Aleš Dryml: „Bráchu nemůžu brát jako jiného jezdce.“

Dvě zranění zkomplikovala Aleši Drymlovi jeho uplynulý rok, i tak ale stihl pardubický závodník vybojovat poprvé v kariéře domácí individuální mistrovský titul. Kapitán české reprezentace se navíc ve dvaatřiceti letech znovu vrátil do role učedníka, když se vydal zkoušet štěstí na dlouhých a travnatých oválech. O tom, jaký byl rok 2011 a co jej čeká letos, hovoří Aleš Dryml na následujících řádcích.MK: V jakém stavu je tvoje rameno?
AD: To už je všechno v pořádku. Hned po sezoně a ještě před Becherem jsem si nechal ten šroubek vytáhnout. Teď už probíhá i nějaký posilování, jsem zdravý.

MK: Aleši, jak bys zhodnotil svojí uplynulou sezónu?
AD: Začala docela pěkně, pak ale přišel pád v Peterborough, zranění, a tím se to všechno típlo. Bylo to před důležitými závody na dlouhé i na krátké v Divišově, takže jsem přišel o hodně závodů. Ten King’s Lynn (pozn.: SWC) jsem jel, ale nebyl jsem úplně fit a zase jsem šel díky Woffindenovi k zemi, tak mi to taky moc nepomohlo, prodloužilo to rekonvalescenci. A ke konci sezony jsem se začal zase rozjíždět.

MK: Vybojoval jsi  tři medaile z mistrovství Evropy jednotlivců v řadě, jaký je podle tebe kredit té soutěže?
AD: Samozřejmě, Grand Prix a mistrovství světa jsou o ligu výš. Získat medaili v ME jednotlivců, sice mám tři za sebou, se může zdát lehké, ale závodili jsme na Ukrajině, tam jsou domácí jezdci a Rusové, často nějací noví. Jezdil to Ulamek, který teď nejel kvůli tomu, že to bylo z ruky. Není to Grand Prix, ale vybojovat medaili není jednoduché.

MK: Ve skladbě sezóny je pro tebe mistrovství Evropy priorita?
AD: Určitě. Moje priorita byla vždy vyhrát tu zlatou medaili, ob rok se střídá stříbro a bronz a to zlato tam pořád nějak není, takže to mě trochu mrzí.

MK: Máš za sebou svůj první rok na dlouhé dráze, jaký pro tebe byl?
AD: Byly to vlastně čtyři závody, dva byly dobré a dva byly takové nic moc, co mě moc nenadchly. První Mariánky, nebylo to jednoduché na té dráze, ale první závod a hnedka bedna, takže jsem byl spokojený. Druhý závod jsem jel kvalifikaci mistrovství Evropy na trávě ve Francii. Ta dráha byla pěkná. Nejdřív, když jsem ji viděl, tak jsem byl trochu vykulenej, ale naladili jsme to s tátou, trefili jsme to docela dobře. Pak jsem se tam docela chytal, spíš jsem mezi nimi i kraloval, by se dalo říct, nakonec jsem skončil druhý. Takže druhý závod a druhá bedna, říkal jsem si: „Pěkný, pohodička.“ Pak přišel ten Scheessel a Mistrovství světa družstev, kdy jsem byl taky po tom úrazu, takže jsem nebyl úplně fit a to rameno nebylo dostatečně rozhýbaný, nebyla v něm dostatečná síla. Ta dráha, to bylo, jako kdyby člověk jezdil po písečné pláži, to byl takhle vysoký (pozn.: ukazuje přibližně 30 centimetrů) písek. Tam nešlo vyvolat smyk, všichni jsme jezdili bez smyku. Když člověk jezdil vzadu a dostal cejchu, tak neviděl. Strhával jsem slídu v zatáčce, jak jsem ji strhnul, dostal jsem další a zase jsem neviděl. Tenhle závod mě vůbec nenadchnul. Bylo to opravdu hodně těžké. Pak finále ME na trávě v Anglii, to bylo to samé v bleděmodrém. Ta dráha byla po dešti, takže jsme v sobotu ani netrénovali, protože byla nesjízdná. Bohužel se nijak extrémně nezlepšila ani do toho druhého dne. Dalo by se říct, že jsem byl loni amatér na dlouhé a na trávě obzvlášť, takže první dvě jízdy byly katastrofické, to jsem ani neobjel čtyři kola. Vůbec jsme se netrefili do nastavení motocyklu a s tím se nedalo závodit. Objel jsem tři kola a byl úplně jsem vysílený, zase ta ruka tomu nepomáhala, ještě pořád nebyla úplně perfektní. V sezoně se to už nedá tak lehce dát do kupy, že se to člověk snaží uspěchat a nikdy to není na sto procent. Ty dvě další jízdy to bylo tak, že jsme s tátou střelili nějak nastavení motorky a vyhrál jsem oba starty. Odstartoval jsem a v prvním výjezdu jsem jim nadělil půl roviny, ale jak jsem nevěděl, co s tím, tu zatáčku u depa jsem ani nevěděl, jak najet, takže jsem tam vždycky přilítnul s plným plynem a ztratil jsem, takže mě vždycky jeden, dva kluci předjeli. Dva závody dobré, na dva bych radši zapomněl.

MK: Myslíš, že v Scheesselu měl tým na medaili?
AD: Určitě jsme na medaili měli. Mrzí mě to, měl jsem problémy. Byla to moje druhá jízda a chytil jsem se hloupě do pásky. Stál jsem dál od vnitřku a někdo zevnitř se malinko hnul. Jak jsem to viděl, tak jsem pustil spojku a chytnul jsem se. Takže hned nula do týmu. Ob další jízdu se mi rozsypala převodovka. Pustil jsem spojku a najednou mi ta jednička vypadla do neutrálu. Jak jsem to je ještě neznal, tak se mi zdálo, že se mi rozlítnul motor. Vylítlo to do otáček, dal jsem tam dvojku, ale než jsem se vzpamatoval, už všichni byli dávno pryč. Jak se rozbila ta převodovka, tak se musela hnout i ta samotná převodovka v šáskách a asi se mi povolil zadní řetěz. Snažil jsem se je dohnat, ale v dalším nájezdu mi spadl zadní řetěz, takže to byla další nula. Na další jízdu jsem měl motorku rozsypanou, ale ten motor jsem chtěl jet, protože ta druhá by se na té dráze nechytala vůbec. S tátou a mechanikem jsme to zkoušeli dát rychle do kupy, ale nevěděli jsme, že ta převodovka byla rozstřelená. Jak jsme to tam dávali, tak jsme museli vytáhnout řetěz z té druhé motorky. Někde psali, že Dryml jede na mistrovství světa s jednou motorkou, ale problém byl v tom, že tu motorku dobrou jsme rozebrali, vzali jsme si řetěz a převodník. Jenže přišel tátův kámoš z Německa a ptal se, co se nám přihodilo, tak jsme mu ten problém vysvětlili a on říkal, že na to můžeme zapomenout, že tu převodovku nezprovozníme, že na to můžeme zapomenout. Jenže tahle motorka rozebraná a druhá neměla převodovku a už houkaly minuty na další jízdu. Sice jsem byl oblečený, ale neměl jsem techniku, na které bych mohl vyjet. Na tenhle závod chci zapomenout, protože na medaili jsme určitě měli, ale nevyšlo nám to tak, jak jsme si představovali. Bylo to extrémní, ta dráha pro mě byla něco úplně nového.

MK: Máš možnost během sezóny nějak potrénovat na trávě?
AD: Na dlouhou možnosti jsou, táta už něco domlouval na konec března na tisícovce. Ale na trávě se jen tak potrénovat nedá, tam člověk musí vlítnout a buď jo, nebo ne.

MK: Co třeba nějaké závody v Německu na trávě?
AD: Určitě jo, loni jsem měl taky možnost, ale ten termín kolidoval s tím mým úrazem. Chtěl jsem potrénovat na trávě v Bielefeldu v Německu, ale taky se to bohužel nestalo, takže ta možnost tam nějaká je. Já už jsem se bavil s lidmi z Německa, že chci jen nějaké rozumné dráhy, protože ta loňská Anglie, tam nejsou ani žádné mantinely. Jsou tam jenom tři nebo čtyři řady provazů na obrovských kolíkách, tam když to člověku nevyjde, tak se tam oběsí. Tohle pro mě není, nemám tak dobrou kontrolu. Člověk hlavně nemá odhad, na krátké člověk mantinel vidí a od toho se odpichuje. Při najíždění má další bod, který vidí. Ale tady, když není žádný bod, ty provazy nejsou vidět, jsou tam na bílo napatlané tyče, ale ty v té rychlosti ani nejsou vidět. Lajna byla namalovaná jen tak trošičku, byly tam nějaké nevýrazné praporky, takže moc bodů na orientaci tam není. Takže mě to moc nenadchlo, ta tráva opravdu ne.

MK: Nepodepsal jsi smlouvu v Anglii, bude to pro tebe znamenat třeba víc závodů na dlouhé dráze?
AD: Bavil jsem se v Anglii se dvěma týmy. Každý jezdec má svůj average a podle toho se sestavuje tým. V jednom týmu jsem se nevešel do limitu o 0,1 a v druhém týmu už jsem byl, ale jiný jezdec se s nimi nedohodl, takže oni sehnali jezdce s malinko vyšším average a zase jsem se tam nevešel. Od roku 2000 jsme já i brácha závodili v Anglii, aniž bychom třeba startovali úplně od začátku. Vždycky jsou nějaká zranění a změny. Ta možnost dál tam určitě je. Techniku na Anglii mám připravenou, odvezu si ji tam před sezonou. V King’s Lynnu jedeme Speedway World Cup, takže na tenhle závod tam budu mít techniku připravenou.
Ohledně té dlouhé jsme už rozeslali emaily, že mám zájem se zúčastnit nějakých závodů, kamarádi z Německa mi s tím pomáhají. Řekl jsem, že pro začátek chci jenom nějaké rozumné dráhy, ne tyhle extrémní.

MK: Podepsal jsi v Polsku smlouvu s Pilou, nebojíš se, že bude mít klub podobně jako loni finanční problémy?
AD: Taky jsem měl dvě možnosti, ale zvolil jsem Pilu. S těmi finančními problémy v Polsku to je tak, že člověk neví, jak na tom bude klub finančně. Třeba jako Miskolc před dvěma lety, to byl hrozný prokauč tenkrát. Taky mi dluží peníze, který už nikdy neuvidím, s tím jsem se smířil. Loni jsme jeli v Pile finále mistrovství Evropy dvojic a ta dráha mi sedla. Myslím si, že techniku na to mám dobře připravenou a že na té domácí dráze, když bych lehce potrénoval, tak bych mohl porážet fakt dobré kluky. A myslím si, že je to dobré i jako domácí prostředí. Jarek Hampel, Grand Prix jezdec, při těch dvojicích ani netrénoval a trvalo mu tam dvě jízdy, než se dal do kupy, takže ta dráha, je myslím, jako domácí prostředí docela výhodná. Tohle taky bylo rozhodující, domácí prostředí a moje naladění motorek po těch dvojicích, myslím si, že jsem to tam trefil dobře.

MK: Jaké to je, když máš vedle sebe bráchu a víš, že ho musíš porazit?
AD: Tak jak kdy. Je to prostě brácha, takže to nemůžu brát tak, že je to jiný jezdec a do nájezdu ho můžu sestřelit. (usměje se) I když takhle to bylo loni v Eastbourne. Byl to jeden z prvních závodů sezony a s Birminghamem jsme jeli u nich. On šel z lajny, já šel z dvojky, byla to hned první jízda. Odstartoval jsem líp než on, zavřel jsem ho a on si asi myslel, že tam nějak proklouzne, takže jsme spolu měli kontakt. Jen tak si o mě škrtnul a smetl ještě Kasprzaka. Bylo z toho docela haló. On říkal, že za to můžu já, ale jsem říkal, že ne, že jsem ho ani neviděl. Už jsem byl půl motorky před ním a on asi pozdě klapnul nebo vůbec neklapnul. Asi si myslel, že mu tam nechám místo, ale tenkrát jsem mu tam místo nenechal. Do opakovačky skočil na jinou motorku a zase dal on mě. Ale abych se vrátil, když spolu závodíme, tak máme docela hodně medailí z dvojic, takže je to dobré, že víme, v čem je kdo dobrý a dovedeme si pomoct, že si věříme, že jen tak nějakou chybu neuděláme nebo nějakou prasárničku, že víme, co si můžeme dovolit a co kdo udělá. Proto si myslím, že máme spolu tolik medailí ve dvojicích, že máme výhodu oproti ostatním týmům.