Autor článku: 
Minulý týden se v polském sportovním tisku objevily po delší době zprávy o Tomaszi Gollobovi. Od jeho fatálního pádu při tréningu na motocross v Chelmu uběhly již tři měsíce a je stále upoután na lůžko v nemocnici v Bydhošti. Od pasu je ochrnutý a denně intenzivně 6 – 8 hodin cvičí pod dohledem fyzioterapeuta a dalších specialistů. Mírné zlepšení u něj nastalo, když v končetinách reaguje na tzv. hluboké podněty ošetřujících doktorů. Hrozně se těší na návrat domů, ale v současné době to není možné. Nejméně do konce září zůstane ještě v nemocnici.
Mistr světa z roku 2010 si také uvědomil, že již nikdy nepojede na motocyklu a proto oznámil
prodej všech svých motorů, kterých má požehnaně. A že se nebude jednat o lacinou záležitost dosvědčuje fakt, že všechny byly postavené Janem Andersonem.
Dále se deníky zabývaly otázkou zda již konečně zazní v Cardiffu „Mazurek Dabrowskiego“ tedy polská hymna. Již 7x zde byli Poláci na stupních vítězů, nejvíce Jarek Hampel 3x. Dnes již víme, že se to skutečně díky Macieji Janowskému podařilo a také to bylo náležitě oslaveno.
Ještě jedna věc, která není z tisku, ale kterou jsem na vlastní oči viděl na internetu při sledování anglické Premiership. Chodím na speedway cca 55 let, ale to co zde předvedl v negativním slova smyslu Eric Riss, nad tím zůstává rozum stát a nebojím se ho ocenit titulem „Vůl roku na oválech 2017“. Natvrdo soupeřil s jezdci z vlastního týmu, jednomu to znechutil, že přestal jet a druhého poslal do nemocnice. Ano, takoví jezdci se občas vyskytovali a vyskytují. U nás trošičku třeba Tomáš Suchánek. Nicki Pedersenovi bylo v nedávné době v Leszně vyčítáno, že je moc individualista a kolegům z týmu na dráze nepomáhá. Ale to co předvedl Riss se vymyká zdravému rozumu. Nejprve tlačil dvě kola Lasse Bjerreho z dráhy takovým způsobem, že ten zastavil a nepokračoval v jízdě. V následující jízdě stejným způsobem doslova hrnul kolegu Pawla Przedpelského tak, až jej natvrdo z jednoho metru poslal v nevyšší rychlosti „do prken“. Výsledek? Těžká zlomenina kotníku polského jezdce a dva měsíce nucené přestávky. Štěstím určitě bylo, že v místě ještě byly vaky. Hodně velkou míru cynismu také prokázal manažer týmu, který Risse v dalších jízdách dále stavěl. Pochopitelně že body, o které tým v této jízdě tým přišel, v konečném výsledku chyběly.