Artiques de Lussac (Francie) – Ve francouzském městečku Artiques de Lussac se o víkendu uskutečnilo první kvalifikační kolo o Challenga do Grand Prix na dlouhé ploché dráze. Vítězem se stal Stephane Tresarieu z Francie. Na druhém místě byl Richard Hall z Velké Británie a třetí Berndt Diener z Německa. Z naší dvojice se nepodařilo postoupit ani zkušenému Zdenku Schneiderwindovi a ani Pavlu Ondrašíkovi, který už letos startuje jako první náhradník ve finálové sérii.
Výsledky:
1. Stephane Tresarieu – Francie (3×45) 12 1A
2. Richard Hall – Velká Británie (5551) 16 2A
3. Berndt Diener – Německo (545x) 14 3A
4. Rene Lethinen – Finsko (5534) 17 4A
5. Sebastien Tresarieu – Francie (355x) 13 5A
6. Paul Cooper – Velká Británie (4045) 13 6A
7. Zdeněk Schneiderwind – ČR (1225) 10 1B
8. Phillipe Ostyn – Francie (4323) 12 2B
9. Rodney Mc Donald – Austrálie (2414) 11 3B
10. Herbert Rudolph – Německo (2124) 9 4B
11. Jerome Lespinasse – Francie (444x) 12 5B
12. Pavel Ondrašík – ČR (3333) 12 6B
13. Christian Hulshorst – Německo (1230) 6 1C
14. Pascal Swart – Nizozemí (2113) 7 2C
15. Sjoerd Rozenberg – Nizozemí (0202) 4 3C
16. Jerome Turani – Francie (31) 4 4C
17. Gabriel Dubernard – Francie (0x12) 3 5C
18. Sebastien Brosillion – Francie (1102) 4 6C
19. Sirg Schützbach – Švýcarsko (0x-x) 0
Dlouhá je možná zábava pro jezdce, ale nuda pro diváky. Optimální jsou dráhy anglických rozměrů, na kterých se dá předjíždět – supr je třeba Oxford nebo u nás Liberec a z trochu větších drah Mšeno. Já ty „letištní runwaye“ typu Pardubice,Žarnovice, Kopřivnice, Wroclaw aj. nemám rád.
Kopřivku z toho seznamu rozhodně vynechej. Za prvé by tam nepřistál ani čmelák – dráha má sice 480 metrů okolo lajny a 550 okolo prken, ale jen 10,5 metru na rovince a 12,5 m v zatáčce. A za druhé ranvej bývá tvrdá, prostě beton. To Kopru rozhodně nehrozí. Je to jedna z mála drah, kde nejde jen držet plyn a jet. Tam to člověk musí umět a navíc ještě prokázat sílu a odvahu. Kouzlo je v tom, že tam třeba postoupí Vlado Višváder, který motoricky jinde nemá šanci.
O.K. Ale stejně mám nejradši závody na menších technických drahách, kde se dá předjíždět, vyniknou tam techničtí jezdci a není to jenom o silném motoru. Pardubice nesnáším, protože je to tam vyloženě na motor.
To je fakt! Malé ovály mají řadu výhod: menší pořizovací a udržovací náklady, pomalejší = bezpečnější, větší kontakt… Takové Opole nebo Rawicz, Goričan, Dohren. Jak je to o motoru, je to o hovnu. Všichni drží a jen se čeká, komu v tom zachrastí.
Ale opravdová dlouhá, tedy kilometr, má pro mě taky své kouzlo. Jenom ta rychlost, s jako uhání! Nebo jak kličkují před cejchou!
Malé ovály jsou budoucnost tohoto sportu. Osobně si myslím, že vůbec nejlepší závod GP byl na stadionu v Cardiffu. Jak jsem říkal, na těhle malých oválech vyloženě „ožijí“ jezdci se supr. stylem jako je např. Hancock. Na dlouhou se někdy půjdu podívat, ale zatím o tom neuvažuju.
Hodně dělá i geometrie dráhy a její příprava. Jak vidím jednokolejky, kde je skoro nemožné předjet, tak skoro brečím vzteky. Jezdí se jak husy na rybníku hezky za sebou a kdo vyleze o půl metru ze stopy, tak ztratí. Prostě Wrocek atd.
To je právě ten problém. Speedway byla, je bude sprint – vždycky tam bude hrát hlavní úlohu start a první zatáčka. Problém je ten, že v dnešní době to už často zachází do extrému, kdy je to často JENOM o startu a o motoru. Opravdu mi někdy bohužel připadá, že se z tohoto sportu stává závod dragsterů.