Autor článku: 
Na jednoho závodníka jsou při Memoriálu Luboše Tomíčka upřeny oči fandů více než na jiné závodníky. Luboš Tomíček nejmladší však před závodem pořadaným k uctění památky svého dědy není v optimální pohodě. Výsledky přes veškerou snahu nepřicházejí, není spokojen s přítupem pražských organizátorů a na mysl se mu derou myšlenky na konec kariéry.
Moc toužil se slánskou vestou ve středečním extraligovém klání porazit svůj bývalý klub. Proti Olympu Praha za Slaný debutoval, ale ani druhý pokus nepřinesl Tomíčkovi vítězství. Zklamání bylo o to větší, že chtěl svému bývalému chlebodárci oplatit naschvály, jak sám říká, které mu klub z hlavního města dělá, při pořádání Memoriálu Luboše Tomíčka. Zeptali jsme se, o jaké naschvály se tedy jedná:
„Byl jsem pozvaný na memoriál mého dědy. Žádal jsem o podmínky na cestu, protože nejsem pražský, ale jezdím z Anglie, šlo o malou sumu, ale bylo to zamítnuto. Tak jsem řekl, že chci alespoň číslo třináct, jako jsem měl každý rok, od začátku co to jezdím, kromě minulého roku, kdy to dostal Matěj Kůs. Ale ani v tom mi nebylo vyhověno, takže kdyby to nebyl můj děda, tak bych panu Ondrašíkovi docela klidně řekl, že mu to nepojedu. Nechci nic rozmazávat přes nějaká média, ale jakmile se mě na to někdo zeptá, tak rád řeknu svoje slova. Protože jsme měli spolu dohodu, že se to nebude nikdy rozmatlávat přes média, ale on dělá pořád naschvály a nepřestává, tak já pokračuju taky. Řikám, v pondělí jedu opravdu jenom kvůli ne dědovi, protože není na živu, ale kvůli tátovi, protože mi to je blbý kvůli rodině.“
V průběhu sezony je Luboš Tomíček trvale usazen na Britských ostrovech, kde jezdí za Wolverhampton Wolves, a cestuje do Čech jen na závody, stejně tak tomu bylo i extraligový dvojzápas, na který se ovšem oproti běžným plochodrážním zvyklostem vydal autem:
„Bylo toho hodně, já jsem byl v pondělí ve Wolverhamptonu, ve středu ve Slanémm a ve čtvrtek ve Mšeně. Bohužel to nebylo letadlem, ale autem a všechno jsem řídil sám. Dva tisíce kilometrů v průběhu pondělka a úterka, plus závodění, takže toho bylo docela dost. Teďka pátek, sobota, neděle na to, aby se udělaly motorky a v pondělí memoriál a to bude letos asi tak všechno tady v Čechách.“
Už několikrát se v minulosti hovořilo o tom, že jeden ze čtveřice českých jezdců v Elite League přeruší nebo alespoň ukončí závodní činnost. Zvažování, zda skutečně pověsí kombinézu na hřebík, má Luboš Tomíček v plánu po skončení právě probíhající sezony:
„Pak uvidíme, co příští rok, jestli dál budeme jezdit, nebo jestli po letošním roce skončím, protože ta chuť k závodění tam moc není. Asi po sezoně, nějak v tom říjnu, až to v Anglii skončí, tak uvidím, jestli Wolverhampton, můj klub v Anglii, se mnou bude mít nějaké plány, když ne, tak si dáme pauzu. Protože, abych vstupoval do sezony bez nějakého angažmá, to pak nemá moc cenu. Mám na to ještě září a pak nějaké volné závody v říjnu, abych si třeba spravil chuť. Snažím se, ale nevím, co dělám špatně, protože ty výsledky nepřicházejí. Člověk má rodinu, a tak myslí i trochu jinak, jak je uživit. To končení je těžký, když to děláš celej život a dáš do toho všechen čas a úsilí. Pak se hrozně těžko řekne: „Tak dobrý, dneska konec.“ Pak přijdeš na závody a bude ti to chybět, budou tě svrbět ruce. Nechci dělat žádná velká rozhodnutí teď, to už jsem se naučil, byl jsem už naštvaný tolikrát, kdy jsem říkal, že je konec. Nechám si to na konci roku projít hlavou. Začal jsem taky podnikat a ono se to nakupí, pak do toho závodění a těžko se dělá oboje. Musíš se rozhodnout, co dělat.„