Ještě než bude zveřejněný článek o závodě samotném a o konečných výsledcích, tak bych rád shrnul, co všechno předcházelo tomu, aby vůbec nějaký závod a výsledky byly.
V sobotu se jela jubilejní třístá SGP a zapíše se do historie nejen kulatou číslovkou. Dny plné veder a slunečného počasí úderem osmnácté hodiny vystřídal extrémně silný dešť a bouřky. Areál kolem stadionu se proměnil v betonové jezero a trať vypadala jako by se měl jet závod kajakářů. Kolem 19:15 vyšla v ten moment neuvěřitelná zpráva, že se závody pokusí zachránit. Když déšť ustal, vzbuzovalo to ve vyprodaném hledišti naději, leč pouze na malý moment. Kolem 20:00 se spustila další vlna deště a jediný, kdo věřil, že se pojede byl Phil Morris, který neustále zmiňoval: „máme vyprodáno“. Nikdo z jezdců nechápal, že by se mělo jet. Jezdci se shodli, že trať ve Wroclawi je nejlepší na světě, ale největší problém nebyl s dráhou, ale s vytopeným depem. Do depa tak nastoupila parta hasičů a začala vodu odčerpávat. Mezitím déšť ustal a začaly obrovské práce na trati.
První jezdci vyjeli na trať kolem 21:20, všechno vypadalo, že se pojede, ale přišla další potíž…. Nefungovalo elektrické zařízení na startu a jezdci se odebrali do boxů. Mezitím se všichni organizátoři snažili elektriku opravit, leč marně. Phil Morris vzal zelený prapor a nacvičoval se start maršálem, jak se bude startovat bez pásky. Během rozpravy s jezdci se povedlo po dvacetiminutovém snažení elektriku opravit a letící páska k nebi vyvolala obrovský aplaus na Olympijském stadionu.
V čase 21:50 vyjeli jezdci na trať ke své první jízdě. Aby těch kuriozit k SGP s číslem 300 nebylo málo, tak Bartosz Zmarzlik prolétl cílovou páskou přesně v čase, kdy historické hodiny, které neodmyslitelně patří k Wroclawskému stadionu ukazovaly půlnoc.
Jak pronesl místní speaker, byly k vidění závody traktorů, přehlídka veškeré techniky, kterou stadion nabízí, zásah hasičů, doutnající elektrika a dvoudenní závod, a to za cenu jednoho vstupného.
Foto: Baansportfansite.nl, Michal Krupa (motoRmania), Josef Coufal
