Autor článku: 
Česká internetová média, o tištěných ani nemluvě, moc informací o GP v Innsbrucku nepřinesla, ale výsledky určitě znáte a i to, co se stalo v sobotu. Tak se zaměřím na některé věci kolem dvoudenního klání. Začnu jako Láďa Vízek v deníku Sport své recenze o dění ve fotbale – tedy pánové, za tu sobotu by někdo zasloužil nakopat do ……… V médiích se nesluší užívat vulgární výrazy, ale v tomto případě by pravé pojmenování spodní části zad sedělo. Vždyť plochá dráha nemá tolik fanoušků, aby s nimi mohla hazardovat.
Také to pořadatelé pocítili, neboť zatímco na sobotu bylo vyprodáno, v neděli byl stadion poloprázdný. Pořadatelé totiž namrazili na umělém oválu pouze sedm centimetrů ledu, když minimum je čtrnáct. Jezdci zkusili v pátek trénovat, ale když na závěr první části vyletěl náš Jan Klatovský po najetí na beton z dráhy, trénink byl zrušen. Z mně neznámého důvodu se z pátku na sobotu na dráze nic nedělo a tak jezdci odmítli večer startovat. Celkem pochopitelně a oprávněně. Nevím kdo, ale někdo tuto situaci zavinil. Možná jeden, dva nebo maximálně tři lidi, možná z FIMu, domácích pořadatelů nebo spolupořadatelů z holandského Assenu. Nevím, ale měli by se pojmenovat a vyhodit, ať to byl, kdo to byl.
No a tak jsme šli na hokej do sousední kryté arény. Hrál se mač druhé rakouské ligy HC Innsbruck vers. Lustenau. Hokej bojovný, ale slaboučký, neb hráči na ledě baletili a vůbec nešli do těla. Takový Beroun, který u nás hraje o udržení v 1. lize, by jim nasázel „desítku“. No jo, ale hala byla vybavena skvěle po všech stránkách. A takovou světelnou tabuli, nebude mít naše Sparta v Holešovicích ani v roce 2025.
Protože jsme spali v areálu Olympiaworld s výhledem přímo na dráhu, sledoval jsem, jestli se na ní něco děje. Naštěstí ano. Celou noc pořadatelé dráhu zalévali a na některá místa vozili sníh, který pak hadicí pokropili. Vše dopadlo dobře, a tak jsme po dopolední procházce na Olympijský skokanský můstek Bergizel, neoficiálně pojmenovaný po rakouské legendě Tony Innauerovi, mohli sledovat nedělní závod. Hned od prvních jízd začali všichni litovat neuskutečněného sobotního klání. Troufám si říci, že to byla jedna z nejhezčích GP na kontinentu, myšleno mimo Rusko. O Rusech je nošením dříví do lesa cokoliv říkat. Byli jako vždy výborní. Ale tentokrát hodně čeřil hladinu Zorn i Bauer, který zejména na rovinkách Rusy hodně honil. Přidali se k nim i Aakko se Svenssonem, Takže opravdu bylo na co koukat. Trochu mě zklamal Knapp, který se dostal do závodu za v první jízdě zraněného Lindströma. Jel dvě jízdy, ale nic v nich nepředvedl. Simon jel také dvakrát a vybojoval tři body a po základní části byl před našimi jezdci.
Ti bohužel skončili až v závěru startovního pole. U Jana se to dalo celkem omluvit. Po pátečním pádu v tréninku měl bolestivě naražené rameno. Anton prostě nemá formu. Bylo mi hodně sympatické, když po závodě nehledal příčiny všude jinde, ale řekl mi: „Člověče, já nevím, ale je to všechno ve mně. Snad nikdy jsme oba neměli tak nadupaný motorky a stejně to nejde. Asi budu muset zapracovat na psychice.“ Pozitivní je, že i přes nepovedený závod v Innsbrucku by podle celkového pořadí oba měli startovat v sobotu v Assenu.
