Autor článku: 
Tak trochu neplánovaně jsme se setkali s Janem Holubem nejmladším a jeho přítelkyní Terezou na hrázi rybníku Svět ve Třeboni. A protože bylo lehce pod nulou a foukal ledový vítr, zašli jsme do nedalekého pivovaru na grog a dobré pivo. I když právě druhým dnem probíhaly naše prezidentské volby, moc jsme je neřešili a řeč se pochopitelně stočila na plochou dráhu.
Pokud se nemýlím, na jaře začne již třetí plochodrážní sezóna bez Tebe a po dlouhé době cca 50-ti let beze jména Jan Holub ve startovních listinách. Tři roky je poměrně dlouhá doba na to, aby ses na své rozhodnutí díval s nadhledem a odstupem. Takže nelituješ toho?
To víš, že zejména první rok mě hodně svrběly ruce a když jsem byl na závodech, metyl byl jako droga. Na druhou stranu nezmizely ty důvody, proč jsem se tak rozhodl tzn. především finanční otázka, kdy nejde neustále všechny úspory vrážet do motorek a rovněž přístup některých funkcionářů. Počet závodů se neustále snižuje a pokud nemám angažmá v Polsku nebo Anglii nechci to dělat na ochotnické neprofesionální úrovni. Ne, nechci, aby to vyznělo, že jsem na speedway zanevřel. To vůbec ne. Pořád jí sleduji a v rámci možností se jedu i podívat na závody, hlavně jezdím se Zdeňkem Simotou. A zanevřít na ní u Holubů po těch třech generacích nejde. Nikdy neříkej nikdy.
V této chvíli nemůže padnout jiná otázka než, jak se daří tátovi a dědovi, který Ti celou závodní kariéru dělal mechanika?
Táta v lednu oslaví padesátku a daří se mu dobře. Trochu ho pohybově omezují zranění, která utrpěl při závodech. Ale zajde na ryby a pivo stále chutná. Děda, kterému už je přes 75 let, si užívá zaslouženého volna a odpočinku v krásném prostředí rybníku Mrhal.
Jak nakládáš s volným časem?
Vždyť ony to byly v sezóně časové dostihy. Práce, v týdnu závody, o víkendech závody (když bylo Polsko). Na to že mám více času, jsem si zvykl hodně rychle. Teď mám svoje trvalé zaměstnání, víc času na kamarády a na přítelkyni a na konec i na to pivo. A to nemluvím o dovolených.
Říkáš, že speedway stále sleduješ. Komu držíš palce a kdo se Ti stylově líbí?
Vždycky se mi líbil a líbí Chris Holder a to stylem jízdy i povahou. Oni jsou velkými kamarády s Darcy Wardem. Vím, že po té tragédii Darcyho (po pádu při extralize v Zielonej Góře je upoután na invalidní vozík, pozn. autora) dost ubral ze své výkonnosti asi psychická záležitost. Ale myslím si, že divokou kartu pro letošní rok v GP dostal oprávněně.
Kterou dráhu jsi míval rád.
Asi jako více jezdců Mšeno. Ale poslední dobou, ještě když jsem jezdil, se tam možná v návaznosti na nedostatek peněz trochu zanedbávala ta údržba a tak se stávala dost nebezpečnou. Je to zajímavý, plochou dráhu jsem začal a naučil se jí Na Borech v Plzni, ale nikdy mi až tak k srdci nepřirostla. A docela rád jsem měl i pražskou Markétu. No ale kterou jsem neměl rád, Ti řeknu naprosto přesně – Arena Essex na předměstí Londýna (délka 252 m). Ony obecně dráhy v Anglii jsou krátké a technické. Ale tahle má obě zatáčky „za roh“. Když jsme tam přijeli a trénovali, z depa nás sledoval Darcy Ward, který ten stadion již znal, a docela se bavil, jak se nemůžeme do těch zatáček vejít. A abych nezapomněl s tím volným časem, teď máme s přítelkyní velký byt, tak si splním přání a do obýváku si umístím jednu motorku. V garáži u táty mám stále ještě tři a plně funkční.