V posledních letech jsem asi dvakrát použil titulek „tak nevím“ v návaznosti na těžká období naší i světové speedwaye. Středeční večer v Manchesteru tak nějak nemůžu rozdýchat. V žádném případě nechci vést hloupou a urážející diskusi jako na internetu, ale vyjádřit se musím. V každém případě jsme jako správní gentlemani s úklonou otevřeli dveře do finále slabšímu.
Předně nesouhlasím s kolegou Škachem ze speedwaya-z, že „si Češi vybrali pořádný díl smůly“. Žádná smůla to nebyla, ta by nastala, kdyby v posledním kole našemu jezdci praskla guma. Byla to obrovská vědomá chyba a diletantismus. Zprvu jsem si myslel, že Jan Kvěch o systému soutěže nevěděl. Ale to asi ne, to by byl vrchol. Dokážu pochopit, že třeba chtěl porazit kolegu z GP, zkoumal jsem na zpomalených záběrech, jestli mu Lebeděvs „neklapl“. Asi ne. Ale to by přeci na celé věci nic neměnilo. Lotyš by neklapl, kdyby Kvěcha za sebou necítil. Ano je to sport, hlavně zdraví atd. Jenže tahle chyba připravila třeba stovky příznivců ploché dráhy o sobotní zážitek českých jezdců ve světovém finále. A to zase až tak málo není. A pak se také nedivme, že se „náš“ sport nedostane do hlavních TV zpravodajských relací ani na stránky celostátních deníků. A to nemluvíme o finančních otázkách MS.
No a také jsem nepochopil, proč nedostal příležitost svést v SMF MS Adam Bednář, když od půlky závodu bylo jasné, že třetí nebo čtvrtou pozici máme více méně jistou.
Foto: Petr Makušev
