Aleš Dryml: „Chci jít příkladem.“

Okamžitě po svém návratu z úspěšné kvalifikace Speedway World Cupu v Lonigu se Aleš Dryml věnoval otázkám webu Speedway Fakta. Je zřejmé, že gró našeho povídání se týkalo státní reprezentace, došlo však i na otázky týkající se vstupu na dlouhé ovály nebo působení v Anglii. Závěrem se individuální vícemistr Evropy vrací ke svému tolik kontroverznímu finálovému záskoku v barvách Greplu Mšeno z konce loňské sezony.

MK: Průběh závodu už jsi pro naše stránky hodnotil. Ale závodem v Lonigu musíme naše povídaní začít. Nemáš pocit, že jako Česká republika bychom měli Slovince nebo Lotyše porážet větším rozdílem?
AD: Časy České republiky, kdy za nás jezdili Tonda Kasper, Bohouš Brhel nebo Tonda Šváb a měli jsme možnost pokusit se bojovat o medaile, jsou pryč. Teď máme mančaft na to, abychom bojovali o účast ve Speedway World Cupu. Včera (v neděli) jsme to potvrdili, když jsme vyhráli kvalifikaci, ve většině případů to vyhráváme, loni jsme vyhráli v Abensbergu, předloni taky. Jednou jsme vypadli, když nás vyřadili Rusáci. V King’s Lynnu to bude pro český tým jiné kafe, si myslím. Budeme to mít hodně těžké porážet ty top jezdce, ale uvidíme.

MK: Co se dá udělat pro to, aby to v Anglii nedopadlo jako loni v Gorzówě?
AD: Samozřejmě, že loni to byl debakl. Bohužel i rok před tím ve Vojensu. Myslím, že s bráchou bychom měli být schopní ty jezdce porážet, závodit s nimi. Teď se jede v King’s Lynnu, Filip Šitera tam je domácí jezdec a bude tam mít natrénováno z nás určitě nejvíc. Protože to byl klub Premier League, takže my jsme tam s bráchou závodili naposledy někdy před deseti lety, když byl ještě v Elite League. Takže od Šiteráka se bude hodně očekávat, od nás dvou taky, určitě se něco bude očekávat od Matěje Kůse, je to mladý kluk a mistr republiky. Je teď prvním rokem senior a je v takovém přechodovém roce, kdy by měl ukázat, že junioři jsou za ním a v seniorech už se neztratí, takže na něj určitě bude tlak. Bylo by hezké, když by tam každý udělal desítku, ale realita asi bude jiná. Jsou tam Angličané, Poláci a Rusáci. To byl dřív tým, který byl porazitelný, teď mají bratry Lagutovy, Sajfutdinova a Považného s Gafurovem, mají dobrý tým a mají kam sáhnout. V Česku je plno lidí, kteří se na to vykašlali. Trošku mě to mrzí, byli tam další dva jezdci, kteří se z různých důvodů omluvili. Brácha jel závody v sobotu v Eastbourne, v neděli to odzávodí v Lonigu a dneska (pozn.: v pondělí) zase závodí v Anglii. Že člověk na to nemá čas a že má hodně závodů v Anglii, to je pro mě jako pro kapitána hodně slabá výmluva.

MK: Měl jsi v nějakých momentech strach o postup?
AD: Víckrát. Byly tam světlejší i temnější chvilky, kdy třeba někdo třeba odstartoval a vedl jízdu a najednou se začal propadat. Byl jsem nervóznější víc, když jsem se díval, než když jsem sám na motorce seděl. Bylo tam pár takových minelů, které by se neměly stávat. Takže ten závod byl pro diváka zajímavý, do posledních jízd nebylo rozhodnuto, kdo vyhraje. Neustále se ty bodové zisky měnily, jednou jsme vyhráli my, pak Slovinci, pak Lotyši, takže to bylo vyrovnané, až trochu moc na můj vkus.

MK: Cítil jsi třeba někdy, že klukům to moc nejede, tobě jo a musíš to zlomit, že to je na tobě?
AD: Na jednom člověku nemůže tým nikdy stát, je tam pět kluků, kteří prostě musí bodovat, tak to je ve všech soutěžích. Když se dvěma nebude dařit, tak ten tým nemůže uspět. Samozřejmě, že jsem byl pod tlakem, že musím vyhrávat. Vsadil jsem na třetí motorku, měl jsem při tréninku problém se svojí druhou motorkou, tu jsme nerozchodili, bylo něco se zapalováním. Tam se pokazil přerušovač, na stojánku to chytne, chceš vyjet na trénink a ani ťuk. Prali jsme se s tím, nemohli jsme jí rozchodit. Tak jsme jí vyhodili z rámoviny a dali jsme tam třetí motor. První jízdu jsem jel druhý motor, ten nejel špatně. Ale pak jsem udělal změnu na třetí motorce a jen tak jsem si vyjel zkusit start a najednou jsem viděl, že to krásně jede. Člověk to na tom startu většinou pozná, proto si ty starty zkouší před páskou. Motorka šlapala, to jsem byl úplně překvapený. Pak celý závod byla trochu silnější, že jsem si opravdu musel s tím plynem hrát a hodně klapat, ale startovala perfektně.

MK: Hodně lidí v diskusi na speedwaylive.eu tvrdilo, že ty body, co tam jeli někteří kluci, mohl jet i Václav Milík, který s vámi v Itálii byl jako náhradník. Souhlasíš s tím?
AD: Měli jsme nejlepší tým, jaký mohl dát kouč do kupy. Tady v Pardubicích při extralize Vašek odjel perfektní závod, bylo pěkné se na něj koukat. Ale je to mladý kluk a ta dráha byla hodně rozsekaná, takže bylo asi lepší, že tam Vašek nejel. Protože se jelo pět rozjížděk, a kdyby chytil nějak díru nebo si o někoho škrtnul, tak by byla škoda, aby se takhle nadějný kluk zranil. Je dobré v jeho mládí, že se podíval, jak závody probíhají, nabral nějaké zkušenosti. Můj názor je, že bylo lepší, že v tom závodě nenastoupil, už jenom kvůli tomu, že ta dráha byla hodně těžká, a myslím, že tam v životě nejel.

MK: Vaška vídáš při tréninku, často mu radíš, jak vidíš jeho potenciál do budoucna?
AD: Tu extraligu v Pardubicích jel výborně, dráha byla taky těžká a poradil si s ní bravurně a jel opravdu pěkně. Závodí, i když je vzadu, tak se snaží dostat na přední pozice. Je dravý, ale musí trochu zainvestovat do techniky. Dneska ta plochá dráha bohužel není jenom o jezdcích. Na české scéně má našlápnuto správným směrem, ale pokud by chtěl na mezinárodních závodech soupeřit s Angličany, Poláky, Švédy nebo Dány, tak musí trochu zainventovat, bohužel česká plochá dráha technicky zaostává.

MK: Už delší dobu jsi kapitán reprezentace, co z té funkce vyplývá?
AD: Spíš taková moje psychická odpovědnost, že člověk nechce nechat tým dole, i v neděli to bylo vidět. Chci jít příkladem, aby to týmu pomohlo. Myslím, že ta nedělní spolupráce nebyla nejhorší. Řeknu klukům, co jedu já, ale každý jedeme jiný motor a nemůžeme jet stejné převody. To je nereálné. Můžu říct: „Naoko jsi pomalý, chtělo by to malinko přiostřit.“ Ale ten jezdec si může říct, že mydlí a ještě to třeba ztlumí. Rady člověk může dát, ale každý jsme jednotlivec, na ploché dráze jsou všichni silné osobnosti a mají svoji hlavu. Poradíš a ostatní si to už musí přebrat.

MK: Ve fotbale kapitán jedná s vedením třeba o situaci v mužstvu nebo o prémiích, něco takového probíhá z tvojí strany?
AD: O prémiích teda nejednáme. (dlouho se směje) S Milanem Špinkou i s Petrem Moravcem jednáme před závodem, kdy já řeknu svůj názor, kteří kluci by měli být v týmu, konzultujeme to spolu, ale konečné slovo má vždy manažer týmu.

MK: V zimě ses rozhodl, že budeš závodit i na dlouhé dráze. Co tě k tomu vede?
AD: Už jsem si s tou myšlenkou hrál dřív. Po loňské zkušenosti s polským angažmá v Miskolci se to rozlousklo. Tam jsem měl tři závody, za ty závody jsem nedostal zaplaceno, pořád mi dluží peníze, které už nikdy neuvidím. Chtěl jsem si pohrát s trošku jinou disciplínou. Mám na to dobrý styl, pardubická dráha je velká. Občas mám právě problém na menších drahách v Anglii. Na dlouhou se těším a jsem na to zvědavý. Plno lidí říká, že to je ještě lepší poježděníčko než na krátké, protože ta motorka je odpružená a je tam větší rychlost. Už se těším, až na tom poprvé vyjedu.

MK: Jaké pojedeš závody na dlouhé?
AD: Určitě mistrovství republiky v Mariánských Lázních, to je stoprocentní. Mám nějaké nabídky z Německa na volné závody, ale to je zatím otevřené, protože to koliduje s dalšími závody. Určitě pojedu kvalifikaci o Grand Prix 2012 ve Francii. Dál uvidíme, jak to budu moci skloubit, je tam ještě třeba Mistrovství světa družstev. Motor už mám, teď si budu domlouvat ještě druhý, abych měl alespoň dva motory na dlouhou dráhu, na ty tisícovky jako jsou Mariánky. Na ty pětistovky člověk může použít i motor z krátké. Do techniky jsme investovali a s tátou se s tím pipláme. Motorka už sice stojí, jakmile ale zjistíme, že by ještě šlo něco vylepšit, tak jí zase rozebíráme.

MK: V Anglii už jsi během svojí kariéry v sedmém klubu, není to hodně?
AD: Určitě jo. Nejradši bych byl jako brácha, kterému trochu závidím to Eastbourne, kde už závodí třetí sezonu a má tam super zázemí. Má tam perfektní podmínky, přijede tam a může si zatrénovat před závodem, to je výhoda jako blázen. Protože člověk jede jeden den závody v Pardubicích a druhý den na malé dráze v Anglii. Nemusí tam honit motorku, dá si dvě kolečka a ten cit, kdy vzít za řidítka, zase dostane do ruky. Ostatní jezdci, kteří přijeli z Pardubic, tam jednu nebo dvě rozjížďky tápou a trvá jim, než se do toho srovnají. To je velká výhoda domácího prostředí.
Teď jezdím za Birmingham a uvidíme, jak to půjde do budoucna. Loni jsem jezdil v Ipswichi, tam se mi velice dařilo a byl jsem spokojený. Dobří kluci, dobré vedení, dobré podmínky, bohužel sestoupili, to mě docela ranilo. Vyhráli jsme závod o udržení v Elite League, byla šance se udržet, ale z finančních důvodů to pustili. Škoda. Plánoval jsem tam pokračovat, ale když šli do Premier League, tak jsem řekl, že mi to je líto, ale že bych chtěl zůstat v Elite League, abych zůstal v kontaktu s těmi nejlepšími závodníky.

MK: Podle kurzů sázkových kanceláří je Birmingham outsider Elite League, jak to vnímáš?
AD: Zatím se nám moc nedařilo. Já jsem začal sezonu pěkně, ale teď jsem nějak paběrkoval hlavně na výjezdech. Bohužel jsem nebyl sám, ať už to bylo v Eastbourne nebo v Coventry, tak celý tým byl takový slabší. Je to škoda. Většinou jeden dva jezdci jedou dobře a zbytek nejede, ti dva se pořád mění, ale takhle se závody vyhrávat nedají. Naše domácí dráha je pěkná. My říkáme, že je až moc pěkná. Je lehká, toho, kdo tam přijede, to nerozhodí. Už druhou zatáčku ví, jak to najet. Není tam žádná výhoda domácí dráhy. V Eastbourne nebo ve Wolverhamptonu je třeba konec závodu a člověk nenaladil motocykl, to je domácí prostředí a to hraje v Anglii velkou roli. Jede se nám tam pěkně, bohužel soupeřům taky.

MK: Myslíš, že Zlatá přilba může s kompletně českou sestavou konkurovat Olympu nebo Mšenu, kteří budou mít dva cizince?
AD: Kdyby jel pardubický tým tak, jako proti Olympu, tak myslím, že určitě. Všichni dělali svoji práci velice dobře. Mladý Milíček, když pojede takhle, tak to bude úplně ideální. Uvidíme, byl to první závod, sezona bude ještě dlouhá. Byl to taky závod doma, jiné to bude, až pojedeme někam na výjezd, když budou mít jezdce jako Greg Hancock nebo Nicki Pedersen. Říkali jsme si, že Nicki asi nebude mít dostatek závodů a bude si chtít zkusit nějaké věci s novými tlumiči. Když jede polskou ligu, tak jede na starých, Grand Prix bude na nových, takže si bude testovat nějaké naladění. Tak nějak jsme doufali, že bude chtít hodně zkoušet. (smích) Zezačátku bylo vidět, že nastavení motorky má hodně špatné a vůbec ty dvě první jízdy nestačil. Pak už to byl ten starý Nicki, bylo vidět, jak startuje a i tu poslední jízdu, jak závodil s bráchou, bylo vidět, že to naladil a byl zpátky. Až přijedeme příště do Prahy, tak už třeba nebude chtít tolik zkoušet nebo bude mít vyzkoušeno.

MK: Podle jakého kritéria by se podle tebe měla udílet divoká karta na Grand Prix v Praze?
AD: Těžko říct, já na to mám svůj názor, ale ptáš se špatného člověka. O divoké kartě rozhoduje Ondrašík, on je ředitel závodu a přes něj nikdo nemůže i Milan Špinka jako reprezentační trenér je na něj malý pán, což si myslím, že je velká chyba. Já tomu říkám, že to jsou pravidla jako před rokem 89. Stále stejné vedení a stále stejné názory. To jsme byli malí kluci, moc jsme toho nezažili, ale nechceme se tam vracet, to je špatný směr. Matěj Kůs je mladý kluk a je to mistr republiky, akorát se mi vždycky líbí to odůvodnění, proč ten daný jezdec jede.  To, že je mistr republiky, je dobré odůvodnění. Předtím byl brácha mistr republiky, proč to nedostal on? Dostal se nejdál v Mistrovství světa, ale na každého platí jiný metr. Ondrašík si dělá, co chce. O tomhle pánovi nemám nejlepší mínění.
Loni jsem byl rád, že jsem mohl ve finále reprezentovat Mšeno, protože mě velmi mrzelo, že jsme v semifinále ve velice vyrovnaném závodě podlehli Praze na domácí dráze, ale z našeho týmu tam bylo několik velkých minelů, které nás stály postup. Za Mšeno jsem jel také kvůli tomu, že jsme měli s panem Ondrašíkem spolu takový výstup před Tomíčkovým memoriálem. Věděli jsme s bráchou, že nás tam nevezmou, ale chtěli jsme tam jet před republikou. Mluvili jsme s panem Vopatem, protože s panem Ondrašíkem si nechci povídat, to bylo asi dva týdny před závodem. O týden později mi volal pan Ondrašík, že má pro mě jedno místo volné. Já jsem se ptal na bráchu, že bychom rádi oba a on, že ne, že to je pro mě. Jako nejlepší Čech měl mít on přednost, to už jsem se usmál. Pak jsme řešili nějaké startovní podmínky a on mi nabídnul takové, že jsem mu řekl: „Pane Ondrašíku, já za tohle opravdu nemůžu jet. To jsou směšné podmínky.“ A on mi na to řekl, že Italové a Rakušani za to jedou, tak proč bych za to nemohl jet taky. A tím mě dodělal.

Foto: Wojta Zavřel