Autor článku: 
AK Divišov je nejvíce se rozvíjejícím tuzemským oddílem, pořádá domácí i mezinárodní podniky, vybudoval malou dráhu, usiluje o zisk Sportovního centra mládeže a vstupuje do extraligy. V jeho čele stojí Jan Trojánek a o dění v klubu jsme si s ním povídali na následujících řádcích.
MK: Začněme stejně, jako jsme začínali loňský rozhovor, co je tedy u Vás nového?
JT: Co je nového? Jsme o nějaký ten pátek starší a možná i moudřejší. Ale to asi nebylo meritem otázky. Tak tedy vážně. Máme hotovou mobilní výstavu o ploché dráze v ČR a Divišově, která navazuje na naši stálou expozici, kterou máme instalovanou v prostorách klubovny. Výstava dokresluje knihu Motocykly z Divišova, která vyšla na přelomu roku. Tato obsáhlá plnobarevná kniha je vybavena mnoha autentickými fotografiemi a dokumenty. Výstavu chceme prvně instalovat při závodě Race-off kvalifikace o SGP 2013, který se jede v Divišově 30. 6. 2012. Výše jmenovanou knihu budeme na tomto závodě prodávat. Pozveme mnoho jezdců a osob v této knize zmíněných, se kterými uspořádáme velkou autogramiádu. Na tuto výjimečnou příležitost by měl být postaven zvláštní stan, ve kterém by na závěr závodu proběhla konference s vítězi závodu. Ten kdo sleduje plochou dráhu tak jistě ví, že jsme dali dohromady velmi kvalitní team na extraligu družstev 2012. V loňském rozhovoru ses mě na to ptal a já říkal, že tento projekt je v šuplíku. Tak tedy spatřil světlo světa. Já doufám, že budeme důstojným účastníkem nejvyšší české plochodrážní soutěže. To co ví jen málo kdo je však fakt, že se k nám do Divišova vrací kompletní team bratří Klatovských spolu se svým otcem. Znovu se tak před námi otvírá šuplík plný práce. Ledová plochá dráha je tak pro nás další velikou výzvou, se kterou má Divišov již své zkušenosti. Vždyť závod Golden Spike, uspořádaný v Divišově v roce 2005, byl velikou ozdobou naší ledové ploché dráhy. Divišov má tedy na co navázat a se zkušenostmi těch nejlepších je i naděje, že vše dopadne tak, jak má. Já tvrdím, že Divišov je Mekka ploché dráhy, a proto je naší povinností pozvednout divišovskou plochou dráhu tam, kde si zaslouží být. Tedy mezi úspěšnými.
MK: Jak jste v klubu spokojeni s průběhem roku 2011?
JT: Podívám-li se zpět tak jsme splnili vše, co jsme si předsevzali. Jen pár věcí ještě musíme dotáhnout do konce. Chceme prodloužit o pár metrů malou závodní dráhu a dobudovat k ní startovací zařízení. Co se týká závodů, skoro by se mi chtělo citovat pana Kemra ve slavném filmu Na samotě u lesa: ch…e a ch…e na klíčové divišovské závody. Rok 2010 potopa a odložený závod Finále ME juniorských družstev a letos skvělé závody na blátě Kvalifikace o SGP 2012. Za nepřízeň počasí jsme zaplatili krutou finanční daň, ale zvládnutí těchto závodů však dalo divišovskému autoklubu veliký kredit. Velmi děkuji fanouškům ploché dráhy, že na tyto závody přišli v hojném množství a nenechali světovou elitu bez diváků. Jejich odměnou byl kromě rýmy i skvělý a neopakovatelný sportovní zážitek. Doufám však, že božstva nám budou v letošním roce nakloněna a plánované závody v Divišově včetně race-off proběhnou bez dešťových kapek.
MK: Stále se snažíte pracovat s mládeží, koupili jste motorky, ale snad vyjma jednoho závodu žádný mladý jezdec s divišovskou vestou nebyl k vidění. Čím to bylo způsobeno?
JT: No, asi se musíme podívat na problém velmi kritickým okem. Pokud necháte věci dojít tam, kam došly, to znamená skoro na úplné dno, tak se pak velmi těžko začíná od píky. Úpadek v předešlých letech byl až tragický. Mládež v ploché dráze je v současné době velmi závažný problém a to nejen po sportovní stránce, ale i po stránce morální a etické. Měli jsme dva jezdce. Míra Drahota musel skončit, neboť mu lékaři tento sport zakázali. Měl již z dřívějška velmi vážně poraněné koleno. Matěj Vondrák je na soupisce, ale uvidíme, jak se věci budou s ním dále vyvíjet. Nicméně na soupisce máme 10 juniorů a tak doufáme, že nám mnozí zůstanou. V tomto případě však opravdu nejsem věštec. Hraje zde velikou roli rodina mladých závodníků i finanční zázemí a také samozřejmě talent. Pokud se nám podaří překonat první úskalí, bude se nám pracovat lépe, protože do kolektivu se lépe shánějí lidé, než do teamu kde nikdo není.
MK: V jednom komentáři na našich stránkách jste nastínil, že usilujete o přesun Sportovního centra mládeže (SCM) ze Slaného k Vám do Divišova. Proč se to nepodařilo a jaký výhled do budoucna v této otázce?
JT: Tahle výzva pro mě neskončila. Pevně věřím, že přijde doba a Centrum mládeže získáme. Já se domnívám, že zásadním problémem, proč nám SCM nebylo přiděleno již letos, je fakt, že v době, kdy se o tomto znovu rozhodovalo, tak všichni měli jiné starosti s pokusem o odebrání motocyklové sportovní autority Autoklubu České republiky. Všichni se báli, že by předání SCM do Divišova bylo zneužito panem Abrahámem a interpretováno tak, že Slaný funguje špatně. To samozřejmě není pravda. Stále trvají mé výhrady, ale musím říci, že to, že je zde další adept, který má vážný zájem v tomto něco udělat, vedlo i k tomu, že se fungování SCM zlepšuje, a to je ta nejlepší zpráva, co se mi mohla dostat. Mým zájmem je, aby věci fungovaly tak, jak mají a aby přinášely užitek a radost.
MK: V loňském roce jste organizovali kvalifikační závod MS, který se, myslím, i přes nepřízeň počasí vydařil, letos se posouváte o úroveň výš k pořádání semifinálového závodu stejné soutěže. Kam ta cesta bude pokračovat?
JT: Myslím, že závod o SGP 2012 byl neopakovatelným zážitkem. Kdo na tomto závodě nebyl, může jen a jen litovat. Vždy se vzpomíná na těžké a jedinečné chvíle jak v závodech, tak v životě. Tento závod jen tak v zapomnění nezapadne. Byl to těžký závod a ukázal nám, na čem se může jezdit. Pro rok 2013 jsme se rozhodli požádat UEM o finále ME dvojic, které se tu nikdy nejelo. Je to závod, ve kterém bývají naše dvojice velmi úspěšné, a tak je i veliká šance, že závod do Divišova dostaneme.
MK: Na závěr jedna otázka osobního rázu. Jak se stane, že se majitel hudebního klubu stane předsedou plochodrážního klubu?
JT: Skoro bych řekl, že jsem k tomu přišel jak slepý k houslím. To ti ale asi jako odpověď stačit nebude, co? Tak to bylo v kostce takto. Tuším, že v létě 2007 jsem byl přizván, abych poradil vedení divišovského autoklubu s pořádáním hudebního festivalu na ploché dráze. Na schůzce byl mimo jiné i František Mann, kterého příznivci divišovské ploché dráhy znají jako velikého fanouška a historika ploché dráhy. K nápadu jsem se vyjádřil velmi skepticky a nedoporučil jsem jeho realizaci. Tím pro mě vše skončilo. Někdy v září mi František zavolal, zda bych nechtěl vést plochodrážní klub, že mi vše vysvětlí. Já ho vlastně ani neznal a vůbec netuším, kde na mě tenkrát vzal telefon. Tak jsem sedl do auta a poslechl si ten smutný příběh o divišovském plochodrážním festivalu. Z tehdejšího vedení zbyly trosky a nikdo nechtěl moc nic řešit. Já jezdil kdysi do Divišova k babičce, můj děda i strejda tam bývali starostové a mí rodiče tam měli barák. Mě tam znal v mládí snad každý. V roce 2007 jsem však Divišov navštěvoval už jen velmi sporadicky, a tak o mě místní mnoho nevěděli. Ale asi jim nic jiného nezbývalo než to se mnou risknout. Já jim tenkrát řekl, že si myslím, že se klub řídí jako firma, a pokud mě v tom nenechají, co se týká sportovního zabezpečení, tak jim pomohu dát věci do pořádku. A tak jsme si plácli, odvolali staré vedení, zvolili nové. Já je odnaučil schůzovat a v klidu pracujeme na společné věci. Dnes si snad všichni můžeme říci, že to byla šťastná volba. V Divišově je dobrá parta poctivých, pracovitých a znalých lidí, se kterými je sranda a za kterými je vidět spousta skvěle odvedené práce.
(Foto: Petr Leifr a Petr Makušev)