Autor článku: 
Letošní zimu se Hynek Štichauer vydal do neprobádaných končin na Nový Zéland, aby poznal svět a připravil se po zranění ramena na nadcházející sezónu. Má za sebou zatím dva závody a už je plný dojmů třeba ze závodění na jílu nebo nočního zemetřesení.
„První dva závody se jely na Jižním ostrově, a jelikož žijeme na Severním, museli jsme se tam nějak přepravit. Rozhodlo se, že Jason s Jesperem pojedou dodávkou, aby tam dopravili motorky a všechno vybavení. Tak jsme naházeli sedm motorek, tašky a všechno nářadí do starého Fiatu Ducato, dobili asi pět náhradních baterek, protože Ducato už asi 3 roky nedobíjí a oni ve středu vyjeli. Zjistilo se, že než aby se platila nafta do dalšího auta, bude lepší, když zbytek poletí. Letěli jsme v pátek z Auclandu do Christchurch na Jižním ostrově. Tam jsme měli přistavené auto a jeli rovnou na staďák.“
„Závody byly super, moc hezky udělaná dráha. Ve finále si vybíral první startovní pozici Jason. Vybral si trojku. Já sem byl na řadě jako druhý a samozřejmě šáhnul po jedničce. Odstartoval jsem nejlíp a vezl Jespera do prken, ale u manťáku mu to dláblo a z výjezdu tam byl dřív. Přece jenom bylo znát, že jsem na tom čtyři měsíce neseděl a ve druhém kole jsem začal vadnout. Toho využil Jason a v nájezdu do třetího kola to dal pode mě a předjel mě. Takže sem skončil třetí, ale o to tady moc nejde. Byli to super závody a užili jsme si to. Jako zahraniční jezdci jsme skončili na prvních čtyřech místech, Jesper, Jason, já a Chris. Stejně nám jde hlavně o to, abychom dali pokouřit místním Kiwi. Poslední z nás Ritchie neměl dobrej den a hned v první jízdě si brnknul předním kolem o jednoho Kiwiho a zahodil to do prken. Zkrátil si motorku asi o metr a potlučenej na pujčený motorce od Jasona už mu to tak nešlo.“
„Hned druhý den v sobotu jsme jeli v Ruapuně. Dráha je asi hodinu jízdy od Moore parku. Spali jsme v campu, kde jsem zažil svoje první zemětřesení. Asi v jednu ráno se začalo všechno klepat, nejdřív jsem si myslel, že do toho Jason se Zoe, svojí přítelkyní, bušej, páč jsem spal na přistýlce a oni necelý dva metry ode mě na gauči. Ale rychle mi došlo, že se sakra pletu. Jen jsme leželi a čekali, co se bude dít dál. Ráno jsem se dozvěděl, že to mělo sílu asi 4,6 stupně, mohlo to trvat necelejch dvacet vteřin, ale mě to bohatě stačilo. Pak jsme se nasnídali a jeli na staďák.“
„Byli jsme tam asi ve dvanáct a závody byly od sedmi večer, takže jsme se tam akorát vometákovali a koukali na různý vystavěný air brush auta, protože to bylo v takovém velkém areálu, kde byl i silniční motodrom. Když jsme se pak dostali na dráhu, zjistil jsem že to s plochou nemá nic moc společného. Bylo to normální dráha na midjets, to jsou takové závody osmisetkoňových aut, na které jsme se už byli podívat v Aucklandu, na dráze Western Springs, kde se mimochodem pojede první Grand Prix 2012. V tréninku jsem skoro nezatočil. Byl to nějakej jíl, a drželo to ukrutně!“
„První jízdu jsem dojel druhý a měl toho fakt plný kecky. Začalo mě trochu pobolívat rameno, tak sem se rozhodl, že si ta dám místo motokrosovejch řidítek normální na plochou a udělal jsem si silnějši motorku. Jenže mezi tím tam pustili midjets a ty z tý dráhy udělaly během pěti minut totální beton. Takže další jízdu jsem zjistil, že zaprvé s plochodrážníma řidítkama už dávno neumím startovat a že nemůžu jet ani na půl plynu, aniž by se mi to nemydlilo :D“
„No, a od té doby už jsem to prostě nenaladil, měnil jsem převody, trysky, předstih a furt to bylo silný… Chvílema jsem už přemýšlel, že si naleju do metylu trochu vody, abych tu motorku utlumil. Kluci si už ze mě taky dělali prdel a začali mi řikat Karl Blomfeldt. No, prostě jsem se v tom furt vrtal a nic. Do finále B jsem postoupil jen diky tomu, že ve finále C prasknul Ritchiemu řetěz a já tím pádem vyhrál.“
„Na B finále jsem se už na vše vykašlal, jen dolil metyl a jel. Šel jsem zvenku, nechal je odstartovat dal to na lajnu a z výjezdu tři podjel. Jezdil sem druhej a nakonec mě jeden kiwi předjel po venku. Takže třetí v B finále. Rozhodně jsem si to užil míň než v Moore Park ale dobrá zkušenost. Už vím, že když mezi solo, tak tu říkají plochý, pojedou ještě midjets, tak dráha dlouho hluboká nezůstane.“