Matěj Kůs: "Vsadil jsem na jednu kartu."

marketa.jpgkus3.jpgMatěj Kůs má ze sebou sezonu ve čtyřech ligách, triumf v Mistrovství Evropy dvojic, titul mistra České repunliky, vítězství v Tomíčkově memoriálu a Zlaté přilbě SNP, ale také neúspěch ve finále Mistrovství světa juniorů. Jaký byl jeho rok a jaký bude ten následující, o tom hovořil pražský závodník pro server Speedway Fakta.

Matěji, v posledních dnech jsi intenzivně chodil do školy. Co tedy ty a škola?
Nedávno jsem školu dodělal, mám hotovo. Je to za mnou a už se můžu věnovat jenom závodění.

Jaká byla tvoje sezona?
Zase jsem se stejně jako předešlé sezony něco naučil, v Polsku to nebylo takové, jaké bych si to představoval. Vsadil jsem na jednu kartu a nevyšlo mi finále Mistrovství světa juniorů. Dá se říct, že mě to rozhodilo už v Gdaňsku, kde ten závod propršel a já jsem se tam celý týden připravoval. Tahle sezona byla o tom, že důležité momenty sezony mi nevycházely, ale třeba ve volných závodech, jako byl například Tomíčkův memoriál, jsem měl solidní formu.

V extralize jste začali strašně, prohráli jste první tři domácí závody, čím to bylo?
Na začátku jsme neměli žádnou zahraniční posilu a ani forma závodníků nejspíš nebyla vysoká. Chyběl nám lídr, který by celek vedl. Já si myslím, že jsem v extralize bodoval dobře. Je možné, že kluci neměli tolik času na přípravu, ale všichni jeli tak, jak nejlépe mohli. Když mají povinnost startovat v zahraničních ligách, tak jim nezbývá tolik času na přípravu na českou ligu. Já na to čas měl, protože se mě netýkaly povinnosti v Anglii.

Co se změnilo, že se vaše výsledky zlepšily? Bylo to jenom těmi zahraničními posilami?
Jak jsem řekl, chyběl nám lídr a kapitán. Tu roli pak převzal Rafal Dobrucki a vlastně díky němu jsme měli takový konec sezony, jaký jsme měli. Byl bych moc rád, kdyby u nás dál jezdil.

O událostech, které předcházely finále, už se toho dost řeklo a napsalo, jaký je na to tvůj pohled takhle s odstupem?
Měli jsme smůlu. To, že se zranili Rafal a Pepa Franc, to byla prostě smůla. Nikdo tady nebrečí a nikdo z nás nehledal vinu nikde jinde než u sebe. Mšeno bylo v základní části nechytatelné, to je fakt, ale ligové závody se vyhrávají na konci sezóny a tam jsme byli lepší a oni to věděli. Kdyby se nás nebáli, neudělají takový manévr v sestavě. Ale z mého pohledu to bylo nemorální, takhle použít Aleše Drymla, ale pravda je, že díky němu udělali titul. Mšeno se hájilo kde čím, že jim systém také škodil, kdesi cosi, můžou říkat, co chtějí, ale mně se to nelíbilo. Jsem zároveň jezdec Markéty, tak vždy budu hájit zájmy vlastního klubu, i kdyby čert na koze jezdil. Není to nic proti Alešovi, já ho velmi respektuju jako závodníka a vážím si ho jako člověka, ale bylo to nesportovní pojetí řádů a já si za tím stojím.

Co říkáš na to, že se extraliga pojede stejným systém jako letošní rok?
Mně tenhle systém nevadí, je to napínavější. Je spousta lidí, kteří s tím systémem nesouhlasí, ale i hodně fanoušků, se kterými jsem mluvil, říkalo, že je tenhle systém zajímavější. Systém dvouutkání je dobrý nápad, jen si nemyslím, že úplně tenhle je pro české podmínky ideální, upravil bych ho do podoby toho polského.

Který systém je pro tebe finančně výhodnější?
Finančně byl pro mě rozhodně výhodnější starý systém a to celkem nesrovnatelně (smích).

Stal ses poprvé v kariéře seniorským mistrem republiky, když jsi do Prahy přijel s náskokem z Pardubic. Byl jsi před tím pražským závodem nervózní?
Hodně mi na tom titulu záleželo, takže jsem dal do trénování všechno. Soustředil jsem se až do poslední chvíle, abych to zvládnul. Nenechával jsem si na sebe sedat ten tlak zvenčí, kdy se třeba psalo, že jsem půlmistr. Lukáš moc dobře ví, kde o ten titul přišel. Kdyby se nenechal předjet v poslední jízdě v Pardubicích, kdy jsem ho celé čtyři kola atakoval, byl by titul jeho. Do toho mi pak všichni říkali, že už je to jasné. Já jsem v době toho druhého finále měl po sobě pět nebo šest závodů a už mi ani nezbývaly síly na stres. Ten závod jsem jel docela hodně vyčerpaný, protože jsem toho měl za sebou opravdu hodně, hlavně noční přejezdy Praha – Gdaňsk mi braly spoustu sil. Zvládali jsme to s Oldou těžce, po závodech jsem řídil vždy já, tak do jedné do dvou ráno a pak si šel zdřímnout. Také nebýt Maikiho, který s námi dělal od půlky sezóny, nevím, jak bychom tuto sezónu zvládli. Moc nám pomohl, a když nezakotví v Austrálii napořád, budeme oba s Oldou rádi, když s námi opět bude. Zpátky k poslednímu finále. Od třetí nebo čtvrté jízdy bylo opravdu těžké se na každou jízdu koncentrovat a dát do ní všechno. V té jízdě s Lukášem jsem byl viditelně rychlejší, ale on je zkušený závodník a dokáže jet takovou stopu, která mi zabrání, abych ho na tvrdé dráze jako je například na Markétě, předjel. Stejnou stopu jel i v prvním finále v Pardubicích, ale díky tomu, že je tam dráha větší, jsem si místo našel, ale v Praze nebo na jakékoli menší dráze je obtížné Lukáše v téhle stopě předjet, je to skvělý závodník, a pokud za ním nejede nějaký o hodně zkušenější závodník, je to prakticky nemožné se před něho dostat, když se ujme vedení.

Je titul mistra republiky nejvíc, čeho se dá u nás dosáhnout?
Já to tak beru. To, že je někdo mistr, znamená, že byl ten rok nejlepší, i když je tam i otázka trochy štěstí, ale to platí v každé sportovní disciplíně a ke sportu to neodmyslitelně patří. Tento titul pro mě dost znamená, protože jsem štěstí nepotřeboval a celý seriál si poctivě vyjel. Rozhodně to ale neznamená, že bych to bral jako maximum toho, čeho bych já mohl dosáhnout. Mistr Česka a třeba Polska je diametrální rozdíl a nemám na očích růžové brýle, že jsem mistr republiky. Je třeba to brát jako další motivaci do práce, a ne uspokojení.

Příští rok se pojede jeden z finálových závodů MČR jednotlivců na dráze v Divišově, která ti moc nevyhovuje a kde ti letos úplně nesedlo MČR dvojic. Co tomu říkáš?
Je to tak. V roce 2009 už jsem toho mistra ve Svitavách taky mohl udělat, ale zkazil mi to jenom závod v Divišově, který mi nevyšel. Skončil jsem tam, myslím, sedmý jen s devíti body. Letos jsem tam (pozn. –  na MČR dvojic) přijel jako o něco zkušenější závodník, ale to, že někomu nesedí dráha, není o tom, že na ní neumí jet. Ta dráha má všechno jako jakákoliv jiná dráha, dvě rovinky a dvě zatáčky, jde spíš o to, že si závodník, v tomto případě já, na tu dráhu nedokážu nastavit motorku a trápím se na ní. Budu na ní muset trénovat, určitě mi to jezdecky pomůže. Přes tuto zimu jsem rozšířil techniku o 4 nové motory, které by měly být na špičkové úrovni. Myslím si, že příští rok už mi to půjde o něco lépe.

Je víc Mistrovství České republiky nebo Memoriál Luboše Tomíčka?
Pro mě je po sportovní stránce víc Tomíčkův memoriál.

Byl Tomíčkův memoriál tvůj nejlepší závod letos?
Na české půdě ano. V Polsku se mi pár závodů také povedlo.

Byl jsi důležitý člen týmu v semifinále ME dvojic v Opole a pak jsi vůbec nenastoupil do finále, co tomu říkáš?
To byla taktická změna, která byla provedena vedením. V semifinále jsme s Alešem Drymlem vybojovali oba po dvanácti bodech a postoupili jsme do finále. Mě jenom na celé té situaci mrzelo lhaní, a že mi nikdo do poslední chvíle neřekl, v jaké budu pozici, jestli pojedu nebo budu náhradník a vůbec celý přístup mě znechutil už před odjezdem. Já jsem po nikom nechtěl, abych jel všechny jízdy.  Jen jsem čekal, že se v závodě vystřídáme. Je to závod dvojic, chtěl jsem, abychom ten titul udělali bez ohledu na to, jestli jede ten nebo onen. Byly tam věci, které byly nefér a které mě mrzí, ze strany vedení reprezentace a Drymlů, kteří se týden před závodem rozhodli, že nechtějí, abych s nimi nastoupil ve finále, že nejsem týmový hráč, nikdo z nich nezavolal mě. Chtěli tam místo mě Zdeňka Simotu, rozhodnutí bylo na státním trenérovi, je to jeho práce a jeho volba. Cestoval jsem do Stralsundu s tím, že chci závodit, v tréninku jsem sjel dvě nové gumy, hodně jsem se na to připravoval, protože jsem počítal s tím, že se do toho závodu dostanu. Nikdo za mnou nepřišel ani po skončení tréninku.  Že budu stát celý závod, jsem se dozvěděl mezi řečí od kluků. To jsou věci zákulisní, samozřejmě jim gratuluju k zisku zlata.

Jak vypadalo individuální mistrovství světa z tvého pohledu? Nastoupil jsi jako rezerva v Ostrowě, jak bys zhodnotil svůj výkon?
Tam jsem postoupil jako druhý náhradník.  Být druhý náhradník v takovém závodě, jako je semifinále o Grand Prix, je samo o sobě velká věc, ale moje priority pro tuhle sezonu byly úplně jiné. Já jsem v neděli, den poté startoval v polské lize a svoji nejlepší motorku, která prostě na tu ligu musela být připravená, jsem si schoval na další den, protože nás čekal přejezd do Maďarska přes celou noc. V závodě jsem si odjel dvě jízdy, dal jsem do toho samozřejmě všechno, jednou jsem z druhého místa defektoval a první jízdu jsem skočil do nějaké čtrnácté jízdy rozjetého závodu na dráze, na které jsem nezávodil od jara 2008. Jet po takové době se světovou špičkou na druhé motorce a bez tréninku není až taková sranda.

Česká republika byla do kvalifikace SWC nasazena do Loniga, což je změna oproti původnímu plánu, kdy měl jet národní tým do Landshutu. Je to pro tebe lepší volba?
Nedokážu to posoudit, jel jsem v Landshutu v roce 2008, v Lonigu jsem byl v roce 2009. Obě dvě dráhy mi seděly, v Lonigu jsem jel Golden Gala jako šestnáctiletý junior a podařilo se mi tam porazit pár dobrých závodníků, vždycky se mi tam dařilo při italské lize, ale myslím, že to vyjde úplně nastejno. V současnosti by mi možná víc seděla dráha v Landshutu, protože mám radši velké rychlé dráhy a to Landshut je.

Měli bychom se utkat s Lotyši, Italy a Slovinci, co na to říkáš?
Měli bychom hlavně vyhrát, jsme na tom stejně každý rok, kdy vyhrajeme kvalifikaci a pak v semifinále, když se utkáme s těmi top šesti, tak odpadneme. Bohužel realita je taková, že se pohybujeme ve světě na sedmém osmém místě.

Jak je pro tebe důležité Mistrovství Evropy?
Samozřejmě seniorské finále Mistrovství Evropy je velký závod a chtěl bych být mistrem Evropy, ale závodník si musí nastavit před sezonou nějaké priority, na co se soustředí. Když se soustředíš na všechno, tak žádný závod neodjedeš dobře, vždycky se na něco musíš soustředit, buď to vyjde s tím, že jsem do toho dal všechno, nebo ne. Moje priorita byla polská liga, do které jsem dával úplné maximum, priorita byla Mistrovství světa juniorů a domácí šampionát. První dvě soutěže byly na takové divné úrovni, ale co se týče finančních prostředků a všeho úsilí a to nejen mého, tak většina padla na tyhle dvě soutěže. Teď je přede mnou nová sezona, kdy se ty priority zase posunou jinam. Měl jsem letos docela těžký květen a červen, kdy se také zkazila moje sezona po pádu při semifinále Mistrovství světa juniorských družstev v Plzni, utrpěl jsem tam lehký úraz hlavy, který se se mnou pak táhnul. Vždy jsem se z úrazů dobře dostával a neměly na mě velký vliv až do té doby, než jsem se praštil do hlavy.

Ten závod mě zajímá, jak bys zhodnotil svůj výkon i výkon týmu v Plzni? Od tebe jako od kapitána se čekalo, že budeš prohánět Poláky a Darcyho Warda.
Těžko můžu hodnotit svůj výkon, když jsem ho zakončil po jedné jízdě. Jednou jsem dojel druhý a pak jsem upadl, když jsme šli do nájezdu skoro nastejno, zamotali jsme se tam s Arturem Mroczkou a já jsem po tom pádu nebyl ve stavu, ve kterém bych mohl dál pokračovat v závodě. Co se týče kluků, tak ze sebe dali všechno, jen v určitých momentech mě mohli brát víc jako kapitána, nikdo na těch nových tlumičích neodjel tolik co já a skoro nikdo neposlechl s nastavením, měli svoji hlavu. Bodově jsem nijak nepomohl, ale že jsem se nezranil schválně, to určitě všichni vědí. Během samotného závodu mě pěkně překvapil třeba Roman Čejka. V současnosti jednoduše nemáme takovou juniorskou základnu jako Polsko. Myslím, že hlavním problémem je malá motivace něčeho dosáhnout a být v určité věci nejlepší. Zastávám názor, že máme dobré kluky, moc jim fandím a kdykoliv pomůžu, ale málokdo si uvědomuje, o čem je plochá dráha. Ve sportu neexistuje kompromis. Ukázkou toho je Martin Vaculík. Sám jsem jich několik udělal a to mě od něho výkonnostně vzdaluje. Kdybych mohl začít kariéru od začátku, spoustu věcí bych udělal jinak. Znervózňuje mě čas, který mi utíká, a představa, kde bych byl, kdybych zrovna tohle udělal jinak. Frustruje mě pocit, že jsem mohl být lepší. Plochá dráha je můj život a miluju to, co dělám. Postupem času si čím dál více uvědomuji, jak si nesmírně vážím toho, co můžu dělat. Přece takový život musí být snem každého kluka.

Sám ses těšil na finále MSJ do Pardubic na svoje domácí diváky, kteří se těšili na tebe. Ten závod ti nevyšel, a když jsme spolu mluvili po závodě, tak jsi říkal, že jsi měl problém s motorkou a možná i trošku s hlavou, ale hned po závodě to nedokážeš lépe zhodnotit. Jak bys to tedy zhodnotil takhle s odstupem?
Na motorce jsem měl technickou závadu, kterou nešlo během závodu odstranit, ale zároveň se na tom dalo jet. Opravdu mě mrzí, že jsem zklamal fanoušky, protože jsem se do Pardubic těšil, tamější dráhu miluju a slyšel jsem, že fanoušci věřili, že bych mohl být třeba na bedně. Nepodařilo se, skončil jsem jedenáctý, což je pro mě prostě tragédie, co se týče toho závodu. Makali jsme a chtěli zajet dobrý výsledek a pak jsem z toho byl tak otrávený, že jsem to chtěl potřetí jízdě zabalit, pak jsme ale s lidmi kolem mě usoudili, jmenovitě třeba s panem Vopatem, který mi velmi pomáhá, že kvůli lidem, kteří mně věří a fanouškům, co tam přišli, bude dobré pokračovat. Chtěli mě vidět na dráze závodit a zklamalo by je, kdybych se na ty závody vykašlal, bylo by to sobecké. I do poslední jízdy jsem šel naplno a nic jsem neošidil. Chtěl jsem lidem poděkovat za to, že tam přišli a fandili mi.

Máš za sebou sezonu v barvách Lotosu Gdaňsk, kde jsi po sezoně skončil. Pak jsi k té sezoně něco řekl a hlavně v Polsku sis vysloužil za svoje slova tvrdou kritiku. Můžeš to nějak vysvětlit nebo k tomu něco dodat?
Co se týče Gdaňsku, tak to byla nejlepší volba klubu, jakou jsem mohl udělat před touto sezónou. Nelituju toho a jsem rád, že jsem tam mohl ten rok být, to že se mi nedařilo, nedávám za vinu nikomu jinému než sobě, slabí musí odpadnout a v tomto případě jsem to já. Pravdou je, že to není tak profesionální a dobře organizovaný klub, jako je Unibax Toruň, kde je vše dotažené a nadstandardně zařízené. To ale nebyl problém mých malých bodů. Když si člověk zvykne být v Toruni a pak jde do nějakého jiného klubu, tak jde do horšího, protože žádný jiný klub nemůže fungovat tak dobře jako Toruň. V Lotosu se mi líbilo a byl jsem moc spokojený se spoluprací s trenérem Chomským. Samozřejmě jsem byl fanoušky kritizován, když se mi nepovedl závod, tam ti fanoušci jsou takoví extrémní, jakýkoliv neúspěch se okamžitě trestá, David Stachyra se ráno vzbudil a měl posprejované auto. Když se mi nedařilo, tak mě to neskutečně žralo, naopak když jsem jel dobře, tak oni dokázali povzbudit. Šlo o článek na jednom polském webu, který si oni přeložili po svém a akorát to vrhá špatný stín na klub i na moje jméno.

Nedávno jsi podepsal smlouvu v polské extralize s Toruní. Dráhu v MotoAreně uvádíš jako svoji vůbec nejoblíbenější, ale kolikrát se na ní svezeš?
Všechno záleží na mně, jak budu jezdit ty jarní sparingy. Příští rok už nejsem junior, takže mi odpadnou závody. Nemusíme si říkat, že nemálo juniorských hvězd odpadlo při přechodu do seniorů, je to nejtěžší skok závodnické kariéry, uvidím, jak se s tím poperu já. Musím si zajistit tolik závodů, abych uživil celý svůj tým a zároveň šel výkonnostně nahoru. Potřebuji k tomu nejen závody, ale lidi, kteří se mnou pracují a hlavně finančně pomáhají, mluvím o sponzorech, vždy jsem popularitu jdoucí s úspěchem přisuzoval hlavně těmto lidem, protože bez nich by to nešlo dělat a žádný úspěch by nebyl. Podpis do polské extraligy pro mě byl takový odvážný krok, když vlastně nemám vůbec žádné garance startů. Návrat do Toruně, kde to mám rád a kde vidím hlavně svůj sportovní rozvoj, je pro mě motivující natolik, že mi to za ten risk stojí a motivuje mě to zároveň i do dalších závodů. To, že se vracím do Toruně, budu součástí toho klubu a budu tam bojovat o místo, je motivace, kterou bych neměl v žádném jiném klubu. Působí to dobře na moji psychiku.

Sleduješ situaci kolem Rune Holty, který má trest na první ligový závod v Zieloné Goře?
Když jsem podepisoval smlouvu, bylo jasné, že ten první závod pojedu. Teď k tomu všechno směřuju, nechal jsem si postavit motor speciálně na dráhu v Zieloné Goře. I když je to těžké teď odhadnout, protože tam tu dráhu přestavují a nikdo vlastně neví, jaká ta dráha bude. Budou určitě chtít využít domácí prostředí, určitě budou doma nějaký čas nepolapitelní jako Toruň první rok na novém stadionu. Myslím, že budu mít šanci se tam ukázat.

Jaké jsou vyhlídky klubu na konečné umístění?
Cíl klubu je jenom jeden a to je zlato. Oni jdou jenom po vítězství.

Říkal jsi, že ti možná budou chybět závody, jednáš o smlouvě i v dalších zemích? V Anglii nebo ve Švédsku?
Švédsko letos vynechám a chtěl bych závodit v Anglii. Anglii preferuju, protože ten systém závodů je postaven na něčem úplně jiném. Ve Švédsku to funguje jako v Polsku, kdy si kluby nasmlouvají další dva rezervní závodníky a vždycky jede ten, kdo má nejlepší formu. Ten tým se prostě pořád mění. V Anglii je tým stále stejný a je to tam dobré pro rozvoj a růst. Jsou tam dva závody týdně na úplně odlišných drahách s pravidelnými starty a to závodníkovi jedině pomáhá.

Plánuješ podpis smlouvy v Bundeslize? V minulosti jsi jezdil za Güstrow, který má teď finanční problémy.
Z Güstrowa mi psali před dvěma týdny, že v lize startovat nebudou. Na vině je ekonomická krize, která nastala, předtím žádná nebyla nebo já jsem jí alespoň nepociťoval, všichni o ní akorát mluvili, protože se jí báli a tím ji nafoukli. Klubům právě docházejí peníze a je to vidět na výplatách. Týmy krachují, ubývá jich. Angažmá v Německu budu dál shánět, ale prioritní je pro mě Polsko a Anglie.

Jak jsi na tom v současnosti zdravotně?
Přivodil jsem si lehké zranění na konci sezóny. Několikrát týdně navštěvuju fyzioterapeuty, chodím na masáže, pan Brož z Pardubic mi pomáhá nějakým způsobem vyléčit hlavu. Ten úraz hlavy, který jsem utrpěl v Glasgow, se se mnou táhne do teď, je to typ úrazu, který potřebuje čas.  Já se snažím dát dohromady rehabilitacemi, beru spoustu přírodních léků, ne jen na tu hlavu, ale i na celkové vyčištění organismu. V současnosti se cítím mnohem lépe než v sezoně. Musím říct, že jsem si teď udělal nějakou dobu takové neplánované volno, docela jsem ho využil i sám pro sebe, protože jsem nebyl na dovolené, ani nepamatuju. Potřeboval jsem nabrat novou sílu a odpočinout si.

Máš za sebou i problémy s ramenem, to už je v pořádku?
V Pardubicích jsem si při semifinále extraligy zkoušel start, prasknul mi napínák zadního řetězu, a jak mi spadl řetěz, tak má motorka takový zpětný ráz. Člověk, když nečeká, že motorka zastaví, tak jsem udělal nepřirozený pohyb, rameno mi vyskočilo a zase zaskočilo zpátky. Byla to strašná bolest. Poškodilo se mi kloubní pouzdro a potrhal jsem si pár svalových tkání. Dalších 14 dní jsem s tím pak chodil na ozařování laserem, ale teď už to je v pohodě.

Je to pravda, že cvičíš jógu?
No, je to pravda. Chodím do posilovny a také jedna z věcí je, že cvičím jógu. Víc bych to nechtěl rozvádět, každý má svoje know-how a svůj styl přípravy.

Chtěl bys poděkovat těm, kteří ti v uplynulé sezoně pomohli?
Ano, děkuji především lidem, kteří se mnou mají trpělivost a chuť pracovat, samozřejmě rodině, doufám, že nikdo nebude naštvaný, když je nebudu jednoho po druhém jmenovat. Velký dík patří mechanikovi Oldovi Šmahelovi alias Olínkovi za dobře odvedenou práci a psychickou podporu, doufám, že se mnou zůstane co nejdéle. Martinu Kurzovi, myslím, že není třeba komentář, dík za všechno. Michalu Gregorovi alias Maikimu. Velký dík taky tátovi a mámě. Přes všechny díky co jsem napsal, patří asi ten největší panu Vopatovi a všem dalším sponzorům především Pepovi Vildovi a Zděnkovi Stuchlovi a jejich firmě FOXINTERIER Dřevoprodej Plzeň, firmě Květiny BELLIS a firmě FUCHS SILKOLENE vedené panem Cholenským, která mi zabezpečuje sezónu a je také velmi důležitým sponzorem. Dále děkuji panu Stárkovi a jeho firmě MPM, Centru Sportu Ministerstva vnitra vedenému panem Nechutným, mému mateřskému klubu a panu Kohútovi. Všem moc děkuji a doufám, že se mnou nadále zůstanou.

1 thought on “Matěj Kůs: "Vsadil jsem na jednu kartu."

Napsat komentář