Hamr se opět vydařil

Každý příznivec ploché dráhy musel mít v neděli v Hamru na Jezeře radost. Rok od roku je práce nadšenců kolem Jana Peciny viditelnější a viditelnější a závody jakož i všechno kolem je  na vyšší úrovni. Ať už je to organizace depa, vytyčení a označení tratě, organizace startu i práce praporkářů (tam by se ještě něco mohlo zlepšit) i úprava dráhy.

Skoro se chce říci, že by těm nadšencům (pochopitelně i těm kolem pana Topinky) slušelo uspořádání závodu vyšší kvality, třeba i MS nebo dřívější Golden Spikes. Jenže to je vzhledem k nejistotě počasí asi utopie. A umělý ovál je v našich podmínkách v nedohlednu. Samozřejmě, najdou se ještě možnosti na zlepšování, např. příliš dlouhý závod. Tentokrát způsobený skutečností, že rozpis byl na 28 jízd. A to je pořádná porce. Ovlivnilo to i dlouhé čekání na sanitku po zranění Švýcarů. Ono bylo počasí milosrdné, i když byl mrazík, svítilo sluníčko a nefoukalo. Jinak by diváci utekli do tepla. Ale s délkou závodu mají problémy i renomovaní pořadatelé. Před čtrnácti dny trval závod ve St. Johanu čtyři hodiny, což bylo způsobeno nutnou a náročnou úpravou dráhy. Přes tři hodiny trvají závody v Assenu i Berlíně. Jen Rusové to dokážou kolem dvou hodin. Jenže tam vyjede o přestávkách na trať pět traktorů a za chvíli je hotovo.

Mě ale napadla při pohledu na ty nadšené organizátory v Hamru jiná myšlenka. Vždyť oni to podobně jako v Růžené, ale ostatně i jinde na klasice dělají úplně zadarmo. O finančních náhradách jezdcům už vůbec nemluvím. Pokud mám dobré informace, tak nový předpis stanoví, že zahraniční jezdci dostávají cca 100 € za příjezd. Ostatní jezdci tak možná igelitku s dárky od sponzorů. O chlazeném oválu si v této zemi můžeme nechat jen zdát. Když nemůže být pro Martinu Sáblíkovou, pro plochodrážní ledaře bude těžko. A při tom všem už bylo vícekrát i v tisku a televizi řečeno, že v naší zemi se za rok rozkrade (většinou za předražené a nekvalitní zakázky) kolem 60-ti miliard korun! …….. Slyšíte to, šedesát miliard korun, v jedné miliardě je tisíc milionů. A nikomu to nevadí. A přitom nemáme na odměny jezdců, kteří dnes, zítra, pozítří můžou zůstat na invalidním vozíku. (pochopitelně nemáme i na celou řadu jiných a asi důležitějších věcí).  Jsme zajímavý národ. Ale určitě nejen My.