Zastavení v St. Johannu

I když mě pracovnice tiskového střediska ve St. Johannu Martina Pilotto, dcera šéfa místního plochodrážního klubu a bývalého jezdce Antona Pilotta, v průběhu týdne mailově ujišťovala, že závody i přes teploty nad nulou určitě budou (vždyť máme přes 30 cm ledu), odjížděli jsme v sobotu ráno trochu s obavami.

Ty se ještě zvýšily po zrušení pátečního tréninku a ještě narostly, když teploměr v autě ukazoval při průjezdu Bischowshofenem 6 stupňů nad nulou. Po příjezdu na stadion bylo krátce po skončení omezeného tréninku a dráha vypadala zhruba jako před týdnem v Růžené. Šly dokonce hlasy, že bude zázrak, když se odjede nutných dvanáct jízd. Ale pořadatelé odvedli dobrou práci. Tréninkem rozrušenou vrchní měkkou tající vrstvu ledu radlicemi strhli a to tak, že po třech hodinách nastupovali jezdci na dráhu bez děr a kolejí.

S úpravou pak v průběhu závodu měli problémy, protože po čtyřech jízdách bylo vždy hodně tříště a pomalu nebylo kam uklízet. Přestávky se tím hodně natahovaly, ale závod se za čtyři hodiny odjel celý včetně dodatkové jízdy a určitě by ovál ještě pár jízd vydržel.

Samotný průběh závodu nevybočil z každoroční režie – čtyři postupující byli v podstatě dáni dopředu, mezi jezdci byly při jízdách značné odstupy. Ti slabší dojížděli půl kola za vítězi. Zkrátka jízd které nadchly bylo minimum. Pohříchu největší vzruch a podívanou předvedl náš Jan Klatovský, který podle očekávání bojoval o zbývající páté postupové místo. Měl to rozjeté velmi dobře, po druhé sérii měl pět bodů, když porazil konkurenta na postup Posu Sereniuse i velké překvapení večera Matse Järfa z Finska a nebezpečného Niedermayera, kterého honil celá dvě kola. Ve třetí sérii se v očekávané jízdě utkal s Pletschacherem. Po tradičně ne zrovna zdařilém startu se ocitl daleko za ním když ve předu pelášil do cíle Bulankin. Nejprve se rychle vypořádal s Leitnerem a pak začal snižovat náskok Pletschachera. Když jej měl ve třetím kole na dosah, nezvládl výjezd ze zatáčky po startu, následoval pád a pochopitelné vyloučení. Těžko meditovat na tím, zda to byla chyba a měl jet v klidu pro bod, který by v konečném účtování znamenal postup minimálně z pozice náhradníka. Jenže to v té chvíli nikdo nemohl vědět. A hlavně jsou to závodníci a tak závodí. A to je dobře. Pak Jan přidal There are basic rules that players can learn about to enhance their enjoyment of the game, but none that can identify winning techniques. ještě více méně povinné čtyři body. Bohužel to nestačilo na víc než rozjezd o místo náhradníka s Järfem a Tuinstrou. Vše opět zhatil start, malé zaváhání a v nájezdu do zatáčky jej soupeři vytlačili do sněhu na vnitřní straně oválu. Rázem byl při výjezdu daleko za nimi. A začala náramná stíhačka. Ve třetím kole si poradil s Holanďanem a začal se přibližovat k Järfovi, aby cílovou pásku protnuli téměř současně. Vítězem se však stal Fin a současně rozsvítilo modré světlo, znamenající vyloučení našeho jezdce za přejetí vnitřní čáry oběma koly. Nutno dodat, že bylo oprávněné. Škoda.

Ruští jezdci moc nevybočili z normálu. Jeli výhradně na postup, když soupeře měli jen v Zornovi. Na diváky se doslova a do písmene vykašlali, když v patnácté jízdě jeli spolu. Místo, aby si to před početným publikem (v rekonstruovaném hledišti kolem 6 tisíc) rozdali, seřadili se jak odstartovali a s velkými rozestupy nevzrušeně kroužili po oválu. Překvapením pro měl byl již zmiňovaný a postupující Järf a také Pletschacher, který v zatímním průběhu sezóny nic nepředvedl. Měl evidentně nadupanou motorku. Třiašedesátiletý Posa Serenius stále umí a jeho styl je v eleganci nedostižný. Nakonec nasbíral osm bodů, tedy bod od rozjedu. Hodně mě zklamal Andrej Diviš. Ani na průměrnou konkurenci nestačil a dojížděl daleko i za soupeři jako Tuinstra, Leitner nebo Johansson. Myslel jsem, že je dále v cestě za světovým průměrem.  Na druhé straně v jedné z mála dramatických jízd dvě a půl kola vodil Sereniuse. Takže je to v jeho případě asi také o psychice.