Teda řeknu vám, to je dálka do Vojens, 910 km a k tomu ty časté zácpy na německých dálnicích. No ale nejeďte tam, když je ve hře možná medaile pro českého juniora Adama Bednáře, strhující a nevídaný souboj o mistra světa mezi Kurzem a Zmarzlikem a k tomu ještě možnost vidět Jana Kvěcha mezi elitou. A tak jsme s přáteli jeli.
Po ubytování v hotýlku ve vesnici Jels, asi 16 km severozápadně od Vojens, jsme vyrazili na poslední třetí finálový závod MS Juniorů do jednadvaceti let. Mimochodem procházka po výše zmíněné vesnici byla osvěžující a příjemná. Severská stavení bez plotů a štěkajících psů a přídavkem velké jezero v podstatě na návsi. Bohužel samotný večerní závod byl poznamenán deštěm před i v průběhu závodu. A jezdci dojížděli v pořadí, jak odjeli od startu. Neříkám, že nebylo nač koukat, ale závodit se začalo více méně až od čtvrté série. V poslední jízdě třetí série to začal právě náš jezdec, když předjel Andersena a při útoku na vedoucího Blodorna upadl. Pro jediný bod si sice doběhl na třetí pozici, ale ztráta bodu ho patrně stála lepší celkové umístění a asi i bronzovou medaili. Po závodech byl hodně smutný, ale myslím, že při jeho mládí si příští rok vše vynahradí. O některých jménech jako Mencl, Drejer, Thompson, Henriksen nebo Bastien Pedersen určitě v budoucnu uslyšíme. Hodně dobře se uvedl právě osmnáctiletý Pedersen, který jel na sivokou kartu a s dvanácti body skončil třetí. S Nicky Pedersenem však příbuzný není.
V sobotu pak byl prostor udělat si pořádný výlet po Dánsku. A tak jsme vyrazili na východ do přímořského městečka Aaresund a ještě popojeli trajektem na blízký ostrov Aare. Pokud si někdy vyrazíte do Vojens, vřele doporučuji. Je to od speedway stadionu 30 km a báječné místo s minimem turistů a vůní moře. Na zpáteční cestě jsme se pak zastavili ve městě Haderslev. Krásné historické maloměsto s trochu jinou atmosférou, než u moře.
Večer jsme pak jeli na stadion Speedway Center, který před padesáti lety založil Ole Olsen, s obavami, aby se neopakoval předešlý juniorský scénář.. Mraky se v této část Dánska honily celý den. Ale Bůh byl tentokrát milosrdný a závody se bez problémů odjely. A byla to pořádná palba. Mě až ohromilo, s jakou suverenitou, profesionalitou a razancí si šli Kurz a Zmarzlik za svým cílem. Výsledky a průběh už čtenáři určitě znají a tak jen malá úvaha. O jediný bod zvítězil a stal se po šesté mistrem světa Zmarzlik. Nejen, že vyrovnal letité rekordy Maugera a Rickardssona, ale jako první v historii získal čtyři tituly za sebou. Kurz zase vytvořil rekord pěti vítězství v GP za sebou. Objevily se připomínky, že je to nespravedlivé, když vyhrál díky bodům ze „sprintových tréninků“. Zaznělo to i v přenosu čt z Vratislavy. Myslím, že to není pravda. Zaprvé podmínky jsou pro všechny stejné a zadruhé vezměme body obou jezdců ze sprintů. Jelo se jich celkem pět – Landshut, Varšava, Manchester, Gorzow a Wroclav. Zmarzlik v nich získal deset bodů a jednou nebodoval, Kurz devět a dvakrát nebodoval. Právě poslední sprint se jel ve Vratislavy, kde je Australan na domácí dráze. Tam mohl rozhodnout. Ale vzhledem k tomu, že jel poprvé celý cyklus GP, klobouk dolů.
