Óda na radost v Mariánských Lázních

Nevím, zda kdy pobýval Ludwig van Beethoven, na rozdíl od Goetheho, v Mariánských Lázních, ale v sobotu odpoledne se určitě jeho 9-tá s „Ódou na radost“ nad plochodrážním oválem vznášela.

Jedna věc jsou samotné závody, které byly bez nadsázky skvělé a druhá věc je organizace celého složitého podniku. Troufám si říct, že to co dokázala a předvedla parta lidí kolem Jiřího Dubského a Mirka Musila, je ta nejskvělejší propagace ploché dráhy. A že to tahle motoristická disciplína i celosvětově potřebuje.

Už samotná organizace závodu o traťový rekord byla neskutečná – jen co jeden závodník prolétl cílem, další již vyjížděl z depa. Ke slovu se dostalo všech 12 jezdců a akce byla za patnáct minut hotová. Startovní listina byla kromě naší špičky doplněna hodně zvučnými jmény s pravidelnými účastníky finálových závodu MS (Tebbe, Pijper,  Dachs, Hummel) a také nechybělo moc, aby se trofej po čtyřech letech stěhovala do zahraničí . Všechny jízdy byly zajímavé, na dráze se bojovalo. K vrcholům, patřila poslední jízda základního rozpisu, v níž Martin Málek po dvou kolech jízdy „kolo na kolo“ udolal Josefa France. Tomu to však nezabránilo v tom, aby se stal pošesté mistrem ČR a zařadil se tak po bok takových velikánů jako byli Jiří Štancl a Zdeněk Schneiderwind.

Trochu obav si zažili diváci po hrůzostrašném pádu Petra Chlupáče v plné rychlosti (140km?) na protilehlé rovince. Ale i to nakonec dopadlo dobře a bez vážných zranění.

Do ochozů si našlo cestu na české poměry velice slušných 2 tis. diváků .  Prostě sobotní odpoledne se v ML po všech stránkách vydařilo, jak sportovně tak organizačně. Brilantní výkon předvedla rozhodčí Lenka Felixová, bez problémů fungovalo tiskové středisko a i ta nakonec zpívaná hymna, zorganizovaná Mílou Čmejlou, se povedla.

foto: Pavel Šroubek

Napsat komentář