Petr Ondrašík: „S dráhou nejsme úplně spokojeni.“

O potížích s výchovou mládých plochodrážníků, o personálních změnách v klubu, o vývoji v otázce přesunu sportovní autority nebo o pořádání mezinárodních závodů na dráze v hlavním městě, o tom všem jsme si povídali v rozhovoru s šéfem tamějšího klubu JUDr. Petrem Ondrašíkem.MK: Pane doktore, můžete potvrdit, že na pozici manažera skončil pan Vopat?
PO: Pan Vopat tady byl na dobu určitou v Centru sportu Ministerstva vnitra, kde nám pomáhal s manažerskou a trenérskou prací. Smlouva mu vypršela na konci října, nicméně, dohodli jsme na spolupráci i na další rok, ale už ne na základě tohohle smluvního vztahu, ale spolupráce mezi námi bude pokračovat na základě vzájemných možností, které tomu sportu budou moci obě strany dát.

MK: Takže bude pokračovat jako manažer?
PO: Manažera v současné době ještě řešíme, chceme to zoptimalizovat, ale co se týká jeho (pozn.: Vladimíra Vopata) podílu na vedení družstva AK Markéta, tak určitě bude součástí toho týmu lidí, který bude řídit družstvo AK Markéta. Jestli bude tím manažerem, kdo bude rozhodovat o nasazení do jednotlivých jízd, to ještě nemáme v současné době ještě vyřešené, ale máme dohodnuto, že si nad tím sedneme a uděláme nějaké optimální rozhodnutí.

MK: Jako sponzor pan Vopat a jeho firma na Markétě pokračuje dál?
PO: Pan Vopat jako sponzor pokračuje dál na Markétě. On je naším dlouholetým sponzorem, pomáhá nám a přislíbil nám spolupráci i pro rok 2012.

MK: Je pravda, že se i na pozici manažera zajímáte o Tomáše Topinku?
PO: Je pravdou, že k nám Tomáš Topinka od prvního února nastoupil. Nastupuje k CS MV na pozici instruktora. Předpokládáme, že by měl především pomoct ve výchově mladých talentovaných plochodrážníků, kterým chceme v roce 2012 věnovat velkou pozornost. Tomáš je jeden z těch, kdo má velké zkušenosti z anglické plochodrážní ligy a byla by škoda, aby je nezúročil, dokud je, jak se říká, v laufu. A je jedním z lidí, kteří mají zájem, aby se plochá dráha někam pozvedla, takže může jít závodníkům příkladem a ukázat faktickou jízdu na motocyklu, jak mají kluci najíždět, jak vyjíždět. Od toho si hodně slibujeme, že bychom chtěli naše mladé kluky tímhle způsobem trochu rychleji posunout dopředu.

MK: Počítáte s Tomášem Topinkou i jako se závodníkem?
PO: Dohodli jsme se, že Tomášovi v závodění bránit nebudeme, ale přednost bude mít právě tahle trenérská práce.

MK: Zajímáte se i o Jana Jaroše?
PO: Jan Jaroš nás jako CS navštívil, jednali jsme spolu a on má zájem na tom, aby se mohl zařadit do CS MV s tím, že tam vidí dobré možnosti přípravy pro plochodrážní sezónu. Říká, že letos chce dát ploché dráze maximum a chce mít kvalitní přípravu. Měl zájem u nás trénovat a využívat ty tréninkové dny. Hledali jsme optimální řešení, nakonec se nám jevilo jako nejlepší, aby se stal tzv. smluvním sportovcem CS MV. Takhle jsme se dohodli, teď je to před realizací s tím, že on nadále zůstává jezdcem PDK Grepl Mšeno a pouze sportovní přípravu bychom mu umožnili u nás.

MK: Jaká je v současnosti situace s Lubošem Tomíčkem? Máte zájem o jeho další působení?
PO: Luboš Tomíček je pořád jezdcem AK Markéta, my jsme ho tady vychovali, vyzkoušel si i závodění ve Slaném. Ty podmínky se trochu změnily, ale je to, buďme upřímní, především kvůli slabším výsledkům Luboše Tomíčka, to je hlavní příčinou, proč o něj není takový zájem jako před rokem nebo dvěma. Já věřím, že Luboš Tomíček je ještě natolik mladý závodník, že když za to vezme a zatáhne, tak má na to, aby v ploché dráze ještě něco ukázal. Musí si pochopitelně šáhnout na dno a dát tomu maximum, nesmí to hledat v subjektivních příčinách, ale spíš v objektivních faktorech. To k tomu sportu patří. My jsme mu nabídli pomocnou ruku, dohodli jsme se, za jakých podmínek u nás může dál závodit. Buďme upřímní, jeho starty záleží na jeho výkonnosti, na co bude mít, aby mohl být zařazen do týmu.

MK: Podle toho, co nám sdělil pan Mach, Slaný má o Luboše Tomíčka znovu zájem. Jste ochotni jej uvolnit?
PO: To jsou vždycky dvě věci. Jedna věc je zájem, druhá věc je dohoda. Ono to zatím od zájmu k dohodě nepřišlo, Slaný ani žádnou schůzku na tohle téma nevyvolal. Je tak předčasné se bavit, jestli uvolníme nebo neuvolníme. Zatím nikdo s žádným návrhem nepřišel.

MK: Jaká byla přibližně návštěvnost Grand Prix a Memoriálu Luboše Tomíčka?
PO: Nejsem připraven to říct úplně přesně, ale co se týče Grand Prix, tam se pohybovala návštěva někde kolem osmi tisíc návštěvníků. Co se týče memoriálu, tu informaci nemám úplně přesnou, protože jsme rozdali spoustu volných lístků pro pražskou mládež, pro školy nebo pro postižené, takže bych byl velice neobjektivní, ale myslím, že se to pohybovalo kolem dvou tisíc diváků. Počasí bylo špatné a ten závod kvůli tomu prostě pro nás nebyl příznivý a úspěchem bylo, že se vůbec odstartoval..

MK: Grand Prix pořádáte už dlouho, ale když vidím ostatní GP, tak se zdá nejenom mně, že ta pražská patří mezi ty spíše slabší, co se týče třeba množství předjíždění. Hodně slyším, že na vině je dráha, souhlasíte?
PO: Nevím, z čeho jste pojal, že je pražská Grand Prix slabší. Říkáte s předjížděním, když si za ta jednotlivá léta povzpomínáte, kdy a jak se předjíždělo, tak si myslím, že tady na Markétě byly velmi kvalitní závody. Neříkám, že je to třeba ideální dráha, protože má svoje parametry dané po dlouhou dobu a úpravami, které nastaly v osmdesátých letech, díky rozšiřování rovinek pro šest startujících. Od závodu šesti se upustilo a dráha získala trochu atypické parametry, které jí moc nepomohly. Nicméně, my se snažíme něco změnit. Měnily se materiály, některé se povedly více, jiné méně. Bohužel, máme trošku problém s tím, že přípravu dráhy před Grand Prix má vždy na starosti ředitel Grand Prix, dřív to byl Ole Olsen, dneska je to Tony Olsson, který určuje, jak se má dráha kropit, jak se má udržovat. A moc nedbá na naše zkušenosti a poznatky, které z toho máme, a proto dochází k tomu, že dráha je na závody třeba příliš tvrdá, což jí neprospívá, protože pak je pochopitelně předjíždění horší. Je obecně známé, že na ploché dráze, když je dráha ideální, když je rovná a bez záludností, tak tam jedou všichni dobře. Kdežto když je dráha jednorázová, upravená nebo nějaká hlubší a nejlépe rozbitá, tak se teprve předjíždí a ukazují se kvality závodníků, jak si s tím rozumí. Pak se to najednou zdá být atraktivní, ale že trpí jezdci a riskujeme jejich zdraví, to už moc nikoho nezajímá, protože diváci a televize chtějí vidět něco víc než jenom klasické ježdění na ploché dráze.
Vrátím se ale k tomu, co jsem chtěl říct. My taky nejsme s dráhou úplně spokojeni, hledáme řešení. Vyměnili jsme horní vrstvu materiálu pro nadcházející sezonu a uvidíme, co nám to přinese. Ještě navíc upravujeme výjezdy ze zatáček, takže trochu měníme rádius zatáček a budeme se snažit tím zatraktivnit dráhu, aby byla malinko jiná, než byla doposud.

MK: Po loňském MLT hodně diváků odcházelo nespokojeno s tím, že se nejelo finále, můžete okomentovat, proč to tak bylo?
PO: Ono se to hezky povídá takhle po půl roce, obzvlášť se to dobře kritizuje. Je to sport, který je nebezpečný, ve své podstatě když jde o zdraví jezdců, tak je někdy potřeba ustoupit určitým podmínkám, které v závodě nastávají. Bohužel, loňský závod byl, jaký byl. Je obdivuhodné, že závodníci nastoupili na start, protože byl opravdu na hranici regulérnosti. Protože se nejednalo o žádný mistrovský podnik, přední jezdci se rozmýšleli, jestli jim to stojí za to tolik riskovat. Musím říct, že jsem se setkal s pochopením jezdců, kteří i přes ty problémy nakonec nastoupili. Víte, že start byl odložený. Snažili jsme se ještě za tu hodinu udělat maximum tak, aby se ta dráha zlepšila. Vývoj počasí byl prostě, jaký byl. S tou dráhou si dokázali poradit, buďme upřímní, tři závodníci ze světové špičky, jen dva jeli do konce, to byl Greg Hancock a Nicki Pedersen, kteří na té dráze dominovali. Když oni přišli s názorem, že ta jejich poslední jízda bude rozhodující, že není potřeba jet žádnou doplňující jízdu, protože se to stejně rozhodně mezi nimi.
Je pravda, že při takovém chaosu, který z toho vznikl, se tahle informace nedostala k divákům, když se tahle jízda jela. To byla základní chyba, které si jsme vědomi. Divákům jsme to měli sdělit. Necítím potřebu, že bychom se měli někomu omlouvat, že se nejelo finále. Závod byl prostě kvůli podmínkám předčasně ukončen. Akorát to měli vědět diváci a ne jenom závodníci.

MK: Myslím, že to byl druhý rok po sobě, kdy uprostřed dráhy při MLT stálo podium, a nebylo tak vidět na část dráhy. Není to škoda, že lidé přijdou na plochou dráhu a pak nevidí část dráhy?
PO: Já si to vůbec nemyslím. V ploché dráze dělám dlouhou dobu a zažil jsem různé věci, které byly na podporu návštěvnosti ploché dráhy. V Amsterdamu při dvoudenním finále tam stálo podium celé dva dny a mezitím tam vystupovali umělci nejslavnějších jmen, takže určitě nejsme jediní, první ani poslední. Memoriál Luboše Tomíčka je brán jako show, které má přilákat další příznivce ploché dráhy. Připravujeme více lákadel, které chceme v ten večer divákům nabídnout. Jsou to vystoupení, dělali jsme i jiné ukázky jak s motorkami, tak s auty. Snažíme se ty lidi nějak přilákat, abychom zvýšili zájem o plochou dráhu a dotáhli sem co nejvíc českých diváků. Protože to je teď největší bolest české ploché dráhy, že je velice slabá návštěvnost. Ale ta návštěvnost je, buďme upřímní, odvislá od výkonnosti českých závodníků na světových kolbištích a to jsou dvě věci, které se nám bohužel v současné době nedaří.

MK: V Pardubicích se daří úspěšně závodní vesty prodávat. I když jsem viděl i fanouškovské návrhy, tak na MLT jezdci nemají jednotné vesty, i když si myslím, že ve stotisícových nákladech na jezdce by se daly najít peníze na vesty. Uvažujete o jednotných vestách?
PO: Zatím jsme se tím, že bychom po závodě prodávali vesty, nezaobírali. Myslím, že by bylo těžké za každou cenu brát jezdcům ty vesty. Někdo si to chce nechat, ten, kdo vyhraje, si to chce nechat jako suvenýr, což bývá velice často. Ve své podstatě je to otázka reklamní, je to o tom, jestli seženu vhodného partnera, který si ty vesty, s odpuštěním, zaplatí. Když ho neseženu, tak než abych to prodával pod cenu, tak nechám jezdcům nepovinné vesty. Takhle je postupováno ve FIMu u všech závodů. V každém zvláštním ustanovení je napsáno, jestli je vesta předepsaná nebo individuální. Když jsme partnera do určité doby nesehnali, tak jsme nechali vesty volné. Na poslední chvíli už to ani nemůžeme měnit, protože to zvláštní ustanovení má nějaké podmínky, které jsou závazné.

MK: Za posledních dvanáct měsíců skončilo s plochou drahou pět juniorů, které jste vychovali. Čím si to vysvětlujete?
PO: To je otázka, kterou byste měl položit někomu jinému než mě. To byste měl položit především trenérům, protože já jim tu otázku dávám také. Nejsem s tím spokojený. Zabýval jsem se tím, hledal jsem příčiny, nemůžu říct, že bych dnes viděl všechny příčiny, které vedly ty lidi. Oni se o tom nechtějí bavit, je to jejich rozhodnutí, které nebylo jednoduché, něco to pro ně znamenalo. Ale je pravda, že ty důvody, které ti jezdci uvedli, jak existenční, studijní nebo rodinné, tak byly pravdou. Ale jestli to byly ty hlavní důvody, to spíš kalkuluju, než abych o tom byl přesvědčený. V každém případě nás to mrzí, je to škoda. Je pravdou, že jsme některé závodníky museli už do toho závodění tak trochu přemlouvat, že jsou dobří a že na to mají. A to byla také jedna z chyb, které jsme dělali, protože, myslím si, že motivace musí přicházet úplně jiným způsobem než ho přemlouvat, že na to má. Je potřeba, aby to v něm bylo a věnovat se tomu naplno. Spíš bychom měli pomáhat těm, kteří to chtějí dělat, než přemlouvat lidi, aby to dělali.

MK: Proč jste se rozhodli nestartovat v MČR JD?
PO: Já už jsem ten důvod řekl na té kalendářní poradě. Myslím si, že máme v České republice spoustu závodů pro juniory, kde je necháváme závodit v málo konkurenčním prostředí. Uspokojujeme se s tím, že jedou a jsou dobří, že vítězí, získávají poháry a stávají se mistry republiky, ale nikam je to dál nežene. Hodně jsem se nad tím trápil a myslím si, že tyhle závody opravdu už nic nedávají tomu jejich růstu, ale jsou spíš brzdou. Ti kluci už mají posbíráno tolik titulů, že už je to nikam natáhne dál. Když jsem se zamyslel nad tím, jak to bylo s námi, když nás v devatenácti letech hodili do seniorských soutěží a od samého počátku jsme se museli prosadit mezi seniory. Podle mého názoru nemá smysl dělat moc těch juniorských mistrovství, je to sice mezičlánek, kde si ukážou, kdo z nich je lepší, ale ta mezera mezi tím, jak jedou oni a ti ostatní se nezmenšuje. Takže to, si myslím, se řeší tím hodit ryby do rybníka, aby se naučily pořádně plavat a ne je učit plavat v louži. Je to jeden z dalších experimentů, který vyzkoušíme, ale radši uděláme kvalitní trénink, kde jim budeme modulovat různé situace, to na co kolikrát není čas, protože těch juniorských mistrovství a přeborů je tolik. Takže z tohoto důvodu jsme od toho ustoupili, to je jeden důvod, a druhý je ekonomický, protože i tyto závody, kolikrát ne tak kvalitní, jsou nákladné a ti závodníci na to nemají, aby si udrželi techniku ve stavu, v jakém by měla být. Zatěžuje to jak je, tak klub a ztrácí to smysl.

MK: Před Vánoci se hodně mluvilo o přenosu autority z AČR na ČSMS, jak to teď vypadá s tou věcí?
PO: Určitě nejsem ten kompetentní člověk, který by k tomu měl hovořit. Zástupce jedné organizace sedí v Opletalce, druhý v Brně, asi byste tuhle otázku měl položit jim. Jsou určité faktory, které tady proběhly. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy k tomu prostřednictvím svého ministra vydalo určitě stanovisko a oficiálně ho zaslalo na FIM. Je pravdou, že podobný akt v takovém duchu nikdo neudělal, byli jsme první. Tohle bylo přenesení sportovní autority na národní úrovni na Český svaz motocyklového sportu, jak to bude dál s mezinárodní sportovní autoritou, je momentálně na posouzení FIM, jak ona vidí tuhle záležitost. V každém případě, co vím ze zákulisí, je dost dobře nepřijatelné, aby mezinárodní sportovní autorita neměla kontakt se svojí vládou, neměla s ní kontakt a nedovedla s ní komunikovat o tom sportu, v tomhle je to špatně. Buďme upřímní, AČR má možná větší klubovou základnu, ale je otázka, co jsou kluby a kdo jsou pořadatelé. Autoklub určitě závody nepořádá, pořádají to ty kluby na svoje náklady, takže se tím Autoklub nemůže ve světě chlubit, že uspořádal sedmdesát závodů v České republice, protože Autoklub neuspořádal ani jeden. Ta podpora ze strany autoklubu není taková, jakou bychom si přáli, co ten sport organizujeme. Není tajemstvím, že FIM odměňuje federace, které pořádají závody Grand Prix, především na silnici, ale i GP v ploché dráze, příspěvkem na rozvoj motocyklového sportu v dané zemi a my jsme za ta léta, co tady sloužíme, žádný příspěvek nebo podíl na něm neviděli. To jsou věci, které nás štvou, myslím si, že by se to tak dělat nemělo a výsledný souboj mezi Brnem a Prahou je asi tím, jak vedení Autoklubu ČR postupovalo při podpoře motocyklového sportu v ČR. To je, podle mého, výsledek souboje, který tam v současné době je. Musím být upřímný, proč tomu tak je. Každý týden se dozvíte nějakou informaci z vedení Sazky, kde AČR a pan prezident jako zástupce představenstva Sazky hospodařili s majetkem a kolik tomu sportu rozházeli peněz, kdy se sport v České republice mohl mít úplně nějak jinak, tak si myslím, že to není dobře. Svůj podíl na tom mají a těžko jim někdo bude věřit, že to se sportem myslí vážně, když rozházeli takové peníze a dovedli sport v České republice tam, kde je. Nemůžu těmhle lidem věřit.