Autor článku: 
Od čtvrtka je Lukáš Dryml doma, přesně týden tedy strávil v nemocnici po svém těžkém pádu na dráze v Birmingamu, kam s Eastbourne zajížděl ke střetnutí britské Elite League. Z hrůzostrašně vyhlížejícího pádu vyvázl se zlomeninou stehenní kosti, což ukončilo jeho velmi dobře rozjetou sezonu. Jaké jsou další plány trojnásobného individuálního mistra republiky, jaký je nyní jeho zdravotní stav a jak vidí středeční klíčový duel extraligy mezi Pardubicemi a Mšenem, o tom jsou následující řádky.
Po celou dobu našeho úterního povídání působil Lukáš Dryml pozitivním a odpočatým dojmem. Sám říkal, že se cítí docela dobře a snaží se koukat dopředu. Nyní, když už opustil nemocniční zařízení, může být doma a jen docházet na rehabilitace, se Dryml cítí mnohem lépe, protože domácí prostředí prý jeho psychice pomáhá. Ne vždy mu však bylo takhle dobře: „První týden byl hodně krušný. Zvládal jsem to vcelku dobře, říkal jsem si, že někteří lidé na tom jsou ještě hůř.“ Domů se Lukáš Dryml dostal ve čtvrtek, kdy byl speciálním transportem zkombinovaným ze sanitek a letadla převezen z nemocnice v Birminghamu až domů.
K inkriminovanému pádu došlo v páté jízdě závodu, Lukáš Dryml v ní stíhal dvojici Daniel Nermark – Bjarne Pedersen. Nermark vedl a aby odvrátil atak Dána, Drymlova týmového kolegy, tak jej v zatáčce začal vyvážet rovně k mantinelu a Pedersen pořád držel, až trefil mantinel a těsně před Drymlem jedoucím po vnitřku upadl. „Bál jsem se, že narazím do Bjarneho, ale naštěstí on zůstal u mantinelu, jen jeho motorka se odrazila a nabrala rychlost, zafungovala pro mě jako rampa. Připadalo mi to jako freestyle motocross, jako superman (pozn.: trik ve freestyle motocross), letěl jsem ve výšce mezi třemi a čtyřmi metry a pořád jsem se držel řidítek. Přeletěl jsem skoro půl roviny a ta není v Birminghamu zrovna krátká.“ Po takovémto letu dopadl jezdec Eastbourne nekontrolovatelně na nohu a následně i na záda a rameno a sám ví, že měl velké štěstí.
V tu chvíli by prý na stadionu Perry Barr bylo slyšet spadnout špendlík. Juniorský mistr světa z roku 2001 okamžitě zkusil hýbat nohama, protože se bál poškození páteře. Levou nohou hýbal bez problémů, pravá zůstala zkroucená a hnout s ní nešlo. Lékaři naložili zraněného závodníka do sanitky, vystříhali jej z bot a kombinézy a odvezli do birminghamské City Hospital, tedy zařízení které bylo nejblíže závodnímu oválu. Přestože kost netrčela z nohy ven, bylo zranění lékaři diagnostikováno jako otevřená zlomenina. V nemocnici lékaři ránu zalepovali. „To bylo sado maso,“vzpomíná Dryml, který měl v tu dobu i částečně vyřazenou kyčel. K tomu měl i vykloubený palec na noze, který mu byl „zaživa rovnán“, protože nezabrali tišící prášky. Tyto zážitky hodnotí Dryml takto: „Bolest to byla neskutečná, asi největší jakou jsem kdy zažil.“ Po injekcích do třísel byla zraněná noha umrtvena, ale lékaři s ní válčili ještě několik dalších hodin. V tu dobu už probíhaly konzultace se strýcem Lukáše Drymla Vladimírem, známým českým lékařem a politikem, ten potvrdil, že operace tohoto typu musí proběhnout nejdéle do osmi hodin od zranění.
Zhruba o půl čtvrté ráno byl Dryml převezen do nemocnice ve West Bromwichi, kde se okamžitě podrobil přibližně pětihodinovému operačnímu zákroku. Po zákroku také ustoupily bolesti zraněné nohy, nicméně následující týden strávil odchovanec pardubického klubu na kapačkách s antibiotiky proti případné infekci. Lukáš Dryml si nemohl vynachválit výborný personál a celkově pozitivní atmosféru v nemocničním zařízení, radost mu dělala i přítomnost otce, nejlepšího kamaráda Colina i Jiřího Havlíčka, jeho anglického mechanika. Potěšení a překvapení vyvolala návštěva Barryho Briggse, jenž byl v tu dobu zrovna obchodně v Anglii.
Po třech dnech v nemocnici si Lukáš Dryml vyžádal berle s tím, že už nechce dál jen ležet. Využil také zkušenosti z doby, kdy si stejnou stehenní kost v sedmnácti letech zlomil jen o kousek níž. Věděl tedy, že se musí snažit nohu rozhýbat. Překvapení byli i lékaři z toho, že s takovým historií zranění se stále věnuje plochodrážnímu sportu. Opora Orlů nyní dochází na rehabilitace do pardubické nemocnici, ale já si naprosto vědom toho, že letošní sezona pro něj skončila. „Bylo by to zbytečné riziko,“ říká Dryml k otázce letošní sezony a pokračuje: „Hřebík v noze není nic příjemného a ta kost potřebuje tak osm až deset týdnů, aby pořádně srostla, což ti vychází přesně na konec sezony.“ O to více se závodník plánuje věnovat mezisezonnímu tréninku, který mu tolik pomohl před začátkem letošního ročníku.
Vrásky z absence klíčového muže nemají jen v Pardubicích, v Eastbourne odváděl Dryml letos na pozici dvě skvělé výkony. Pravidelně sbírá až dvojnásobně vyšší bodové zisky, než kolik činí jeho kalkulovaný average, proto bude pro vedení jihoanglického klubu nesmírně těžké najít do konce sezony odpovídající náhradu. Tým nyní sice využívá pravidlo o zástupu závodníka, ale to není z dlouhodobého hlediska dostatečně kvalitní řešení. Eastbourne má po utrápeném loňském ročníku letos velmi kvalitní šanci na mistrovský titul a absence v bojích play-off je věc, která Drymla obrovsky mrzí. Jen co to bude možné, plánuje letět zpět do Anglie a být v depu se svými kamarády z týmu.
Lukáš Dryml dnes ač o berlích pochopitelně nebude chybět v hledišti svítkovského stadionu a je přesvědčen, že s Magnusem Zetterströmem a Benem Barkerem má Zlatá přilba proti Greplu Mšeno dnes sestavu na vítězství, je si však vědom toho, že to jeho kolegové, kterým by tak rád pomohl přímo na dráze, budou mít velmi těžké. „Jen koukat mě nebaví, ale na závod se těším. Nikdo nesmí zklamat. Bude důležité, jak zajede Vašek Milík z pozice juniora, on je taková naše výhoda. Hlavně ale musíme jet jako tým,“ burcuje Dryml.