Autor článku: 
Před svým třetím závodem za poslední tři dny se Lukáš Dryml svěřuje čtenářům webu Speedway Fakta se svými dojmy a postřehy z vítězné bitvy v kvalifikaci Speedway World Cupu. Popisuje okolnosti svého pádu i myšlenky, které se mu honily hlavou před rozhodující 25. jízdou.
„Vyhráli jsme, a to je nejdůležitější,“ byla první věta, kterou Lukáš Dryml začal své vyprávění a pokračoval: „Spal jsem tři hodiny po těžkém závodě za Eastbourne.“ Závodník s jedničkou na vestě dosedl na letišti prý snad ještě dříve, než bylo dle letového řádu plánováno, a okamžitě se přesnul na trénink, se kterým ve svých plánech ani nepočítal.
Další otázka nemůže směřovat na nic jiného než na pád v první jízdě. „Byl jsem unavený a zmatený a udělal jsem zásadní chybu,“ nepopírá Dryml, „sedl jsem na druhou motorku, která nebyla vyzkoušená.“ Odstartoval jako druhý za Matejem Žagarem, ale s těžko ovladatelnou motorkou se příliš koncentroval na předjetí Slovince, až z toho na překropené dráze rezultoval pád a ztráta bodů. Pro další jízdy už vybral správný stroj, který byl snadněji ovladatelný a pravidelně bodoval. Podle Drymlových zkušeností, je-li v Lonigu teplo, je dráha hodně prolitá, a tím se stává těžkou a technickou, je třeba na ní jet hlavou a najít si správnou stopu, a přesně taková byla i během nedělního závodu.
„Ne, věřil jsem si,“ okamžitě odpovídá Dryml na otázku, jestli byl před startem 25. jízdy nervózní. „Neřešil jsem moc body, chtěl jsem tu jízdu vyhrát, i když jsem startoval z trojky, která je v Lonigu extrémně nevýhodná.“ Nejúspěšnější Čech posledních let se mohl spolehnout na skvěle jedoucí motorku, vyplatilo se mu investovat do nového motoru připraveného přesně na Lonigo, i když agregáty dorazily do Pardubic na poslední chvíli. „Nebyl jsem tak ostrej, musel jsem se hodně soustředit,“ říká Lukáš Dryml o svém rozpoložení při italském závodě.
Při otázce, jak se staví k faktu, že on má v pondělí večer před sebou třetí závod ve třech dnech a jiní jezdci reprezentaci odmítli, odpovídá Lukáš Dryml: „Řeknu to stručně, pro mě to jsou individualisti,“ a pokračuje v tomto duchu: „Já jedu za vlajku. O nás s bráchou se říká, že jedeme na sebe, ale pravda je taková, že do toho dáváme maximum.“ Podle jezdcova názoru není profesionální odmítat reprezentaci a s přístupem, kdy se jezdci omlouvají z reprezentace, nemohou nikdy ničeho dosáhnout. Rodák z Pardubic přirovnal nastalou situaci k lednímu hokeji, kdy „zkušenej pes Jarda Jágr“ kritizoval omlouvající se hráče z NHL, kteří jen těží z úspěchů, které na ledě vybojoval on se svými vrstevníky.
Na závěr našeho povídání uvádí, že byl velmi rád za to, v jaké sestavě jel český národní tým v Lonigu, a že by uvítal, kdyby mohl tento tým závodit ve stejném složení i v červencovém semifinále v King’s Lynnu. Pokud se prý bude tým tolik snažit, jako to předvedl v Itálii, může zajet i ve Velké Británii solidní výsledek.