Autor článku: Inzell je malebné lázeňské městečko v Bavorsku s necelými pěti tisíci obyvatel v podhůří Alp a poté co se přestalo jezdit v Assenu také Mekka světové ledové ploché dráhy. A právem, jezdí se tu rozjížďky MS pravidelně od vzniku této disciplíny v rámci FIM tzn. od roku 1966. Jen pro zajímavost, tehdy bylo pořadí na stupních vítězů Kadyrov, Dubinin a Šváb. Náš jezdec zde pak vyhrál v roce 1970 a Milan Špinka v roce 1974. Svůj vytoužený a zasloužený titul mistra světa zde v roce 2002 vybojoval Posa Serenius.
Rychlobruslařský klub byl v Inzellu založen již v roce 1959 a první mistrovství Německa se konalo v roce 1963, tenkrát ještě na přírodním ledě jezera Frillensee v lesích nad Inzellem. Stávající stadion Ludwiga Schwabla (zlatník, podnikatel a mecenáš z nedalekého Reichenhallu) byl dokončen v roce 1965. Zastřešená Max Aicher aréna pak byla dostavěna v roce 2013 a je nazvána podle dosud žijícího podnikatele a asi i sponzora. Původní ledová dráha zůstala nezměněná na stejném místě.
Inzell leží v blízkosti Salcburgu, na dohled je horský velikán Watzmann (2 713 mnm) a sousedí s Ruhpoldingem, což je zase Mekka světového biatlonu. Daleko není ani k jezeru Chiemgau See, podle něhož je celá oblast neformálně pojmenována. Dostupný je i Mnichov. A jen na okraj, v Ruhpoldingu vyhrál Milan Špinka v roce 1969 svůj první závod na klasice. Ovál již dávno nefunguje, ale jeho obrysy v lese jsou patrné. A v Inzellu se tedy konalo letošní po dlouhé době pouze dvoudenní finále MS jednotlivců. Ale popořadě.
Páteční dopolední trénink jsem si nemohl nechat ujít. Ono když jezdci poprvé vyjedou na lesklý vyžehlený led, to je nádhera a v hale dvojnásobná. Před vlastními závody je led taky hladký, ale už to není ono, protože jsou tam vidět zamrzlé rýhy i špína. Již toto tréninkové dopoledne mnohé naznačilo o ambicích jezdců. Zorn byl s Haarahiltunenem ve stejné skupině a v obou ostrých startech na jedno kolo Śvéd Zornovi nedal šanci a současně odpověděl na četné otázky o jeho formě. Bylo to dáno tím, že se s výjimkou švédské ligy nikde neprezentoval – kvalifikaci ve Švédsku jako úřadující mistr světa nejel, Evropu v Sanoku také ne a neobjevil se ani na volném závodě před čtrnácti dny v Berlíně. Ale jeho forma, jak ukázala sobota i neděle byla famózní.
Po tréninku MS následoval trénink závodníků rozlučky Güntera Bauera (51) „Schliff Servus“, na níž pozval jezdce, s nimiž se na dráze setkával v průběhu kariéry. A řeknu vám, že to pro příznivce PD musela být silná emoční záležitost. Přijeli všichni pozvaní, nikdo se neomluvil. A tak jste v depu mohli potkat usměvavého Posu Sereniuse (75 !!!), mistra světa z roku 1990 Fina Jarmo Hirvasoju (69), Stefana Svenssona (65) a řadu dalších včetně našich bratrů Klatovských. Na trénink velmi početné publikum (cca 2 000) čekalo, až se na dráze objeví Serenius. Ten první kolo pomalu obkroužil, pak se rozjel naplno a když v zatáčce vsadil motorku na hranu vnitřního okraje dráhy, tak jak to uměl pouze on, publikum ale i lidé v depu jen obdivně zahučeli.
Večerní závod pak vůbec nebyl jen o srandě, závodilo se na plno. Ale o výsledky až tak nešlo.
Finále pak bylo nasazeno a skončilo v pořadí Luca Bauer, Svensson, Posa a Günter Bauer. Neztratili se ani naši bratři a mě osobně překvapil Anton. A jeho pověstné holubičky si diváci užívali po každé jízdě. Starší jezdci určitě speedway nezapomněli a kdyby trochu potrénovali, byli by rovnocennými soupeři. Sobotní a nedělní závod o mistra světa se očekával jako hodně vyrovnaný. Byl, ale až od druhého místa. Jak naznačil Haarahiltunen již v tréninku, byl jezdecky jinde než ostatní. Všech dvanáct jízda za oba dny suverénně vyhrál a nedal nikomu šanci. Ale kdyby vždy o kousek, ale to byl vždy šedesáti metrový náskok. Odborníci říkali, že v této formě by byl soupeřem i Rusům. Takže se bojovalo pouze o zbylá místa v popředí. Druhé asi zaslouženě získal Fran Zorn (53) a třetí jeho krajan Harald Simon (57). Asi zklamán až ze čtvrtého místa byl Luca Bauer (25). Ten doplatil na jedinou chybu v závěrečné jízdě, když po prvním dnu suverénně druhý. Ona totiž FIM měla opět potřebu zasahovat do zaběhnutých kolejí a zrušila semifinálové jízdy s možností opravy. Prý kvůli délce televizních přenosů (???). A tak se po základním rozpisu jelo jen finále nejlepších čtyř. Trochu zklamáním bylo celkové umístění našich jezdců (dvanácté a třinácté místo, oba 9 bodů) Andreje Diviše a Lukáše Hutly, patrně pod dojmem relativně dobrých výsledků z ME. Andrej Diviš výborně startoval, ale v průběhu jízd se pořadím propadal. V jedné z jízd dokonce přes dvě kola „odváděl“ Simona. Na druhé straně, v návaznosti na naše klimatické i materiálové podmínky je to zázrak, že v této společnosti máme místo.
