Tak nám skončila sezóna 2024. Jaká byla a jestli byla úspěšnější na mezinárodním poli než ta loňská, nechám statistikům nebo povolanějším osobám svazu. Spíše se zaměřím na některé malé a doprovodné aspekty, které však náš prožitek z ploché dráhy také ovlivňují. V žádném případě si článek nečiní nárok, že obsáhne všechno.
Pardubický plochodrážní víkend byl jako vždy báječný a klobouk dolů před pořadateli, kteří zejména v pátek bojovali s počasím a je zázrak, že se vše odjelo a dráha vydržela. V challenge jsme určitě drželi palce Janu Kvěchovi. Neměl bohužel svůj den a byl od začátku bez nároku. Leč v pondělí byla divoká karta a máme důvod k radosti. O souvislostech později. Postupující čtyřka Kurz, Thomsen, Kubera a Fricke byla více méně podle předpokladů. Zajímavostí určitě je, že jezdci v průměru dosahovali o dvě až tři vteřiny rychlejší čas než v neděli při ZP. Určitě na tom měla podíl mokrá dráha, ale do jaké míry, to je otázka. Stuha v těch šesti je taky paráda a Bednářův let ve finále byl nádherný. Při ZP mě hodně mrzelo a muselo i diváky odstoupení Lebeděvse hned po první čtvrtfinálové jízdě. Patřil by určitě k favoritům. Ve finále pak jasně vedl Australan Dougles, který měl v průběhu dne nejrychlejší časy. Nikde ani na TK po závodech jsem nezjistil, co bylo příčinou jeho poklesu až na páté místo. Nechce se mi věřit, že úbytek sil.
Pondělní Memoriál Luboše Tomíčka byl jako dva předchozí hodně dobrý, což je určitě dáno vyrovnaností startovního pole. No, nevyloučení Jana Kvěcha ve finále, to je zapeklitá věc. Měl jsem hodně telefonátů od známých, kteří závod sledovali v tv, s otázkou jak to mělo být. Náš jezdec bezpochyby vyloučen být měl. Jenže závod pískala trochu míň přísná Lenka Felixová a uplatnila pravidlo první zatáčky. Jenže ve světě je jasný trend, jestli je viník pádu jasný, vylučuje se. Na druhou stranu jsme nepřišli o krásné finále, protože jak si tři kola Kvěch připravoval Chmiela k předjetí, to byla nádhera. Poláci říkají jízda na žiletky. Jsem přesvědčen, že by stejně postupovali i ostatní naši rozhodčí. Nakonec je to přátelák, plno diváků a tak. No dobře, jenomže tak připouštíme dvojí pravidla a tak trochu ten sport devalvujeme. Je to jako kdyby se v přátelských hokejových zápasech tolerovali menší fauly a přestupky. A dost dobře si nedovedu představit, že by tato situace rozhodovala o MS. Ale jo, vítězství českého jezdce v závodě po čtrnácti letech je dobré.
Naše extraliga si udržuje stále svojí vysokou úroveň a kvalitu. Ale ať chceme nebo ne, je to především zásluhou zahraničních jezdců – Poláků a jezdců GP. Vždyť těch pět jezdců z GP, co jsme viděli v průběhu roku (včetně Laguty) se zdaleka nesešlo ani v Pardubicích. Osobně za to blahořečím klubům, že na to seženou peníze. Pochopitelně při domácí personální krizi, kdy startují v extralize jezdci nižší výkonnosti, se trochu množí hluché jízdy s velkými rozestupy. Dnes už víme, že extraligu vyhrála Žarnovica (tak trochu i díky „nepříjezdu“ Lebeděvse) a tak jí to přejme a gratulujme. Už kvůli nemalým penězům, které je potřeba sehnat.
Okoukával jsem v průběhu sezóny výši cen v občerstveních na stadionech a měl jsem pocit, že jsme mezi slušnými podnikateli. Ono to moc se závody nesouvisí, ale celkový dojem to dokresluje. Co mě k tomu vedlo? Na přelomu ledna a února t.r. jsem byl na MS v cyklokrosu v Táboře. Tam prodávali pivo Platan půl litr za 130 kč, kávu do kelímku za 115 apod. Že by do stanů navezli lavice a stoly, to ani náhodou. Takže kdo si dal za 160 langoše, jedl ho ve stoje. Klasická česká nenažranost a ještě víc nestydatost. Takže v této souvislosti jsme na tom dobře – ve Slaném Krušovice za 40, teď v Pardubicích Plzeň za 50-60, jen na Tomíčkovi za těch 0,4 litru Bernarda 65 kč (tj. půl litr za 82) bylo trošku dost.
No a v průběhu pondělka bomba v podobě divoké karty pro Kvěcha. Radost pro české fanoušky a rozčarování za hranicemi, zejména v Polsku. Pochopitelně by v GP raději viděli své jezdce Dudka a Janovského, kteří jsou v konečné klasifikaci před naším jezdcem. Leon Madsen zase reagoval slovy „je to skandální, o titul mistra světa už nejezdí nejlepší jezdci“.U něj možná organizátoři zohlednili i věk (36) a Polákům asi chtěli škodit. Já si myslí, že je to spíš úspěch naší diplomacie a ocenění počtu každoročně organizovaných závodů MS. A nakonec na nováčka odvedl Kvěch v GP slušný výkon obdobně jako Huckenback. Anebo FIM prostě chtěla trochu omladit jezdecké pole. V každém případě je to dobrá zpráva a Jan si DK zaslouží.
Smutnější zprávou pak je, že nám z obzoru pomalu začíná mizet Eda Krčmář. Ono vůbec ve Slaném mají smůlu na jezdce, které vychovali a ti pak ukončili předčasně kariéru na vrcholu. Vzpomeňme jen jména Fencl, Linhart, Dudek nebo Čejka.
Další tentokrát pozitivní věc jsem si uvědomil při zájezdu do Cardiffu a v rámci toho při návštěvě tří dalších stadionů. Ale ono je to vidět i v tv nebo na internetu. V té Anglii jsou diváci od dráhy strašně daleko. Když tam není mezi mantinelem a diváky široká betonová dráha, je tam dráha pro závody chrtů a podobně. Ale je to i na některých stadionech i v Polsku (Rawicz, Bydgoszcz, Leszno) zejména v zatáčkách. To u nás si lze na jezdce s trochou nadsázky sáhnout. Všude. A v Kopřivnici to máme opačně. Uvnitř je všechno možné včetně atletické dráhy a až u diváků dráha. A rezultuje z toho, že máme asi nejdelší trať na klasiku.
A na závěr se sluší se alespoň okrajově se zmínit o ledech. Doma bohužel není, co hodnotit. A svět? Pochopitelně tak jako v hokeji Rusové prostě chybí. Ale, jak jsem se zmínil v minulých článcích ono dobře. Mistrem světa se již potřetí stal Haarahilltunen. Byť tentokrát díky zranění z počátku sezóny ne s takovou suverenitou. Musel bojovat mimo jiné s veteránem Riihimakim a mistrem Skandinávie Huuskem až do posledního závodu v Heerenveenu. Letitý čekatel na titul Franz Zorn (57) utrpěl v nejméně vhodnou chvíli zásadní pokles formy a k titulu měl stejně daleko jako v éře Rusů. Chuť si trochu spravil v „bečku“ tj. ME, když se stal mistrem. Páté místo Lukáše Hutly je hodně dobré, když si uvědomíme, že se doma svezl cca 5 minut na poli u Uhřetické Lhoty u Dana Macla. Taky škoda, že patrně ukončil závodní kariéru Jan Klatovský. Myslím, že by do předních umístění MS i ME určitě promlouval. No špatnou zprávou je, že po více jak čtyřiceti letech zmizel z mapy pořadatelů Berlín. Prý pro dlouhodobé rozpory mezi FIM a pořadateli. A nic v této chvíli nenasvědčuje tomu, že by plochodrážní stroje ve Wilmersdorfu burácely v roce 2025.
Na závěr hodně příjemný bonbonek – rozlučka Josefa France v Kopřivnici. Nádherná záležitost, originální vesty jezdců, vyšlo počasí a pozor některé jízdy byly hodně ostré. Vždyť také přijelo to nejlepší, co naše země má včetně Kvěcha, Bednáře nebo Macka. A v exhibiční jízdě se představil Jiří Štancl, syn George, a Richard Wolf a další. Jiří Štancl ve své žlutočervené kombinéze. Jel opatrně a na mou otázku v depu, že to taky mohl hodit do smyku, odpověděl, „Ty vole já se bál“. No, nádhera.
Josef Franc si určitě takovou rozlučku zasloužil. Vždycky jsem říkal, kdyby každý jezdec dal naší ploché dráze tolik co on, joj to by bylo dobře. Výčet úspěchů a titulů je dlouhý, mrkněte na internet. Jen tak namátkou – 2x mistr ČR, 3x mistr ČR juniorů, 5x mistr ČR na dlouhé , 2x bronz v MS na dlouhé, 2x stříbro MS družstev na dlouhé a je toho mnohem víc. Josef díky za těch dvacet osm let, kdy jsi nám na dráze rozdával radost (1996-2024). Jen mi v Kopřivnici trochu vadilo, že ať oficiálně nebo neoficiálně nevystoupil nikdo z vedení AK Markéta a vlastně ani ze svazu.
A pralinka na závěr – nikdy by mě nenapadlo, že v Kopřivnici ausgerechnet uvidím naprostý unikát plochodrážních stadionů. A jak píšu výše, už jsem jich pár viděl. Představte si, že celou rovinku proti startu kropí stabilní zařízení instalované do zábradlí. To se prostě musí vidět a je to skvost.
