem informací o světové ploché dráze. Bohužel stál na jednom člověku, což (opět) logicky vedlo časem k jeho vyčerpání. To je ostatně problém i řady jiných projektů a e-prostoru jako celku. Nejrůznější strany vznikají a zanikají či po ambiciozním nástupu zakrňují a živoří.

 

Pro českého čtenáře jsou nejlépe jazykově srozumitelné a zároveň nejaktuálnější polské projekty: Przegląd żużlowy, Sportowe fakty či Speedway info fungující jako emailové noviny. Zajímavé jsou i stránky Němce Thila Wunderlicha www.speedway.org zvláště pro kalendář a systém mistrovství světa a Evropy.

 

S nástupem digitalizace se na web stěhují i televize, a tak je nově možné sledovat plochou dráhu, pokud si dáme trochu práce s vyhledáváním, i obrazem. A konečně je tu fenomén You Tube, díky němuž je tu stále víc a víc záběrů od 30. let po nejnovější.

 

A jak v domácích luzích a hájích? Dodnes jsme v tomto směru „rozvojová“ země. Kluby většinou na své webové prezentace moc nedají a i ostatní žijící projekty lze spočítat na prstech obou rukou (i s funkčními stránkami jezdců). Přesto i tady se blýská na lepší časy. E-prostor si s novou generací bude stále víc a víc razit cestu. Kdy se dočkáme prvního „nezávislého“ internetového přenosu?

 

Ermolenko­ Sam – americký chlapík z Kalifornie v sobě mísí krev indiánských předků i ruských přistěhovalců. Vyrostl ve druhé invazní vlně (po Penhallovi, Schwartzovi či Moranech) jezdců z malých drah, kde se jezdí tvrdě na tělo, technicky, velkým smykem s vyvěšením z motorky vlevo a s levou nohou skrčenou pod motorkou. Pro svou příjemnou pohodovou povahu oblíbený jezdec to dotáhl až na individuálního mistra světa. Poté, co přibylo roků, přesedlal na televizní komentátorství. Závodil i jeho bratr Charlie, zvaný Dukie.

 

Eskilstuna – další důkaz, že se ploché dráze nejlépe daří spíš ve středních a menších městech. V tomhle švédském na západ od Stockholmu rozhodně. Funguje tu nejen špičkový klub Smederna s kovadlinou a kladivem ve znaku, ale také tu bývají špičkové závody včetně GP. Stadion? Klasická Skandinávie. Nic mohutného, žádné betonové tribuny a podobně, ale přes deset tisíc lidí se sem vejde.

 

Edinburgh – skotský klub Monarchs drží spolu s Glasgowem speedway v této britské zemi nad vodou, ale vyhlídky nejsou nijak růžové. Jezdí v nižší Premier league na stadionu v Armadale, což je městečko zhruba čtyřicet kilometrů od Edinburghu, které tak v názvu figuruje vlastně ze setrvačnosti. Dráha je technická s ostrými rohy, ale postupně se k ní jako v mnoha jiných britských případech přibližuje zástavba a podle místních je jen otázkou času, kdy ji pohltí hlad po stavebních parcelách. Co pak? Klasické hledání další štace.

 

Exeter – město na jihozápadě Anglie v Cornwallu. Tady tradičně působil klub Falcons neboli Sokoli. Do naší plošiny se zapsal hlavně na konci 70. let, kdy zde startovali Václav a Jan Vernerové, Zdeněk Kudrna ad. Specifikou na britské poměry dlouhé dráhy byly zvýšené klopené zatáčky a plechové mantinely. Méně obvyklé už bylo to, že se nejezdilo po lajně, ale právě kolem bariér, což znamenalo hezky dokopečka a zkopečka. Proč minulý čas? Stadion, který fungoval už před válkou, dostihla zástavba, a tak byl v roce 2006 za plné slávy uzavřen. Klubový manažment usiluje o nové místo v okolí k vybudování dráhy, ale prozatím (léto 2008) se mu to nepodařilo, i když se mluví o Haldon Hill, tedy návrší, kde kdysi stávala jediná britská dlouhá písková dráha.

 

Eso – není špatné mít nějaké eso v rukávu a v pravý čas jej vytáhnout. O tom sní závodníci, manažéři i ladiči a konstruktéři. Někdy se to povede (např. Jawě v podobě čtyřventilového motoru v Mariánkách v 1976), jindy ne. Dnešní ligoví manažéři mají často možnost takové eso použít v podobě taktické rezervy nebo žolíka (jokera).

 

Eso ale znamenalo i název stroje – a to nejen plochodrážního. Motocykly této značky se vyráběly v Divišově, než byl zdejší podnik v roce 1964 v rámci reorganizace začleněn do koncernu Jawa. A jak název Eso vznikl? Jaroslav Simandl začal na konci 40. let vyrábět náhradní díly na anglické Japy. Vzniklo tak i několik motorů, které pro odlišení od originálů začal odlišovat jako S-JAP, když S vzal ze svého jména. Poté, co vytvořil vlastní podčtvercovou konstrukci, vyvstala potřeba vytvořit nový název. Z písmene S tak vzniklo Eso, když se hodil i další význam ve smyslu trumfu, nejvyšší karty, která přebije vše ostatní.

 

Motocykl Eso DT – 1 měl délku 200 cm, minimální výšku sedla 750 mm, váhu motoru 28 kg, váhu 82 kg, 2stupňovou převodovku, zapalování magnetem, karburátor Eso 53C bez jehly a svíčku Lodge R 49 – R 51. Ostrou závodní premiéru si odbyl 10. dubna 1955 v Praze na krátké dráze (asi 250 m) na Bělce (na bývalém hřišti SK Nusle).

 

Elite League – britská nejvyšší soutěž se pod tímto názvem jezdí od poloviny 90. let. Předtím měla dlouhá léta název British League, pak po velké vleklé krizi na přelomu 80. a 90. let došlo ke sloučení s nižší National League (byla dříve uzavřena pro cizince vyjma jezdců Commonwealthu) a vytvoření Premier League. Po dvou sezonách se ale několik klubů domluvilo na vytvoření Elite. Počet týmů kolísá do deseti. V souvislosti s ligami v Británii je ale poněkud zavádějící mluvit o vyšší a nižší, protože na sebe nenavazují a není tu postup či sestup. Promotéři volí soutěž podle toho, na co se finančně a organizačně cítí. A tak např. v poslední době do nižší ligy odešel Reading, když si z ní mezi elitu odskočil vlastně jen na dvě sezony.

 

Systém je tradiční: utkání 2 týmů o 7 jezdcích (minimum je 6 při zastupování zraněného jezdce kolegy) na 15 jízd. Nyní se jezdí Elite League čtyřkolově, tedy všechny týmy se spolu utkají doma a venku 2x. Dodejme, že kluby této ligy jezdí kvůli dostatku závodů mezi sebou také KO Cup a Craven Shield, tedy o štít Petera Cravena. Den závodění si volí každý klub svůj, obvykle mimo úterý (Švédsko) a víkend.

 

Elitserien – nejvyšší švédská soutěž na rozdíl od britské na nižší Allsvenskan navazuje. Má 10 celků, poslední sestupuje, ale už se i přihodilo, že vítěz nižší soutěže o postup neměl zájem, a tak poslední zůstal. Závodním dnem je úterý a jezdí se systémem utkání 2 týmů o 7 – 8 jezdcích na 16 jízd. Jezdí se 2kolově, tedy na 18 kol, případně je play-off.

 

Podle mínění řady odborníků je z trojice světových lig (s britskou a polskou) nejkvalitnější, nechybí v ní nikdo ze světové elity.