Lukáš Dryml: „Druhé místo je prohra.“

pardubice.gifdryml-lukas.jpgJen pár dní po návratu z takřka měsíčního pobytu u protinožců splnil Lukáš Dryml několik týdnů starý slib. Našel si čas a před zraky naleštěných krasavců, netrpělivě čekajících ve svítkovské dílně, až se zvedne páska nové sezony, pohovořil pro Speedway Fakta o minulém roce i o tom, co ho čeká letos.

MK:Před několika dny ses vrátil z Austrálie, byl jsi tam trénovat?
LD: Odpočíval jsem, relaxoval a dával dohromady tělo. Jezdili jsme na motokrosových motorkách, spíš taková zábava. Z fyzické přípravy taková klasika, běhaní a posilovna, k tomu další aktivity jako třeba surfování.

MK: Je pro tebe systém dvojutkání v extralize posun k lepšímu?
LD: Já to neberu tak, co je lepší pro mě. Je škoda, že jsme ztratili Plzeň, mohla být větší konkurence a víc závodů. Je určitě dobře, že se jede dvojutkání, protože to vede k tomu, že extraliga vypadá jako ve vyspělých státech jako je Polsko, Švédsko, Anglie nebo Dánsko, všude se jezdí tenhle systém. Jenom v Německu se dřív jezdilo čtyřutkání. Jsou to hodně vyrovnané závody, kolikrát se rozhodne až ve dvou posledních jízdách, což jsem ani neočekával. Nechodí deset tisíc lidí jako v Polsku, ale i lidé, kteří jsou zvyklí na plochou chodit, mají domácí prostředí a závody jsou pravidelněji, což je určitě lepší. Každý závodník se sveze, každý má své jízdy jasné, myslím, že to je jenom lepší.

MK: Finančně je pro tebe tenhle systém výhodnější?
LD: Beru každý systém, jak je a závodím. Nepočítám, jestli to je výhodnější více nebo méně, nikdy to nedělám. Jedu závod za tým, za Pardubice a snažím se udělat co nejlepší výsledek. Myslím, že systém je výhodnější pro ty kluky, kteří se učí jet dvojici, brát ohled na parťáka, že to není individuální.

MK: Jak hodnotíš svoje výkony v extralize 2010?
LD: Já myslím, že to bylo dobré. Měl jsem dva špatné závody. Jeden doma s Plzní, když pršelo a já jsem zkoušel nový motor, který jsem měl mít naladěný na pardubickou dráhu, to se ale neosvědčilo. Navíc jak pršelo, tak ta dráha ještě ztěžkla, takže ten motor fungoval ještě méně. Pak jsem měl smolný závod v Plzni, když jsem šel na tlamu. V jedné jízdě jsem dojel za Polákem se dvěma body, to docela šlo. Potom jsem spadl, bylo to takové nenápadné, ale těžké zranění. Měl jsem poraněnou krční páteř, všechny nervy v ruce mi na pár minut odešly, neměl jsem cit v ruce. Jinak ty extraligové výsledky byly, myslím, slušné a vyrovnané. Musím ještě říct, že to není jenom o tom, kolik kdo dělá bodů, je třeba, se podívat proti komu je dělá, tenhle systém je takový, že dva lídři jedou proti dvěma lídrům druhého týmu, já jsem jel v jednom závodě třeba pětkrát s Rafalem Dobruckým. To může být trošku zavádějící.

MK: V extralize jste skončili až třetí, jak jsi s tím spokojen?
LD: Docela se nám dařilo, ale pak jsme doma v semifinále trefili na Prahu, která přijela s Nicki Pedersenem, měli také vyrovnanější sestavu a lepší zahraniční jezdce. Forma českých závodníků taky nebyla moc vyrovnaná. My s bráchou do toho vždycky dáváme maximum, nejlepší motorky, se kterými jedeme i mistrovství světa. Připadá mi, že ne všichni mají chuť do toho jít tak jako my. Jak nelétala letadla kvůli té sopce, já jsem sednul o půl jedenácté ve Wolverhamptonu do auta, neměli jsme zamluvenou loď, jel jsem 200 po dálnici, abych stihnul vlak v tunelu pod kanálem, protože lodí to bylo pomalé, stálo to také hodně peněz. Přijel jsem do Prahy dvě hodiny před závodem unavený jak blázen, sehnal jsem si dva mechaniky, co jeli se mnou, abychom se vystřídali a stihli to, ale přijel jsem. Bylo to nabídnuto i jinému závodníkovi, ale on řekl: „Ne, já jedu závod den předem a dva dny po tom.“  Já říkám: „Ty vole, to já jedu taky. Jedu v pondělí Wolves, jedu do Prahy a pak jedu zpátky.“ Vyplatilo se to, udělal jsem 13 bodů, ale hlavně jsme vyhráli, to bylo důležité.

MK: Jaké jsou šance letos? Třeba Mšeno ještě posílilo.
LD: To je dobře, že ještě posílili. I další týmy by se měly snažit posílit, aby se dostaly na vyšší úroveň. I lidi přijdou na velká jména, na nejlepší závodníky. Ne jako v Anglii, kde všechno udělali na průměry a teď kdo tam je? Tam žádné hvězdy nejsou. Tam má nejlepší průměr Lindgren a to přece jenom není zase taková superhvězda. Ty nejlepší časy anglického speedwaye jsou pryč a směřuje to stále k horšímu. U nás je potřeba, aby to šlo opačným směrem. Aby diváci měli na koho chodit, v Anglii lidi přestávají chodit, nemají na koho. Crump a podobní už tam nechodí. U nás to nikdy nebude takové jako v Polsku, jsme menší země a menší sport.

MK: Skončil jsi druhý v Mistrovství republiky jednotlivců, je to pro tebe neúspěch?
LD: Je to neúspěch. Beru to jako prohru. U nás neberu nic jiného než být první. Vždycky jedu na mistra. Každý, kdo není první, něco prohrál. Tak to je. Navíc když jsem to zkazil v Pardubicích. Můžu si říct, že to je dobré být druhý, když jsem byl po prvním závodě čtvrtý, se ztrátou tři body na prvního, ale pro mě to úspěch není. Říkám to na rovinu, tak jak to je. Když bych byl druhý třeba v Grand Prix, tak by to mohl úspěch, ale tady ne, v republice jsem chtěl obhájit titul.

MK: Semifinále SWC v Gorzowě skončilo debaklem. Jaké jsou příčiny?
LD: Náš tým nemá na vyšší místa, nejsme vyrovnaný tým, i kdybychom já s bráchou udělali komplet, tak by to nejspíš nestačilo. Nemáme pět světových závodníků jako jiné země. Jsme za těmi největšími plochodrážními zeměmi. Naše léta, kdy jsme s bráchou, s nebožtíkem Tondou Kasperem, s Brhelem, převalácovali Anglii v Peterborough v Race-off a šli do finále, jsou asi za námi. To tady nejspíš zase chvíli nebude. Pro mě to bylo velké zklamání, já jsem do toho dal maximum. Možná až zbytečně moc, co se týče ladění motoru. Já jsem naladil tak, jak tam jezdí Gollob v lize a má každý druhý závod rekord dráhy, ale ta dráha na ligu tam byla úplně jiná, je hlubší, těžší, písek pod kolo. Já jsem dostal informaci, holt špatnou, že to bude jako na ligu. Možná jsem byl špatně informován, abych neměl šanci se připravit, nastavil jsem to tak, jako že to bude těžší. Obě motorky jsem měl hodně výkonné, potom jsme tam přijeli a oni to udělali úplně jinak. Absolutní beton, tvrdá a suchá dráha, ani nekropili. Oni na to byli připraveni a já jsem byl v extranevýhodě, co se týče naladění motoru. Přeladil jsem, je to moje vina. Ani jsem moc dobře nestartoval, a i když jsem se tam nějak motal druhý nebo třetí, tak mě stejně každý převálcoval. Během kola mi všichni ujeli. Před každou jízdou jsem se snažil něco udělat, ale nešlo to. Nebylo to tak, že bych neměl zájem, naopak, snažil jsem podat dobrý výkon.

MK: Slyšel jsem stížnosti na atmosféru a spolupráci v týmu, co bys k tomu řekl?
LD: Jak můžeš spolupracovat, když ti to nejde? Co si můžeme povídat? Jeď, pojď, dělej, makej a to je všechno. Převody si řekneme, ale každý jede něco jiného. Nikdy jsme nijak nedohadovali nebo něco takového. Ale nemůžeme spolupracovat, když jezdíme rovinu za ostatními. Nechci shazovat všechny okolo, je to týmová soutěž a všichni jsme byli pomalí. S bráchou jsme týmoví hráči, když do Pardubic přijdou týmoví hráči jako třeba Zetterström, tak je to o ničem jiném, než když někdo sedí v rohu a čeká, co kdo přinese za informaci.

MK: Jaká byla tvoje pozice v týmu před finále ME dvojic, když Matěj Kůs a brácha vybojovali postup ze semifinále v Polsku?
LD: Semifinále musel jet co možná nejlépe složený tým, aby se dostal do finále. Já jsem měl jiný závod proti tomu, jinak bych určitě jel.

MK: Byli jste v týmu na finále tři kvalitní závodníci. Neměli byste se střídat?
LD: Určitě ne, protože když jedeš na medaili, na zlatou medaili, a stříbro z tohohle závodu by pro nás byl neúspěch, tak to nemůže být jako za komunismu, když to řeknu takhle, nemůžeme mít všichni stejně. Když se jede na zlato, musí jet ti nejlepší, dva ze tří nebo pět ze šesti. Není to tak, že bych byl vděčný, že ty jsi postoupil ze semifinále, tak pojedu já tři jízdy a ty tři jízdy, to by bylo k ničemu. Nevím, jestli to všichni vidí stejně, ale ten, kdo tomu rozumí z pozice závodníka, to pochopí. Nejhorší je střídat se a čekat na jízdu, třeba jako náhradník, nebo stát v rozjetém závodě. To všechno tě rozhodí, dráha se mění, máš čas přemýšlet o blbostech, musíš být ve stoprocentním zápalu. Maximálně jsme se soustředili, a když bychom se střídali, tak bychom nepřivezli žádný dobrý výsledek, to je jasné. Bylo řečeno dopředu, že Kůsák tam jede jako náhradník. Naskočil by jedině, když by se jednomu z nás nedařilo nebo když by vypadal v tréninku lépe. Všechno bylo podřízené tomu, že jedeme na zlato.

MK: V MS jednotlivců jsi měl dobře rozjetý semifinálový závod v Itálii, nakonec z toho byla jen pozice náhradníka pro finále, co se stalo?
LD: Nové výfuky, ať si říká, kdo chce, co chce, jestli to ničí motory, mně to zatím nezničilo ani jeden. Po jezdecké stránce to je ale hodně špatná věc, protože motorka ztrácí hodně výkonu v nízkých otáčkách a plochá dráha se jede víceméně v nízkých otáčkách. Na rovince jede každý, ale motorka ztrácí výkon ve výjezdu ze zatáčky a tam se většinou tvoří nějaké nánosy materiálu, díry, koleje a tam se úplně mění vlastnosti. A to se stalo mně v úplně nejlehčí jízdě, tam jsme byli jenom Chris Harris a já a pak nějací slabší jezdci. Harris odjel první, já jsem jel pod něj, tam bylo fakt hodně místa, chtěl jsem to tam dát, už jsem ho skoro předjel a motorka se mi zničehonic čapla, a že ho trefím na komoru. Kdybych ho trefil, mohl jsem zranit jeho i sebe, a tak jsem to radši těsně před ním položil, abych ho netrefil. Bylo z toho vyloučení zapříčiněné těmi výfuky, ta dráha nebyla tak strašně rozbitá, aby se mi ta motorka čapla. To samé měli Ulamek a Dobrucki v Ostrowě při tréninku na domácí dráze, když pořadatelé udělali trošku hlubší dráhu. V poslední jízdě jsem asi trochu polevil na koncentraci. Vedl jsem, otočil jsem se za sebe na výjezdu z první zatáčky a uviděl jsem tam Heffenbrocka, v tu chvíli outsidera toho závodu. Začal jsem trošku víc hlídat lajnu, aby mě náhodou Heffenbrock nepodjel. On by mě nepodjel stejně, protože nebyl vůbec rychlý. Tak jsem si držel lajnu místo toho, abych si hledal nějakou rychlou stopu a zabral místo Leonu Madsenovi, a ten mě objel v první zatáčce jak učedníka a bylo po všem. Byl jsem v rozjezdu a to bylo o startu. Lonigo není moc dobrá dráha, buď hodně rozbitá, nebo hodně kluzká, protože oni to dost pokropí kvůli počasí. Ani nemělo smysl trénovat, protože to bylo normální kluziště, lidi padali.

MK: Proč se nedaří při závodu o Zlatou přilbu tobě ani dalším českým jezdcům postupovat do semifinále?
LD: Mluvím o sobě, je to můj neúspěch. Ale kolikrát jedou ostatní kluci s těmi závodníky, kteří tady startují? Kolikrát se s nimi někde potkají? Kolikrát ho někde porazí? Je tady dost široké startovní pole a nejde porážet závodníky jenom proto, že jsi doma. Mně se tady poslední dobou moc nedaří na přilbě. Začínám tu domácí dráhu vnímat jako svoji nevýhodu, předloni jsem tady málem prohrál mistrák, loni jsem si ho tady prohrál. Zlatá přilba, rok co rok, skoro to samé. Je to takové domácí prostředí, které nevnímám jako výhodu. Ten závod mám rád, těším se na něj, ale na druhou stranu, když se blíží Zlatá přilba, tak cítím, jak to na mě padá, že to je spíš domácí nevýhoda, nevím proč.

MK: Vloni jste s bráchou podepsali smlouvu do Polska v tehdy prvoligovém Miskolci, do závodu jsi za ně ale nenastoupil. Pak ses ucházel o angažmá v Gorzowě, v týmu jednoho z favoritů extraligy, abys nakonec závodil ve druhé lize za Lublin. Můžeš přiblížit průběh to vyjednávání?
LD: Byli jsme v Austrálii a náháněli nás z Rzeszówa a Miskolce. V Rzeszówě to bylo ok, ale některé věci mi vadily, byl tam takový zbytečný tlak. Miskolc přišel s nabídkou, byla snad ještě lepší než ta rzeszowská. Tak jsme si řekli, že to zkusíme. Na té dráze jsme s Alešem vyhráli Mistrovství Evropy dvojic, dráha se mi líbila, navíc tam byla klidná atmosféra, tak jsme to podepsali. Měli jsme ve smlouvě nějaké peníze za kontrakt a oni ne a ne je zaplatit. Začala sezona a oni nás už od Vánoc nás tahali za nos. „Jo, jo, příští týden to pošleme.“ Přečetl jsem si pravidla a zjistil jsem si, že jakmile vystartuju v jedné jízdě, už nebudu moci změnit klub. Nechtěl jsem promarnit šanci, když by mi opravdu nezaplatili, tak jsem čekal a oni mi řekli, že to nemají, tak jsme se rozloučili.
Volal mi manažer z Gorzowa, volal mi i Gollob sám, měli velký zájem, abych tam startoval, nabídka jako blázen, tak jsme tam jeli. Dohodli jsme se, že uděláme dva dny trénink a pak pojedeme proti jednomu ze slabších týmů. Jsme tam přijeli a oni změnili spoustu věcí v kontraktu, na kterých jsme se po telefonu domluvili. Tak jsem chtěl, aby to dali do původního stavu, na čem jsme se domluvili a oni byli velmi, velmi arogantní, nepříjemní. Takhle arogantní lidi jsem dlouho neviděl, jakým způsobem oni mluvili se mnou, s mým tátou, s mým mechanikem, jako kdybychom byli nějaký odpad. Řekl jsem, že pojedeme pryč a oni, že ne, že by to byla škoda, kdybych to nepodepsal, že to změní. Tak to opravili, ale já jsem měl fakt špatný pocit z té atmosféry, dělali hodně dusno. Vzali jsme si ještě chvíli na rozmyšlenou a pak řekli jsme jim, že do toho nejdeme a jeli jsme pryč. Oni to potom převraceli, že jsem chtěl víc, než jsme se domluvili, aby získali diváky na svojí stranu.
Už dřív několikrát volal Lublin, několikrát jsme to odmítli, že to je jenom druhá liga, že to nemá cenu. Oni pořád volali a měli velký zájem, tak jsme se dali do řeči a nic jiného jsem neměl. Nechtěl jsem jenom sedět doma, když jsem mohl v Lublinu závodit, tak jsem to podepsal. Bylo to všechno v klidu a v pohodě. Jediný problém byl, že mě podepsali po zhruba třetině ligy, kdy prohráli několik závodů. Já jsem přijel, od té doby jsme prohráli jedinkrát a jednou, myslím, remizovali. Na konci se začal lámat chleba, jeli jsme do Rawicze a tam jsme prohráli. Začali to svádět na mě, já jsem dělal jedenáct bodů v pěti jízdách a oni, že to bylo z mojí strany úplně špatně. A začalo to být klasické Polsko, „ty jsi zahraniční jezdec, ty jsi nejlepší, ty ručíš za všechno“. Pomalu a jistě to začínala být ta polská klasika, junior neudělal nic, druhý zahraniční jezdec neudělal nic, ale já jsem mohl za všechno. Na konci ligy už tušili, že to nebude jednoduché postoupit přímo do první ligy, tak začali hledat viníky, svádět to na mě. Pak přišel jeden z lehčích závodů, já jsem byl ve Stralsundu a měl jsem jet do Lublinu. Měl jsem s sebou víc lidí, aby mi převezli auto, abych já mohl letět. A oni zavolali, abych nejezdil, že Ostrow přijel s takovým skladem, že to pojedou jen s domácími jezdci. Tím ale porušovali smlouvu, ve které jsem měl garantované všechny závody. Tak teda, že mám přijet, ale že mi nezaplatí žádné peníze. Nikam jsem nejel a už to začalo být hodně podivné. Pak mě teda pozvali na poslední závod do Lodži, na to jsem se měl vykašlat, když mě vyšoupli z lehčího závodu a pak pozvali na těžký,a tam jsme bohužel prohráli. Měli jsme o jeden bod v celkovém součtu méně a oni postoupili přímo do první ligy. Já jsem tam neměl moc dobrý závod a nešlo mi to, nemohl jsem se srovnat s motorkou, vyzkoušel jsem tři motorky za závod a to je špatně, nemohl jsem to vůbec trefit, každý říkal, jaká je dráha, bylo tam všechno opačně. Nakonec tam na tvrdé dráze jela nejrychlejší motorka na hluboké dráze. Nikomu se nedařilo, všichni jsme vyhořeli a oni to opět svedli na mě. Baráž jsem měl domluvenou, neměl jsem jet Zlatou přilbu a byl jsem připravený pomoci k postupu. Měl jsem zamluvenou letenku a oni mi zavolali v pátek, že se baráž odkládá. Tím jsem jel Přilbu, kde jsem se zranil a byl jsem rád, že jsem jel poslední závody v Praze. Pak už jsem nejel nic ani v Anglii a oni to hodili na mě, že jsem nejel na baráž. To rameno mě pak bolelo ještě tři měsíce. Tím to skončilo v Lublinu, ale do konce ligy to bylo všechno v pohodě. Trenér neřekne, že to byla jeho chyba, neřekne, že Poláci jedou špatně, tak to svede na zahraničního a je to.

MK: Na letošní rok jsi něco podepsal?
LD: V Polsku jsem nepodepsal. Oni udělali bodové průměry, aby snížili počet kvalitních závodníků na tým. Tím ušetří hodně peněz, oni mají v Polsku velké problémy s penězi. Mně píšou průměr 9,00 a to mi nehraje moc do karet, takhle vysoký průměr. I ten přepočet na extraligu a první ligu je absolutně nepodařený, je hodně vysoký. Lublin sháněl závodníky s nižšími body a nejlépe, aby jezdil zadarmo. Takže jsme se nedomluvili. Nemám ani varšavský kontrakt. Ještě mě kontaktoval Rzeszow, abych tam podepsal na pozici náhradníka, ale já jsem byl v Austrálii a už jsme to nestihli. Nemám nic a hlavu si z toho nedělám, protože vím, jaké tam jsou problémy. Je lepší nepodepsat, než podepsat do nějakého špatného klubu. Těch dobrých klubů tam už tolik není, jen v extralize jich je pár, které mají nějaké peníze. Musím to taky dělat pro zábavu. Já to nedělám pro peníze, musím mít na materiál a budu spokojený, když budu jezdit hodně extraligu a k tomu v Anglii a ono se vždycky něco k tomu najde. V dubnu se ještě otevírají přestupy ve Švédsku.

MK: V Anglii jsi hostoval v Eastbourne, jaká byla tvoje sezona v na Ostrovech?
LD: Hostoval? Jo, jako mám pořád kontrakt v Peterborough, ale oni mě podepsali do Eastbourne na plnou sezonu, patřím pořád Peterborough, to jsou nějaké čachry a anglická pravidla, vůbec nevím, proč patřím jim, když mi nic nedávají. Už druhý rok jsem byl v Eastbourne. Mě to tam baví, já jsem zkoušel trošku něco nového, ale moc to nešlo, tak jsem se vrátil k tomu staršímu a zase se to zlepšilo. Ke konci sezony jsem se zlepšoval, přišel jsem ještě na nějaké jiné nastavení, to bylo fajn. Ta Anglie je specifická, beru to tam jako takový stálý job, baví mě to tam, je to tam v klidu.

MK: Máš podepsanou smlouvu do Anglie na novou sezonu?
LD: Už mám kontrakt s Eastbourne, podepsal jsem ho na konci roku, než jsem odjel do Austrálie. Oni to ještě neohlásili, ani nevím proč. Lidi mi volají, mají zájem, jak to se mnou bude, že by mi třeba chtěli pomoct. A jak mě někdo může sponzorovat, když neví, že tam jedu?

MK: Tvůj brácha ohlásil na stránkách speedway.org, že bude závodit i na dlouhé dráze, máš to taky v plánu?
LD: Letos ne, je to velká investice. U nás je to těžké s financemi, my je točíme, jezdíme ve třech ligách. Tady nejsou moc velcí sponzoři, náš největší sponzor je táta a rodina. Bez jejich podpory by to bylo úplně jiné, než to je. Peníze do dlouhé jsou potřeba dát, jsou to dvě kompletní motorky. Jsem rád, že to brácha zkusí. Říkal jsem si, nemám Polsko, kašlu na to. Po víkendech můžu jezdit dlouhou do Německa nebo do Francie. Mám to zažité, když jsme jezdili s tátou, je to jako včera, i když už to je dvanáct let. Ještě s tím počkám, je to další etapa závodění. Koncentruju se na závodění v Anglii a tady, chci se zlepšovat a vylepšovat svůj bodový průměr. Když bych se mohl ještě vrátit do Grand Prix, byla by to zábava. Neříkám, že mě to interesuje tak jako dřív, tam nejsou žádné peníze, naopak to stojí spoustu času, úsilí a peněz. Ale byl by to adrenalin, být zase v té špičce. Na dlouhé bych se chtěl svézt, když by mi brácha půjčil rámovinu. Asi ne závod, když bych jel závod, tak bych chtěl vyhrát a zase bych se do toho zbláznil. Mám chuť to zkusit, je to něco úplně jiného. Třeba někdy později.

MK: O ledech přemýšlíš?
LD: Ne, to ne. Když by Klatovák půjčil motorku, tak bych to zkusil. My jsme se loni domlouvali, když jel v Teterowě trávu a já jsem měl v Güstrowě krátkou. Jemu to moc nejelo, tak jsem mu půjčil svůj karburátor a on začal vyhrávat. Říkal mi, že je dlužník, tak jsme se domluvili, že mi půjčí leďáka. Možná bych to zkusil, není to nic strašného, údajně to je nádherné. Je to nádherný sport, když je rovný led, nechtěl bych závodit s bláznivými na Rusy na rozbitém ledě. Ledy určitě ne, spíš tu dlouhou, abych si oživil to mládí, kdy jsme projížděli všechny ty stadiony. Díky tátovi máme spoustu kontaktů kolem motorek, stadionů a závodů. Asi bychom byli schopni si sehnat dobré závody, ale ještě to je daleko.

MK: Vloni jsi měl polského mechanika, budeš s ním pokračovat?
LD: Nebudu, protože když nemáš polskou ligu, tak na těch pár závodů v Evropě bych to neutáhl. Já jsem do teď nevěděl, co budu mít za smlouvy. Není to jednoduché všechno utáhnout – motorky, letenky, mechanika. Uvidíme, jak to bude, protože to není potřeba, těch závodů tady není tolik. Mechanika budu mít v Anglii, to je samozřejmé.

MK: Proč sis vybral Poláka?
LD: On to dělá s oblibou, je to u nich sport číslo jedna. Tady každý kouká vyloženě jenom na peníze a být co nejméně někde odjetý, všichni by rádi byli o víkendu doma u televize s rodinou. Poláci mají zažité, že o víkendu je polská liga, a hotovo. On měl hodně za sebou, před tím pracoval u Andersena, byl to slušně zajetý mechanik. Žádné problémy jsme spolu neměli, spolupracovali jsme v klidu. Bylo by to fajn, ale nemůžeš si dovolit všechno. Všechno je horší a horší, krize se na ploché dráze strašně podepsala. V Anglii, v Polsku, ve Švédsku, všude. Už to není to, co to bylo. Jestli to takhle půjde dál, tak je za pár let po ploché dráze. V Anglii je šest týdnů do začátku soutěže a oni nevědí, jestli pojede osm nebo deset týmů. Všude vidím bordel v ploché dráze. Pojedou se nové nebo staré výfuky, nikdo nic neví. Zajímá mě, jestli za deset let ještě bude nějaká plochá dráha existovat. Možná mluvím zbytečně moc pesimisticky, ale mně se to tak zdá. Ta Anglie byla vždycky trošku divná, každý rok se mění pravidla.

MK: V novinách jsem viděl před nějakou dobou inzerát, že vy jako tým sháníte mechanika. Našli jste touhle cestou někoho?
LD: Nikdo. (kroutí hlavou) Lidi jsou zvyklí být na víkend doma, jít do práce v osm, ve čtyři být doma. Musíš být nadšený, musíš to milovat, musíš to mít v krvi, musíš tomu věnovat čas. Musíš být flexibilní. Taky se všemi Poláky to nešlo, taky jsem jich měl pár, co měli velkou hubu a nic neuměli. Musíš mít pro toho mechanika uplatnění dřív, než ho začneš zaměstnávat.

MK: Jak jsi na tom zdravotně? Vyléčil jsi to rameno a kotník?
LD: Jo, je to dobré. V Austrálii mě nic nebolelo. Zdravotně jsem na tom dobře. S tím ramenem jsem měl problémy fakt dlouho, po různých vyšetřeních a magnetických rezonancích mi zjistili, že mám natržené vazy, ale naštěstí to nebylo na operaci. Stačilo, aby to bylo měsíc v klidu. Pak jsem začal rehabilitovat. Myslím, že ta Austrálie mi udělala velmi dobře. Krásně jsem se prohřál a navíc jsem nelenil a připravoval se na sezonu. Je to trochu droga, skončí Vánoce a začneš myslet na sezonu. Když už investuju tolik peněz a času, tak musím makat i na sobě a doufat, že to bude někdy vidět.

Napsat komentář