Posted by Tak jsem s partou kamarádů a přátel ploché dráhy vyrazil s báječným organizátorem zahraničních cest Tomášem Rambouskem do Anglie. Cílem bylo pochopitelně shlédnout místní závody a GP v Cardiffu a také si dopřát trochu kultury. Základnu jsme měli ve městě Luton, kousek vedle místního letiště a hvězdicově jsme vyráželi.
Hned ve čtvrtek jsme po ubytování pádili na zápas Premierships League Ipswich vs Leicester. Domácí, současně vedoucí tým nejvyšší anglické soutěže, jeli proti čtvrtému celku Leicesteru. Asi by měli vyhrát. Jenže, ke zraněnému Doylemu přibyl v týdnu Sayfutdinov a to už bylo velké oslabení. A tak domácí prohráli až moc vysoko 36 : 54. V jejich týmu byl nejlepší šestačtyřicetiletý Scott Nicholls (13 bodů), který startoval jako host z druhé nejvyšší soutěže (Oxford). V týmu hostí byl bezchybný Max Fricke (15) a Masters (13) s Beckerem (11). Stadion v Iswichi je krásný s hledištěm s prvky divokého západu. Celkový dojem však snižuje, že kolem celého oválu je 20 m široká betonová dráha a až za ní teprve hlediště.
Organizačně závod plynul jakoby pro radost. A představení jezdců bylo originální. Při vstupu na stadion nikdo nikoho „přiblble“ a nedůstojně neprohlížel, jestli nedej bože nemá s sebou vlastní alkohol nebo pití pro děti. Podobně jako druhý den v Oxfordu. Stačila jen cedule u vchodu, aby diváci nevnášeli na stadion nápoje ve skleněných lahvích. Zajímavý postřeh měli kluci ze skupiny v tom, že z cca dvou tisíc návštěvníků bylo 90 % starších lidí. Mladou generaci abys pohledal. A nás Čechy hodně dojalo, když se na začátku držela minuta ticha za Milana Špinku, který za Ipswich v sedmdesátých letech jezdil.
Druhý den jsem mířili do Oxfordu na Championship Pairs tedy mistrovství Anglie dvojic. Před tím musela být prohlídka města. Jedním slovem úžasné. Už jsem něco procestoval, ale tady jsem si sedl na zadek. Kdo jste nebyl, a pojedete kolem, neváhejte. Před tím zastávka ve Winsdoru, také nádhera. Jen na okraj, Ipswich nic moc. I když je závod proponován pro jezdce druhé ligy, má status mistrovství Anglie. Na hodně, řekl bych rozevlátém stadionu s hodně moderní prosklenou tribunou, bylo na co koukat. Na dráze opět řádil Nicholls (Oxford), Harris (41 let) Lawson, Cook ale i další. Ve finále pak překvapivě tým Redcar Bears (Wright, King) porazil po pádu Nichollse domácí 7 : 2 a bylo vymalováno. Přestože se fandilo hodně freneticky domácím, nezaregistroval jsem žádnou nevraživost nebo pískání na soupeře. V Polsku by se třásly tribuny. A s těmi mladšími diváky už to tady bylo lepší.
V sobotu jsme pak pochopitelně mířili do Cardiffu na sedmou letošní GP. Netradičně kvůli nenažraným hoteliérům, kteří v době závodů trojnásobně zvyšovali ceny, začínala GP od 17ti hodin. To proto, aby diváci stihli odjet domů. Jestli se to podařilo, nevím. Ale v hledišti bylo cca 25 tisíc diváků. Pamatuji i přes padesát. Atmosféra ve městě byla již od popoledních hodin hodně veselá a bouřlivá. Po hříchu se o ní starali hlavně Poláci. Samotný závod, no nic moc. Viděli jste asi sami. Ale jo, úroveň to mělo, vždyť je to GP. Určitě však byly k vidění daleko lepší podniky. Za celý večer došlo jen ke třem předjetím. Dvojnásobné vítězství domácích mistrů světa družstev (dvojic??) vzbudilo bouři v hledišti. Trochu se hledá Bartosz Zmarzlik, který se poprvé nedostal do semifinále. I tak má stále náskok 21 bodů před druhým Lambertem. Prý změnil tunera i své okolí. No, jen blázen mění to, co funguje. Jan Kvěch asi nepřekročil své limity, leč vítězství v jízdě nad Madsenem, Wozniakem a Frickem má určitě svou hodnotu.
Kulturní bonbonek jsme si dali cestou zpátky na letiště Gatwick. Zajeli jsme v Londýně na věhlasnou Abbey Road s nahrávacím studiem Beatles a neméně věhlasným přechodem. To místo má neskutečnou sílu a genius. Jako s Oxfordem, určitě neváhejte.
