Tak nám po dlouhé zimní přestávce začala GP, tentokrát v bavorském Landshutu. Po závodech se mezi novináři a odborníky objevily názory, že GP byla slabší, že se málo předjíždělo a tak. Já bych s tím určitě nesouhlasil. Kvalita závodů na ploché dráze se vždy nedá hodnotit jen podle počtu předjetí. Důležité je, co se na dráze děje, jedou-li jezdci v chumlu, na krev apod. Ale hlavně, v závodě byl fenomén Zmarzlik, který obstaral většinu zmíněných předjetí. Zmarzlik je prostě jenom jeden a je radost chodit na závody v jeho éře.
V Landshutu začal famózně a byl včele klasifikace ještě před začátkem vlastního závodu. Vyhrál totiž tréninkovou kvalifikaci a získal tím čtyři body do celkového součtu. Tato tak zvaná rychlostní kvalifikace se jede jen před vybranými GP. Jezdci se patrně losem rozdělí na dvojičky a ty pak po dobu šedesáti vteřin soupeří v rychlosti na jedno letmé kolo (v Landshutu kolem 17 vteřin). Po základním kole se jede semifinále a nejlepší čtyři postupují do finále, klasické jízdy od pásky na čtyři kola. Tam Zmarzlik jasně porazil Kurze, Lebeděvse a Lamberta. Tím měl právo vybírat si startovní číslo jako první. Leč opět zafungovalo „vše proti Zmarzlikovi“. Vzpomeňte jeho hloupé vyloučení z celého závodu předloni kvůli reklamě na jeho kombinéze. Zdržel se na začátku vybírání pět vteřin a hned byl zařazen na konec. Já nevím, mně to přijde jako předem připravené a jen se čeká na jeho chybu. Ano pravidla platí pro všechny. Ale Zmarzlik není žádný „niemand“. Závody bez něj by dnes byly hodně chudé. A to nemluvím o tom, jak by asi vypadala světová plochá dráha bez Poláků. Nejsem si jist, že si to vedení FIM nebo i GP včele s panem Castagnou uvědomují.
Celá GP v Landshutu mně přišla jako oslava tohoto sportu. Už procházka před závody depem ukázala nové trendy v kapotáži i v oblečení jezdců. Organizace včetně fanzóny perfektní a k tomu plné hlediště. K rychlému průběhu přispělo i nové pravidlo ve zkrácení dvou minut na start na devadesát vteřin. Nový formát měl i vlastní závod, kdy po dvaceti jízdách první dva postupují do finále a jezdci na třetím až desátém místě jednou dvě jízdy, z nichž do finále jde jen vítěz. Výsledky už určitě znáte z běžných zpravodajských relací, a tak jen okrajově. Famózní byl Zmarzlik v jedenácté jízdě, kdy si po horším startu dvě kola připravoval k předjetí do té doby neporaženého Thomsena. Ale takových momentů bylo více. No a ve finále do té doby nevýrazný Bewley snad jezdil po nafukovačkách. Suverénně vstoupil do závodu Kurz s devíti body po třech jízdách. V závěru jako by mu došly síly. Jana Kvěcha určitě mrzí první tři jízdy s jedním bodem. Závěrečných pět bodu ze dvou jízd už nic nezměnilo na tom, že skončil až dvanáctý. Nicméně celkových šest bodů v této konkurenci a skalp Doyla, Fricka a Holdera má svojí hodnotu.
[WPPV-TOTAL-VIEWS]
