Autor článku: V Berlíně bylo tentokrát opravdu chladno, ostatně jako v celé Evropě. Zejména čtvrteční individuální mistrovství Německa bylo hodně drsné, protože k 16-ti stupňům mrazu foukal ještě silný vítr. I přes neúčast zraněného Bauera to byl závod hodně dobrý a přímý souboj o titul mezi Niedermayerem a loňským mistrem Weberem byl celá čtyři kola na krev.
V samotném mistrovství světa se objevily některé momenty, které jej oživily a prospěly mu. Na jednu stranu je suverenita Koltakova obrovská a jestli to takhle půjde dál za 14 dní i v Inzellu, možná nebude muset do Heerenveenu cestovat. Krasnikov před pár lety taky exceloval, ale ostatní ho na dráze honili. Teď mu ani zbylí Rusové nestačí. No, ne nadarmo je Koltakov žákem Krasnikova.
Suverenita Rusů nadále trvá, ale už není absolutní. Karačincev a Valeev občas prohrají s někým z pole a někdo se před ně ve výsledcích dostane. Je to jen ku prospěchu závodů. Největší objevem sezóny je poměrně neznámý Švéd Haarahiltunen, který již v Astaně zajel ve finále druhé místo a pravidelně postupuje do semifinále. I v Berlíně se mu podařil husarský kousek, když v sobotu odsunul Ivanova na čtvrté místo. Tento 28-letý bývalý voják, který prý bojoval v Afganistánu, se ve výsledkových listinách objevuje teprve od roku 2015 (9. místo ve švédském mistrovství) a jinak se objevil jen 2x při memoriálu Roelfa Thijse v Assenu (třetí a druhé místo). Letos už se však stal mister země. Do GP opravdu vlétl jako raketa, dobře startuje a hlavně, Rusů se nebojí.
Honza Klatovský, to je radost se po zranění na něj dívat. Závodí s obrovskou chutí a razancí. Skalpy Zorna, Svenssona, Valeeva nebo Simona v Berlíně hovoří za vše. Do sobotního semifinále se nedostal jen smůlou v první své jízdě. V neděli pak byl postup jasný.
Foto: Torstern Horn