Autor článku: 
Tak jsme na prahu nové sezóny na klasice a tak se sluší alespoň trochu zbilancovat tu uplynulou ledařskou. Určitě jí, zejména z domácího pohledu, lze hodnotit jako jednu z nejvydařenějších za poslední léta. Vždyť bylo v našich nejistých přírodních podmínkách a takřka bez žádných financí uspořádáno sedm oficiálních podniků.
Což je bezpochyby nejvíc s výjimkou Ruska. A třeba Němci mimo čtyř závodů MS (Berlín, Inzell) uspořádali pouze jediný finálový závod jednotlivců v Berlíně před MS družstev. O velké zásluze party kolem Jana Peciny na této skutečnosti jsem již na těchto stránkách psal a bylo by to jen nošení dříví do lesa. Do plochodrážní mapy světa letos přibyly i Mělice u Přelouče s parádním závodem i jeho organizací.
Můžeme jen litovat, že se většiny závodů nemohli zúčastnit bratři Klatovští, což vzhledem ke krátkosti ledařské sezóny ani nejde. Je to škoda, neboť závodů o mistra země by se nejlepší účastnit měli, ale na druhou stranu to přispělo k velké vyrovnanosti startovního pole a tím i k divácké zajímavosti vlastního závodu. Vždyť o mistru ve dvojicích rozhodovala pro pár Andrej Diviš-Petr Klauz až dodatková jízda.
Hodnocení na mezinárodní scéně nelze začít jinak než připomenutím bronzové medaile z MS družstev vybojované našim týmem doslova v krvi Jana Klatovského. Ten jak známo musel v neděli hned po své první jízdě po těžkém zranění ruky ze závodu odstoupit a jeho místo zaujal Andrej Diviš. Ten se určitě po sobotě ptal, jestli se vůbec ve finále sveze. Nakonec jel šestkrát, přidal m potřebných pět bodů a mohli jsme se radovat.
Při hodnocení jednotlivců trochu ve víru informací zaniklo páté místo Antona Klatovského ve finále ME v Togliatti. Jistě, nestartovala tam až na výjimky absolutní světová potažmo ruská špička. Ale náš jezdec před sebe pustil jen tři Rusy a v letošní sezóně v životní formě jezdícího Haralda Simona. A další tři ruské jezdce nechal za sebou. Takže svojí hodnotu toto umístění má. Bohužel tak úplně tuto pozici nepotvrdil v MS, kde skončil na třináctém místě až za tzv. druhou evropskou vlnou po jezdcích Ruska tj. za Zornem, Simonem, Svenssonem a Bauerem. Krasnikov přešel do historie ziskem sedmého titulu a doufejme, že v kariéře bude pokračovat dále (před touto sezónou vyhlašoval, že pokud překoná Dessutom har den mekanism med den forsta kanda vetenskapsman utvecklats roulette sextonhundratalet Blaise Pascal , som hade inspirerats av mekanismen for den kinesiska originalet . Kadyrova, skončí). O hegemonii ruských jezdců je zbytečné psát a i já jsem jejich obdivovatelem. Dokonce jsem přesvědčen, že by jich ve finále MS mělo startovat nikoliv osm ale jedenáct. Na druhou stranu si každoročně i letos říkám, co je to za sportovce po lidské stránce. Po krásném souboji neexistuje, že by si po projetí cílem pogratulovali, jak říkají Poláci „ke spaniale valce“. Sklopí hlavu, jako by počítali hřebíky na předním kole, a co nejrychleji do depa. Nereagují ani na potlesk a mávání diváků a jako dubové mizí. Jaký protiklad proti Zornovi, Bauerovi nebo i našemu Antonovi a jeho holubičkám. Vždyť hlavně pro lidi se závodí.
Krátké hodnocení ledové sezóny nelze asi zakončit jinak než vzpomínkou na Petera Koije a jeho fatální pád při volném závodě ve Västerasu. Pád, který je možno shlédnout na internetu, byl banální, nijak krkolomný a ani švédská televize mu nevěnovala pozornost. Při finále MS družstev v Berlíně byly v první zatáčce po startu daleko tvrdší, rychlejší a kolmější nárazy do bariér. Peter měl prostě smůlu. Ironií osudu je, že se tak stalo po jeho nejlepší sezóně, v níž se probojoval do GP. Zůstala po něm půlroční dvojčata a v nás připomenutí životní pokory a obdiv ke všem jezdcům, kteří nám přinášejí radost ze závodění a pravidelně se vystavují možnému nebezpečí.
Nová sezóna u nás začala několika test mači, což je určitě dobré a prospěšné. Co vím a viděl jsem, měly všechny velice slušnou úroveň. Podle mě v nich jako meteor zářil Václav Milík, který kromě tradičně dravé jízdy přidal i dobré starty. Myslím, že boj o juniorského mistra republiky s Janem Holubem bude hodně ostrý. Hodně jsem se těšil i na první ostrý závod na pětistovce Edy Krčmáře a byl jsem z něj nadšen. Po všech stránkách. Pochopitelně ještě nevyhrával, to ani napoprvé nemohl. Ale jestliže proháněl Čejku, Dudka ale i Gavendu a Málka……….. Bude teď na jeho okolí a „slaňácích“, aby ohlídali všechny negativní vlivy, které v tomto věku na něj určitě budou působit a aby jej neutopili v přehnaných a předčasných ambicích.
Rozjely se také všechny polské soutěže a docela mě mrzí, že jsme v nich nezaregistrovali naše jezdce. Ti se snad objeví alespoň ve druhé lize v dresu Opole, Pily nebo Lublinu. Hodně jsem přál Matějovi Kůsovi, aby se dostal do sestavy Toruně. Dostal příležitost si místo vybojovat ve dvou testech, v kterých však vůbec nepřesvědčil. Je otázkou zdali šanci v průběhu sezóny ještě dostane. Tlak by však na něj byl obrovský. Velice slušné výkony zatím v Anglii předvádí Lukáš Dryml.