Posted by Dostalo se mi do rukou několik posledních čísel polského časopisu Tygodnik žužlowy a tak jsem pro čtenáře Speedwayfaktů vybral několik zajímavostí pro ukrácení ještě stále dlouhých zimních večerů.
Nejsou nijak chronologicky seřazeny. Prostě jen poskládané, jak mi při čtení padly do oka.
- Začátkem roku uplynulo již 33 let od tragického úmrtí velikána polského speedwaye Edy Jancarze. Ten spolu se Zenonem Plechem patřili v sedmdesátých a osmdesátých letech k těžko porazitelné světové dvojici, ač každý pocházel z jiného klubu (Gorzow a Gdaňsk). V roce 1984 měl Jancarz na domácí dráze těžký pád, když ho doslova sestřelil Valentino Furlanetto. Zranění bylo dost vážné včetně hlavy a léčení dlouhé. Všichni kolem něj následně říkali, že už to pak nikdy nebyl on. Jezdecky ani lidsky. Závodní kariéru ukončil v roce 1984 a šlo to s ním z kopce s alkoholem. Osudný večer v roce 1992 jej manželka v afektu bodla nožem, na což téhož den skonal. Co vím z dřívějška, byla soudem osvobozena. Gorzovský stadion nese dnes jeho jméno.
- Jason Doyle, jenž se zranil hned na začátku minulé sezóny a celou jí pak vynechal, musí vrátit klubu Grudziadz 400 tis. PLN, což je cca 2,5 mil. Kč. Moc se mu do toho nechce a věc patrně doputuje asi k soudu.
- Kmenový redaktor TŽ a tak trochu enfant terrible polské žurnalistiky Bartolomej Czekanski kritizuje nestálost pravidel a regulí v polském i světovém speedwayi, ať už domácí extraligy nebo měnící se systémy kvalifikací v ME a MS. Osobně bych se ke kritice připojil, je to opravdu každý rok jiné a určitě to k přehlednosti a popularizaci sportu nepřispěje. A že bychom si měli diváka hýčkat.
- Ve společenské rubrice bylo vzpomenuto šesté výročí úmrtí Pawla Waloszka, což je určitě informace pro hodně dříve narozené. Skvělé trio Waloszek, Woryna, Wyglenda bylo základem polské reprezentace v šedesátých a sedmdesátých letech. Waloszek byl odchovancem a léta základním jezdcem týmu Slask Swietochlowice, který už odhadem 15 let není aktivní. Leč pěkný stadion na předměstí Katowic stojí a memoriál právě Waloszka by se letos na něm jet měl.
- Osmačtyřicetiletý trojnásobný mistr světa Nicky Pedersen ohlásil opětovný aktivní návrat na ovály – měl by startovat za švédský tým Dakarna Malilla. Věčný dánský bouřlivák, který úspěšně a sympaticky již druhým rokem vede Hamletovu reprezentaci, o sobě s trochou nadsázky říká, že nemá ve svém těle jedinou kost, která by nebyla zlomená.
- Sympatický pro nás Čechy byl rozhovor redaktora Tomasze Bejnarowicze s Lukášem Hutlou a zejména jeho hodně vysoké hodnocení třetího místa v letošním severském Super poháru. Myslím, že je u našich sousedů ceněno výše než u nás.
- V roce 2024 se jela poslední GP v Cardiffu a bojím se, že definitivně. Letos se pojede v Manchesteru a to hned dvě rundy za sebou, podobně jako za covidu
- Utíká to a v roce 2024 se o mistra světa jelo systémem GP již potřicáté. Samozřejmě ožívají letité polemiky, zda by nebyl lepší návrat k jednodennímu finále. Jako vždy se názory různí a každá varianta má své příznivce. Dle mého názoru je varianta GP spravedlivější, protože nejlepší jezdci musí prokazovat kvalitu po celou sezónu. Při jednom závodu jediná chyba, pád, pokažený start apod. znamenala konec nadějí na titul. Připomínám, že do roku 1994 se jelo na dvacet jízd a hotovo, žádné semifinále a finále, kde by se dala chyba napravit. A pak, s největší pravděpodobností bychom v Praze nikdy nejlepší šestnáctku světa neviděli. Ale uznávám, že jedno finále mělo nenapodobitelnou atmosféru a náboj.
- Andrejs Lebeděvs se těší na nové angažmá v Gorzowě.
- Zpravodajství u nás pravděpodobně unikla zpráva o těžkém zranění Maxe Dilgera, ke kterému přišel ve francouzské lize. V současné době je upoután na invalidní vozík. Náklady na rehabilitaci jsou tak jako vždy obrovské a tak bylo potřeba pomoci. A tak byla zorganizována sbírka, která vynesla 40 tis. euro. Do ní nejen, že přispěli, ale osobně se angažovali Martin Vaculík a Emil Seafutdinou.