Milan Mach: „Netáhneme za jeden provaz.“

Zásadní osobností působení Slaného v extralize je Milan Mach. Manažer a sponzor klubu z královského města otevřeně hovoří o poměrech ve Slaném, extraligových systémech a vztazích s polskými jezdci.

MK: Co děláte jako civilní zaměstnání?
MM: Dělám zahraniční obchod. Živím se s tím, co jsem ukončil školu, od roku sedmdesát osm. Posledních deset, jedenáct let to dělám sám. Obchoduji s náhradními díly na lodní diesel motory a dieselagregáty.

MK: Jak dlouho už jste manažerem Slaného?
MM: Teď nepřetržitě od roku 2003. Předtím taky několik let, okolo ploché se motám asi od roku 1981.

MK: Jak jste se dostal k pozici manažera?
MM: Když tady byl trenér Kasper, tak jsem mu dělal vedoucího družstva. Pak začal dělat trenéra Mirek Rosůlek, tak jsme začali spolupracovat s Mirkem. Mirek měl nějaké problémy, takže musel na nějaký čas skončit. Já jsem trenér nebyl, tak jsem se stal manažerem. Do té doby jsme to dělali s Mirkem Rosůlkem spolu, poslední dobou jsem sám. Teď doufám, že se Mirek zase vrátí.

MK: Slaný má k dispozici pravděpodobně druhého a třetího nejlepšího juniora v republice. Nebylo by pro klub výhodnější, když by byl zachován systém se dvěma povinnými juniory?
MM: Samozřejmě, že jo. Taky mě to zarazilo na jednání na Autoklubu. Tenhle nový systém všichni obhajují, že to je kvůli juniorům a nakonec Pardubice a Praha řekly, že jim stačí vlastně jeden junior. Teď si nejsem jistý, jestli i Praha, ale Pardubice určitě.

MK: Mšeno taky není příliš spokojené tady s tím systémem, nebyla tedy šance to prosadit, aby to Slanému sedělo více?
MM: My jsme chtěli, aby se jezdily závody čtyřčlenných družstev. Není všude velká jezdecká základna. Ta je jenom v Praze, kde to mají posbírané z celé republiky, a teď celkem i v Pardubicích. Ale ve Mšeně, u nás a v Plzni ti jezdci nejsou. Takže my jsme chtěli, aby se to vrátilo k těm čtyřčlenným družstvům, které, myslím, byly atraktivnější i pro diváky.

MK: Ale i loňský formát se zdál pro Slaný výhodnější než letošní, souhlasíte?
MM: Určitě byl ten loňský systém pro Slaný výhodnější, ale o tom to není. Já jsem na té schůzce nebyl, abych prosadil, co je nebo není pro Slaný výhodné. Mělo by to být tak, aby to bylo akceptovatelné pro všechny a byly to pěkné závody, na které budou chodit lidi. Myslím, že tohle k tomu nepřidá.

MK: Z mého pohledu zvenčí se zdá, že ve vedení slánského klubu jsou skupinky, které si hledí svého a příliš nespolupracují. Vy se staráte o extraligu, skupina kolem pana Vildeho pořádá svůj závod, pan Křikava vede Sportovní centrum mládeže. Je to tak?
MM: Je to tak, nefunguje to, jak bych si představoval. Je to přesně, jak říkáš. Je to naše záležitost, mluvíme o ní spoustu let, ale nedokážeme jí vyřešit.

MK: A ty skupinky jsou takhle tři nebo jich je víc?
MM: Já bych neřekl, že to jsou skupinky, ale netáhneme za jeden provaz.

MK: Čím to je?
MM: Na prvním místě to jsou asi mezilidské vztahy.

MK: Máte dlouholeté skvělé vztahy s polskými jezdci. Když jsem loni mluvil se Sebou Ulamkem, tak první věta, kterou mi řekl, že je super, že se může vrátit za Milanem. Jak tyhle dlouholeté vazby vznikaly?
MM: To mě těší. Vzniklo to tak, že já do Polska za těmi kluky jezdím třeba i mimo sezónu a jsme neustále v kontaktu. A se všemi dobře vycházím, jsme, dá se říct, přátelé. Všichni polští kluci, kteří kdy jezdili ve Slaném, byli suproví a vztahy mezi námi fungovaly na výjimečné úrovni.

MK: To ale nemohlo být od začátku, jak to začalo?
MM: Když jsem se v roce 2003 vrátil, abych dělal manažera, tak jsem ten mančaft hledal. Předtím se vždycky pozval nějaký Polák na jeden závod, ať už to byl třeba Wieslaw Jaguś, nebo jenom na pár závodů, ale nedotáhlo se to do konce. Já jsem za kluky začal do Polska jezdit a vyhlédl jsem si Sebu. Tenkrát nebyl takový jezdec, jako byl později, kdy jezdil i Grand Prix. Přivedl jsem ho a padli jsme si do oka. Jezdil tady za nás spoustu let. To samé Slawek Drabik. Slawek jezdil ve Mšeně a začali jsme spolu tak, že tady jel nějaké mistrovství Evropy a byl s úrazem v nemocnici. Každý den jsem za ním chodil a začali jsme si víc rozumět, než když jezdil ve Mšeně. Přišel k nám a od té doby jsme přátelé. A mám v úmyslu sem přivést i jeho syna.

MK: Stalo se s někým, že jste si nerozuměli?
MM: Nestalo. Ze začátku jsem sázel na Wiecha Jaguśe, Tomasze Bajerského, pak Seba Ulamek, Slawek Drabik, Mariusz Puszakowski, Pawel Staszek, Tomek Chrzanowski, Robert Kościecha, Karol Zabik, Adrian Miedziński, Tomek Jedrzejak, Piotr Świderski. Za ty bych dal ruku do ohně a oni za mě možná taky.

MK: Jak je reálné postavit do extraligy Emila Sajfutdinova?
MM: Emil Sajfutdinov je můj oblíbený závodník, tak si představuju, že by měl závodník jezdit. S Emilem a jeho manažerem jsme zrovna tak kamarádi jako s Poláky. Je to složitější, jednak že to je jezdec Grand Prix, jednak má i ruskou ligu a nemůžeme se sejít v termínech. Jsme domluveni, že jakmile to vyjde termínově, tak Emil přijede. Samozřejmě bych rád, aby přijel do Slaného.

MK: Martin Málek byl před třemi roky členem národního týmu pro Speedway World Cup, pak se výkonnostně propadl. Co s ním je?
MM: U Martina je to možná psychika. Je to velice svědomitý kluk, který vždycky moc chce a ne vždy se to povede. Můj pocit je, že když jede za sebe, tak jede uvolněněji než za tým. Chce udělat výsledek a ne vždy se mu to daří. Martin je závodník par excellence. Na motorkách si dělá všechno sám. Ale netrénuje, bydlí ve Zlíně, jestli se párkrát sveze v Březolupech o tréninku ve dvou, v jednom, to mu nepomáhá. Jde rovnou ze zimy na závody.

MK: Může pro něj být výhodnější nový rozpis, kdy proti sobě nebude mít stále nejlepšího soupeřova Čecha?
MM: Možné to je.

MK: Říkáte, že Martin Málek netrénuje. Ve Slaném se trénuje?
MM: (hořce se usměje) Loni jsme měli tři tréninky. Vyplývá to z toho, jak ses ptal na začátku, že to nefunguje tak, jak by to fungovat mělo. Ze začátku sezóny, když jsme chtěli trénovat, byl na to čas, tak jsme neměli kropičku, protože byla rozbitá. Pak, když byla kropička, už byla sezóna a nebyl na to čas. Máme tady mladé jezdce, kteří mají více závodů než senioři a neměli termín na trénink. A sešlo se to takhle. Věřím, že to letos bude lepší, protože takhle to nejde.

MK: Neměl by Michal Dudek jezdit i přeborové závody?
MM: Určitě. I loni je mohl jet a já jsem chtěl, aby je jel. Nevím, jestli se mu nehodily termíny, prostě to nejel. Budu chtít, aby to letos jel. Ale to musí vědět i on sám, že každý sebehorší závod je lepší než sebelepší trénink. Jakmile máš vestu a jsi na startu s jinými, tak je to něco jiného, než když trénuješ. Myslím si, že Michal to ví. Možná mu pomůže i systém juniorských družstev, kde může být jeden senior, tak to určitě pojede.

MK: Máte zájem o některého z plzeňských jezdců, co jsou teď volní?
MM: Co se týče hlavy tak jo, co se týče srdce tak ne. Samozřejmě, já bych zájem měl. Ale říkám si, když bych sem vzal kluka z Plzně, tak bude třeba stát kluk ze Slaného.

Foto: archiv Milana Macha a Vojtěch Zavřel