Autor článku: 
Divišov bude už tuto neděli hostit semifinále Mistrovství Evropy juniorských družstev. Předseda auto klubu ze středočeského městysu Jan Trojánek v rozhovoru pro Speedway Fakta pohovořil o přípravách závodu. Dále se také věnoval vstupu svého klubu do světa flat tracku a mládeži v Divišově.
MK: Za pár dní nás čeká závod mistrovství Evropy, v jakém stavu jsou přípravy?
JT: Ve stavu hektickém, protože máme v opravě část nafukovacích mantinelů, které přivezeme zítra (pozn.: v pátek), abychom měli rezervní. Dneska (pozn.: ve čtvrtek) tam bude trénovat reprezentace, takže jsme posunuli začátek na šestou večer, protože je hrozné vedro. Bojíme se, že to bude prášit a trať nebude odpovídat tomu, co bude v neděli. Po tréninku dostane česká reprezentace lopaty a půjde odhazovat k mantinelu hlínu, aby se to dostalo zpátky na dráhu. My jsme je tam pustili trénovat pod touhle podmínkou, protože nejsme schopní vlastními silami dát dráhu zpátky dohromady. Připravovali jsme tu dráhu tři dny nonstop, protože trénink reprezentace měl být před týdnem. Ale pak nezapršelo a změnilo se to v beton. Takže na dráze je odpracováno desítky a desítky hodin.
Dráha je základ dobrého závodu, tak to musí být. Často mě kritizují, že se mi některé dráhy nelíbí, ale vím, co nás to stojí úsilí a nedá se to ošidit. Až se to může vymstít, když ta dráha je špatná. Já si nechci vzít na triko, že se mi zraní jezdec jenom kvůli dráze. Když udělá chybu, tak to je jiná věc.
Sešla se nám s tím oprava celého baráku, takže jsme v kompletní rekonstrukci, kterou děláme už měsíc a musíme to mít k 1. 7. hotové. Takže těch věcí tam je hrozně moc a ruce máme jenom jedny.
Jak jednu dobu pořád pršelo a ten areál je poměrně velký, tak nám přerostla tráva na těch ochozech a je to v takové situaci, že jsme byli nuceni koupit novou bubnovou sekačku, abychom byli schopni to sami dát do pořádku. Takže jsme zase posílili ve svých investičních záměrech a máme o jeden dobrý stroj navíc. Ale ruce už jsme k tomu nekoupili.
MK: Měníte startmaršála, proč?
JT: Není to samozřejmě tak, že bychom se obrátili na diváky, ať nám jde někdo dělat startmaršála. Ti lidé stárnou, mají svoje povinnosti, mají svá zaměstnání a potřebujeme mít náhradu. V současné době tedy máme dva startmaršály, což je úplně skvělé. Není v tom žádný problém, bude to, jak se dohodnou. Já jim do toho zasahovat nebudu, ale chci, aby to nějak fungovalo a ti lidé byli nahraditelní.
MK: V kalendáři byl nahlášen Leifrův memoriál, ale ten se nepojede. Co se stalo?
JT: Leifrův memoriál jsem odvolal já, protože jsem nebyl schopen se dohodnout na finančních podmínkách s panem Petrem Leifrem, neboli Castrem. Nebyli jsme ani schopni si sednout ke stolu a říct si, jak se věci mají. Lidi, kteří organizovali Leifrův memoriál, především Radek Fanta, tu snahu měli, ale od Petra to takhle nevyznělo. Já nebudu dělat nějaké harakiri a podílet se na něčem, kde nejsou jasné finance a kde není jasné, kdo za co zodpovídá. Závody máme dobré, tak jsme vyhodnotili, že nechceme jít do něčeho nejasného. Dotovat to z velké části se auto klubu nechtělo a já zodpovídám za to, co se tam dělá a co to stojí.
MK: Letos podporujete i závodníky flat tracku, co Vás k tomu vede?
JT: To bylo velice prosté. Jako první se ozval Radek Podhadský, který u nás zkoušel jezdit plochou dráhu s tím, že se později dal na flat track, a že by mohl přivézt ještě jednoho člena. Tím byl Roman Janošťák, velmi úspěšný jezdec na flat tracku v minulých letech. Řekli, že u nás chtějí trénovat. Trénovat je jedna věc, ale má to nějakou druhou stránku. Říkal jsem, že pokud budou členy klubu, tak jim půjčíme dráhu a budou na ní moct trénovat, ale očekáváme, že nám pomůžou na stadionu. Podle toho jak vyjdou peníze tenhle rok, tak bychom je mohli nějak podpořit na závodech. Když to bude dobré, tak bychom třeba příští rok uspořádali závod mistrovství republiky. Kluci tam přijeli, trénovali několikrát, přáli si, aby to bylo utajené, aby konkurence vůbec nevěděla, kde trénují. Do toho se ozval Pavol Pučko, že by chtěl taky. Platí pro něj stejná pravidla jako pro kluky. On na to kývnul, takže vzniknul první takový tým, ale velmi silný, který ze čtyř prvních míst pobral první, třetí a čtvrté. Teď o víkendu se jede další závod MČR. Jedno odpadlo, psalo se, že kvůli počasí, ale není to pravda. Ten podnik nebyl pojištěný, takže pořadatelé měli velkou kliku, že pršelo, protože by ty jezdce velmi rozzlobili. Je to poučení pro příště, že takhle se to dělat nemá.
Plánujeme rozšíření těch jezdců, už se hlásí někteří další. Není to vůbec na škodu, protože jsme měli trénink, kde trénovali stopětadvacítky, dvěstěpadesátky, flat tracky, pětistovky a všichni jsme se tam vešli a bylo to v pohodě. Kluci mají víc času, tak přijedou, je to míň náročný sport než plochá dráha, takže se může stát, i když se to spoustě lidem nebude líbit, že flat track bude posilovat. Když jede dvanáct nebo patnáct jezdců na dráze, tak je to jiná podívaná než jen ve čtyřech. Může to najít svého diváka, může to přivést jezdce, kteří začnou jezdit plochou dráhu, může to přivést další diváky.
Máme stadion, který by měl sloužit smysluplnému motoristickému sportu, na který budou chodit lidi. Jestliže FIM považuje flat track za rovnocennou soutěž, která se dá jezdit na plochodrážních oválech, tak proč bychom to nejezdili? A proč bychom neměli mít svůj vlastní tým a investovat do toho svůj čas a peníze?
MK: Při tom tréninku se představili nějací mladí závodníci, kolik jich bylo?
JT: Je to na začátku a lidé se shánějí těžce. Nedokážu si představit tatínka, který přijde, řekne, že to je úžasný sport, že chce, aby to jeho syn jezdil a koupí motorku za sedmdesát tisíc. Synek to zkusí, a když se mu to nebude líbit, tak si tatínek tu motorku nechá a bude se na ní dívat ve výkladní skříni. Takhle to samozřejmě fungovat nemůže. Jelikož se nám přihlásil chlapec přímo z Divišova, je malý, je mu sedm a půl, takže nemůže být nikam oficiálně zařazený, tak jsme zakoupili motorku úplně tu nejmenší. Dohodli jsme se s panem Krupičkou a vzali jsme si motorku od něj. Takže máme teď dvě stopětadvacítky, jednu malinkou a jednu větší. Kluk trénuje, jezdí docela pravidelně na velkém i malém oválu.
Pak máme Kryštofa Rybáře, který na chvíli přerušil činnost, Šilhán odešel do Liberce, ale moc tam netrénuje, tak uvidíme, jestli se s ním dohodneme na příští rok. Mně je jedno, kde ti lidé jsou, jenom chci, aby dělali nějakou činnost. Na druhou stranu si myslím, že když by byl u nás a bylo tam víc dětí, tak to bude pro něj lepší. Máme v současnosti tohle, ale věříme, že jak se tam objevují závody mini cupu a mistrovství republiky, tak ti otcové to vnímají a občas někdo přijde, že by chtěl. Třeba že zatím jezdí pitbiky, že uvidí za rok nebo za dva. Nikam nespěcháme, tak uvidíme, máme jednoho ještě menšího. Máme i stroje, aby si to ty děti vyzkoušely, a máme i lidi, kteří jsou schopní jim k tomu něco říct a věnovat se jim.
Na flattrack se jdu podívat poprvé tuto neděli, samozřejmě z nouze, protože v Kopřivnici se už roky klasická plochá dráha nejezdí a taky ze zvědavosti. V čem je flattrack méně náročný než plochá dtáha ? Myslíte finančně, technika je jednodušší, nebo technikou jízdy ? Viděl jsem to na internetu, ale z toho si úsudek neumím udělat. Stále si myslím, zda není lepší zachovat klasickou podobu závodů ploché dráhy a nezjednodušit technicky ty motorky, aby byli levnější. méně poruchové a možná bych jim šáhnul i do výkonu, ale tomu nerozumím, zda méně výkonu je více bezpečnosti.
Taky si myslím že tatík skutečně synkovi nekoupí za 70 tis. Kč plochodrážní motorku, ale možná si takovou motorku koupí nějaký mladý muž v 19 – 20 letech,z vlastních peněz a třeba podporou rodičů, či sponzora. Mezačíná SE SPECIALIZACÍ S TĚMI DĚTMI ZBYTEČNĚ BRZO, NENÍ LEPŠÍ TŘEBA JEZDIT V TOM VĚKU MOTOKROS ? Mám pocit že ten projekt dětské ploché dráhy moc úspěšný není, snad s vyjímkou Chabařovic, ale tam teprve časem uvidíme, kolik těch kluků dojde alespoň do chabařovické juniorky.
Opravdu jsem myslel po finanční stránce. Motorka vydrží mnohonásobně víc než plochodrážní speciál. Zlevnění plochodrážního sportu o kterém mluvíte již poněkolikáté je naprosto nereálné. Neboť je to úplně mimo naše kompetence. Musíme se řídit pravidly FIM a nakupovat to co je na světovém trhu k mání. Co se týká vaší úvahy o tom, že by v současné době někdo začal jezdit v 19, nebo 20 letech mi připadá úplně absurdní. Myslím, že výsledky Mikela, Krčmáře, Míši Krupičkové mluví samy za sebe. Je mnoho dalších juniorských jezdců, kteří prošli malými ovály a závodili na motocyklech o obsahu 125ccm a pak 250ccm. Domnívám se, že v tomto případě neděláme chybu, že se věnujeme mládeži která začíná závodit již kolem 8 roku. Své tvrzení opírám i o vlastní zkušenost nejen v ČR. Byl jsem se podívat na dětskou ligu v Dánsku ve třídě 80ccm. A byla to taková střelbe že jsem se nestačil divit.
Vím že technická pravidla jsou v rukou FIM, ale z ČR třeba může vzejít nějaký rozumný podnět k úpravě pravidel, pokud by byla u nás shoda odborníků.
Jste zkušený odborník, věřím Vám že je efektivní z hlediska sportovních úspěchů začít již dětskou plochou dráhou, omlouvám se ale mně osobně to není moc blízké, když si děti musí vybrat sport už v 8 letech, bylo mě sympatičtější, když děti vyzkoušeli do svých 15 několik sportů a pak si třeba něco vybrali. Mnoho vynikajících sportovců začalo dělat svůj sport až v 15 a vydrželi u něj na docela vysoké úrovni do 40 – 50. Nevím jestli ti 8 letí také tak dlouho vydrží.