Autor článku: Řekl bych, že plochá dráha na celém světě prochází určitou krizí a určitě tomu nepomáhá ani to, co se stalo Darcy Wardovi. Ale stačí jeden výlet do Polska a člověk si řekne, není tak zle. Gorzowská GP byla báječná. Je každoročně, protože se na tamní dráze dá předjíždět kdekoliv – vnitřkem, prostředkem dráhy i kolem mantinelu. Při pátečním tréningu byla atmosféra v depu určitě poznamenána zraněním Darcyho. Jezdci postávali v hloučcích, diskutovali, usmívali se na sebe a asi by ani nechtěli závodit.
Podejť by ne, vždyť takový průšvih se může stát každému, kdykoliv. Holder měl na sedadle výšivku se jménem Warda. Závod původně nechtěl jet a nakonec se patrně „proti své vůli“ dostal až do semifinále. Přátelské atmosféře vévodil Tai Woffinden, který snad každého individuálně pozdravil v jeho boxu a prohodil pár slov. Sympatické rovněž bylo, že se v sobotu po skončení závodu nekonal žádný ohňostroj. A tak, alespoň mně, kazil pohodu snad jen rozhodčí s letmými starty. Z celkem pěti čtyři nebyly. Jezdec prostě odstartoval, pásky se nedotkl. Tak co? To by Ivan Mauger ve své kariéře nemohl být obdivován právě za své starty.
Obdobným potěšením pak bylo druhý den v Pile finále „Srebrneho kasku“, tedy závodu jezdců do 21 let. O jezdeckém umění polských jezdců této věkové kategorie nelze pochybovat, ale co mně nadchlo (již poněkolikáté) byla organizace závodu. Ten byl s nástupem, dodatkovou jízdou i vyhlášením odjet za rovné dvě hodiny. Mimochodem rozjezd byl právě o vítěze závodu a utkali se v něm 17-ti letí synové slavných otců Maksym Drabik a Kacper Woryna. Drabik jasně vedl, ale pak měl poruchu stroje a tak zvítězil Wroclavský Woryna. Ta organizace je prostě nedostižná a začíná už spouštěním dvou minut. Do té doby jezdci nejsou pouštěni na dráhu, pak se otevřou vrata a čtyři nedočkaví vlčáci se vřítí více méně najednou na dráhu. Vzpomeňte jak to probíhá u nás. Podle mého soudu je to jen o tom vyříkat si věci a nastavit je při rozpravě. Hodiny u startu pochopitelně samozřejmost, stejně tak jako hlášení dosaženého času po každé jízdě. U nás už ani na většině stadionů neuvádíme v programech rekordy dráhy. Ale ono těch maličkostí, které nic nestojí, je více. Výlet do Polska byl tedy určitě ozdravný a to nejen z pohledu ploché dráhy, ale i třeba výstavby dálnic nebo z jednotné politiky vůči EU atd.
foto: autor