Abeceda ploché dráhy – písmeno "G"

Kopřivnice – Pokračování naší abecedy se dvou dílech písmene F přehouplo k písmenu G, které skýtá taky spoustu zajimavých plochodrážních pojmů. Guma, Gyula, Gorzów, Gusto, ale i jména slavných Gundersen, Grepl, Gerhard, stejně jako značky motocyklů pro plochou dráhu Godden, GM a mnoho dalších slov.

Gottwaldov – jak se jmenoval nějakou dobu Zlín, se o plošinu jen otřel. Závod tam byl plánovaný jen jeden na osmačtyřicátý a asi se neodjel, ale přesto působil jako zázemí blízkých Březolup. Odtud pocházeli třeba Jan Jaša a Stanislav Kučera otec a syn, Miloš Plzák, Vlastimil Červenka atd. Odtud se rekrutuje i řada sponzorů a dříve patronátních podniků (jak se sponzorům tehdy říkalo. A hlavně, tady vznikaly plochodrážní pneumatiky Barum, neboť ačkoli se uváděly za firmou Otrokovice, speedway pneušky se tvořily v Malenovicích (části Zlína). Jejich tradici po rozdělení holdingu převzal Mitas, taky ze Zlína.

 

Guma – jezdec bez hlavy. Vidí, že je tam hlubina, ale on tam stejně ten plyn podrží. Nebo je to blátíčko a on tam vlítně jak za sucha. Není divu, že takovýto závodník má respekt a každý trne, co zas vytvoří.

 

Jinak gum je na plochodrážce několik. Třeba na přední vidlici coby součást pérování, na zadním kole jako držák deflektoru, na výfuku jako silentbloky. Největší paseku dělají gumové objímky držící karburátor a filtr. Jak se „vychechlají“, hrozí nebezpečí vypadnutí, další velmi zrádnou možností je prasknutí. Proč zrádnou? Guma vypadá na první pohled v pořádku, drží na motoru a drží i „karbík“, ale během jízdy to „chytá falešný luft“ neboli nasává vzduch a motor nejede tak, jak je třeba.

 

Dříve, tedy v 80. letech, výraz guma znamenal i kryt páteře. Jelikož přes díry v železné (zrezivělé) oponě šlo jen obtížně dovážet ochranné pomůcky, řada jezdců si pomáhala, jak to šlo. Tak i chrániče zad se vyráběly z všeho možného i nemožného: vrstvil se koberec jekor s linoleem atd., ale největší úspěch měly kryty vyráběné z podrážkové gumy, sehnané v prodejnách Řempa. Tohle už naštěstí máme za sebou.

 

A konečně guma znamená v hantýrce i pneumatika, ale o tak vážné věci v samostatném hesle.

 

Gorzów – město na severozápadě Polska v části zvané Wielkopolsko. Do pětačtyřicátého součást německého Pruska. Vzápětí tam zapustil kořeny żużel a to tak vydatně, že se město stalo baštou tohoto sportu v Polsku. v 70. letech tým se Zenonem Plechem, Edwardem Jancarzem, Bogusławem Nowakem, Bolesławem Prochem, Ryszardem Fabiszewským či Mieczysławem Wożniakem masakroval soupeře a shraboval jeden titul za druhým. Taky později, byť už ne tak úspěšně, proslul prací s mládeží – z líhně B. Nowaka pochází např. nezmar Piotr Świst. V současnosti stadión prochází rozsáhlou renovací po svém návratu mezi elitu. Poblíž města leží Wawrów, jedno z polských center miniżużla s malou dráhou, na níž vyrostl např. Krzysztof Cegielski.

 

Gyula – město na samé rumunské hranici patří k letitému inventáři maďarských stadionů. Roky tam závody pořádal klub z nedaleké Békéscsaby, nyní funguje místní klub. Dráha je dnes už trochu netypická: úzká škvára okolo 400 metrů, takže někteří „cimprlich“ jezdci mají při prvním pohledu na ni hodně smíšené pocity. Letos (2008) se vrátila mezi pořadatelská místa mezinárodních závodů kvalifikací ME jednotlivců. Vyrůstá zde nejvýraznější talent Maďarů posledních let Roland Benko.

 

Gusto – míněno to, že někdo má rád holky a jiný zase vdolky. Tak je tomu i na ploché, některý jezdec je zavilý „lajnař“ a pořádně neodleze od vnitřního okraje dráhy – například Richard Wolff. Další jsou zase známí spíše jízdou po vnější straně oválu, takovým příkladem je Norbert Magosi, který se dokáže otírat i o mantinel.

 

Podobné je to i s nastavením motorky, jeden preferuje radši těžší převody „do rychlosti“, jiný radši volí lehčí, aby se motor snadněji „rozbalil“. I kolem karburátorů je spousta dohadů, když se jezdci dají do řeči: ten jezdí tenhle, tamten zas jiný, každý dokáže s motorem něco jiného.

 

Nejhorší je, když jezdec prohlásí, že některá dráha není jeho gusto. Pozor, pokud zůstane u prohlášení a dotyčný zatne zuby a snaží se, seč mu síly stačí a poctivě zkouší oválu přijít na kloub, není ještě tak zle. Horší je, jak se z něj stane jezdec jedné dráhy, jednoho typu drah nebo se stane pověstný tím, že někde ne a ne zajet, i kdyby čert na koze jezdil. Příklady? Tomek Gollob na krátkých jednorázovkách , jezdci pražské Markéty na plzeňských Borech (což se táhne ještě od asfaltových drah, ačkoli většina dnešní markéťácké sestavy tehdy ještě ani nebyla na světě), Luboš Tomíček a Martin Vaculík v Kopřivnici, Tonda Galliani v Březolupech, Adrian Rymel v Pardubicích apod. A proč to je průšvih? Neboť mistr je jen ten, kdo dokáže zajet na mokrém i suchém, na krátké i dlouhé, pravidelné i šišaté, úzké či široké. Podob má speedway tolik, že nikdy nevíte kam vás třeba kvalifikační pavouk zanese. Vysvětlení typu „ta dráha byla podivná“ je sice upřímné, ale na prd.

 

Göteborg – švédské přístavní město u úžiny Kattegat patří k ploché dráze „od nepaměti“. Místní klub Kaparna (neboli Kapeři, tedy cosi jako bukanýři, piráti) byl pojmem a na stadionu Ullevi se odjela řada světových finálí. Jenže i to má mráček: v posledních letech se klub dostal do finančních těžkostí a hlavně do vleklých problémů s dráhou. Letos (2008) dokonce na poslední chvíli ani nenastoupil do druhé ligy s prohlášením, že nejdřív musí získat trať s dlouhodobou garancí používání. Veselejší to je s Ullevi. Na něm se pořádá jedna z GP, která díky strategické poloze stahuje i diváky z Dánska a Německa.

 

Gundersen Erik – jezdec – legenda. Už proto, že i přes jeho relativní mládí jej nikdo z mladší divácké generace nepamatuje. Jeho kariéra skončila v jediném okamžiku: při drastickém hromadném pádu ve finále MS družstev v britském Bradfordu v roce 1989. Maličký usměvavý Dán s chaplinovským kartáčkem pod nosem byl ze čtveřice zraněných postižen nejvíce. Sice po úrazu páteře neochrnul, ale jeho hybnost (zvláště ruky) je omezena. Na plošinu nezanevřel, objevuje se jako manažér reprezentace dospělé i juniorské.

 

Gundersen se proslavil vytříbeným jezdeckým stylem, velkou bojovností, skvělými starty i širokým rejstříkem jezdeckých schopností. Kuriozitou bylo, že svého času, tedy v 80. letech, byla přímo příslovečná jeho řevnivost s krajanem Hansem Nielsenem. Inu dva kohouti…

 

Goričan – coby příklad, jak myšlenka (a peníze) mohou zvítězit nad hmotou. Projekt Zvonka Pavlice, bývalého jugoslávského jezdce a otce Jurici. Ve vesnici na chorvatskomaďarské hranici (přesněji řečeno už za ní na katastru sousední vesnice Donji Kraljevec), kde žije a kde má svou úspěšnou stavební firmu, vybudoval před několika lety „na zeleném drnu“ překrásný moderní stadion nazvaný podle milénia. Geniální je už myšlenka propojení skladiště stavebních materiálů (štěrku, písku, kameniva) se sportovištěm.

 

Jak toho dosáhl? Z druhé strany betonových boxů na uskladnění materiálů přistavěl zastřešenou tribunu a k tomu dráhu s délkou okolo 300 metrů. Na protilehlé straně je další zastřešená tribuna pro sezení, zbytek tvoří travnaté valy. Uvnitř oválu je minidráha. I boxy, sprchy či kanceláře nesou geniální pečeť jednoduchosti. Stavby jsou např. tvořeny masivními fošnami zapuštěnými v kovovém „U“ profilu.

 

V současnosti zde funguje klub Unia, pořádající ročně okolo 5 – 6 závodů, z toho běžně dva mistrovské FIM či UEM. Dodejme, že leží v kraji zvaném Medžimurje mezi řekami Murou a Drávou jen několik kilometrů od druhého chorvatského oválu, Prelogu.

 

Grepl Rudolf – sponzor nejen mšenského klubu, ale i dalších českých jezdců. Vlastní stavební firmu specializující se na zemní a silniční práce.

 

Gari – tohle slovíčko je ruské a znamená popel, škváru. Takže když Rusi jdou na gari, na matagonki na garevoj darožke, znamená to, že jdou na plochou. Tenhle výraz je ale, uznejte sami, moc dlouhý, a tak se přece jen prosadil neruský, ale univerzální spidvej. Pokud se ale mluví o ledogari, znamená to, že v zimě Rusové napustí na ovál vodu a na ledě jezdí na šroubcích. Jenže zase je tu ten malý rozdíl odlišující východní říši od Evropy: tady se jezdí se šroubky na malých pláccích, na kluzištích, tam na normálních oválech. Ta rychlost!

 

Gerhard Marcel – kníratý Švýcar nebyl první, kdo v zemi helvétského kříže sedl na motorku bez brzd, ale rozhodně to dotáhl nejdál – až k zisku titulu mistra světa na dlouhé dráze. Jezdil i krátkou, ale to pro něj byl jen doplněk, protože sdílel „bavorský komplex“ řady plochodrážníků spočívající v množství travnatých a dlouhých oválů (a závodů) v jižní části Německa. Nejlepším závodníkem světa se stal v roce 1992. Nestal se ale švýcarským Olem Olsenem, jeho úspěch neměl na tuto disciplínu žádný vliv. Dnes se věnuje ladičství, jako záplavy jiných bývalých jezdců.

 

Gdańsk – polské město při Baltu. Společně s Gdyní a Sopotem (Sopoty) tvoří dlouhý pás osídlení. Také zde má plochá dráha tradici a historii „jak přes kopírák“. Počátky na sklonku 40. let nebyly nejhvězdnější, mezi elitu se město dostalo koncem 50. let, když sem byl z Warszawy převeden prvoligový klub. Taky zde si zažili chmurnější okamžiky, hlavně po bankrotu počátkem tohoto tisíciletí, kdy začínali od nejnižší ligy. Dráha je specifická, šla by okomentovat jako se 4 zatáčkami, kdy do nájezdu je potřeba to pořádně položit.

 

Godden – jezdec jménem Don Godden byl specialistou na dlouhé a travnaté ovály, ale i na nich patřil jen mezi širší světovou špičku. Proslavil se jako pokračovatel britské konstruktérské tradice. Poté, co Jawa odrazila nástup Weslaku, vytvořil v polovině 80. let motor Godden, případně GR (Godden racing). Zlé jazyky tvrdí, že pořádně fungoval jen ten agregát patřící Hansi Nielsenovi, ostatní ne a ne naladit na gusto dalších jezdců. Faktem je, že se po nástupu GM a inovacích Jawy z plochodrážních oválů vytratil.

 

GM – a další „garážová“ pohádka, která se může stát jen v takovém malém sportu, jako je plochá dráha, o kterou nejeví zájem velcí výrobci motocyklů. To se prostě najde kutil, který se rozhodne šťourat do stávající techniky, inovovat ji a výsledkem je – občas – úspěšný model. V případě italského konstruktéra Giuseppeho Marzotta to byl motor. Tento bývalý jezdec, který s Gianpaolem Norem jako první koncem 70. let zvedl Italy z podprůměru, zkoušel pod pseudonymem Charlie Brown i britskou ligu. Svůj výtvor produkuje v dílničce v severní Itálii jen jako „kit“, tedy stavebnicové díly v krabici. Ty distribuuje přes prodejce a ladiče, kteří je kompletují a ladí jezdcům „na tělo“. Hodně s ním na distribuci spolupracuje nejlepší italský plochodrážník všech dob Armando Castagna, u nás s nimi začal vytlačovat domácí Jawu Antonín Kasper ml.

 

Glasgow – skotské město je u toho od konce 20. let, ale platí tu stejně jako u Edinburghu: líp už bylo. Na sever je to daleko, cestování za soupeři moc a moc a sponzoři žádní nebo chudší než na jihu. Takže vždy problém – jak někdo z místních vyroste, šupem na jih. Pokud koupí hvězdu – díra do rozpočtu. A tak většinou barvy Tygrů hájí místní či ze severu Anglie a hlavně naverbovaní Klokani. Klub startuje v Premier League a úvahy o vyšší Elite se objevily jen v souvislosti s očekávaným startem skotského televizního sportovního kanálu. TV přenosy by mohly přilákat sponzory, ale jen bude-li to nejvyšší patro. Zaprší z tohoto mráčku?

 

Gelsenkirchen – loni (2007) nově se objevivší místo na plochodrážní mapě. Průmyslové město leží v rozsáhlé aglomeraci Porůří (blízko Bochumi) a v okolí se různě ploška jezdila, ale teď šlo o premiéru na nejvyšší úrovni: Grand Prix Německa. Stánkem není zas tak ledasjaký plácek, ale moderní stadion bundesligového klubu Schalke 04. Když je napsáno moderní, znamená bez stálé plochodrážní dráhy, ta se dělá jednorázově přímo na fotbalovém trávníku. Bude to mít i konkrétní pozitivní vliv na speedway v tomhle koutě Germánie? To teprve uvidíme, zvláště po letošní superostudě.

 

Grejdr – alias česky silniční pluh. Zařízení buď s vlastním pohonem nebo vlečené za traktorem s nastavitelnou radlicí. Jednak ji jde (nebo by mělo jít) natáčet do stran a jednak zvedat na obou stranách nezávisle na sobě. Je vcelku jasné, k čemu slouží: srovnat povrch dráhy do roviny, tak, aby se strhly všechny hupy, vlny, rolety atd. Taky je pomocí něho přemístit větší množství materiálu než smykem za traktorem, to se dělá např. po sezóně, kdy je třena materiál z rovinek natáhnout zpět do zatáček apod. Díky grejdru jde „modelovat“ náklon oválu a v případě pořádné hlubiny vrchní vrstvu vytáhnout ven, jak jsme toho byli svědky např. před několika lety na GP v Praze.

 

Gollob Tomasz – (a taky Wladysław a Jacek) velká – a to nejen výškou – postava nejen polské plošiny. A to vůbec nemusel být plochodrážníkem! Pod dohledem otce Wladysława se starším bratrem jezdili motokros a silnice a na ovály zamířili docela pozdě. Začínal v Bydgoszczi, kde strávil většinu kariéry. Od počátku patřil mezi obrovské talenty a vnesl světlo do tehdy stagnující polské plošiny. Rychle vyletěl do národní a pak i světové elity. Nesmlouvavá agresivní jízda na hraně mu zpočátku vynesla pověst, jakou se o pár let později „pyšnil“ Nicki Pedersen. Rána pěstí, kterou v GP inkasoval od Craiga Boyceho, je dodnes k vidění na internetu. Stejně tak pád z finále Złotého kasku z roku 1999, který jej pravděpodobně stál zisk titulu mistra světa.

 

Tomek je pověstný láskou k jízdě venkem a perfektními útoky kolem mantinelu stejně jako nechutí k jednorázovým oválům. Vtipy se dělají i z jeho dominantního a hůře komunikativního otce (který se navíc zapletl do bankrotu jednoho z varšavských klubů) i z bratra „Jacuśa“, který byl roky brán jako jeho přívažek a součást gollobovského „balíčku“ (kdo podepisoval kontrakt s Tomkem, musel koupit i Jacka), z neschopnosti i po tolika letech v elitě komunikovat aspoň trochu anglicky. Jeho skalní fanoušci sice skandují „Jeszcze tego lata Tomek mistrzem świata“, ale i přes solidní letošní comeback mu už asi ujel vlak…

 

Gornja Radgona – lázeňské městečko ve Slovinsku při rakouských hranicích. A jak to bývá, v lázeňském místě bývala koňská dráha a tu využívali pro dlouhodrážní závody. Zde se za časů Jugoslávie jezdily i podniky MS včetně finále. Pamatujete? Štefak Kekec a Vlado Kocuvan. Jó, bejvávalo…

 

Gunzenhauser Herrmann – německý meziválečný jezdec se proslavil ve 30. letech v sedle naší Jawy. Samozřejmě ne té divišovské, ale pankrácké od továrníka Janečka. Dokázal dvakrát dominovat na Zlaté přílbě v Pardubicích. Po válce se do východních Čech vrátil jako mechanik a rádce Josefa Seidla.