Autor článku: Po pátečním tréninku v Inzellu byli na tiskové konferenci představeni tři nevážnější adepti na titul mistra světa pro rok 2024, Haarahiltunen, Zorn a Luca Bauer. Kdyby v té chvíli někdo říkal, že v sobotu vyhraje Niedermaier a v neděli veterán Aki Ala Riihimaky a že po oba dny bude ve finále vycházející finská hvězda Heikki Huusko (letošní mistr Skandinávie), byl považován za blázna. Ale asi jediný muž to předpovídal, host pořadatelů legenda Posa Serenius. Tře třeba Zorna neviděl ani do pátého místa. Ale popořadě.
Zorn své první dvě jízdy v sobotu vyhrál, ale se silnějšími soupeři zaostával. Sobotních 8 bodů a osmé místo bylo pod jeho možnosti, v neděli o něco lepší ale do finále se stejně nedostal. Část fanoušku mluvila o tom, že mu „odešel“ motocykl. Osobně si myslím, že to byl spíš pokles formy, nebo možná psychický tlak na vytoužený zisk MS. Obhájce titulu Haarahiltunen letos kvůli zranění neodjel ani jeden závod. V pátečním tréninku byl sice suverénní ale ono je něco jiného jet dvě kola nebo čtyři. V průběhu jízd mu postupně odcházely síly a dojížděl se sebezapřením. A jeho vítězství byla těsná, ne jako v loňském roce, kdy všech dvanáct jízd vyhrál rozdílem třídy. Přesto mu dvě druhá místa ve finále zajistila před Heerenvenem vedoucí pozici a kdyby se jelo jako v roce 23 jen v Inzellu, titul MS by obhájil
No a pak dvě bomby. Po mnoha letech se vrátil Aki Ala Riihimaki (57) a závodil neskutečně a nedělní finále poměrně jasně vyhrál. A to jel, dá se říci, na archaickém stroji možná třicet let starém. Musela se kvůli němu sejít speciální komise FIM a motocykl schválit. Nováček ve světové špičce Haikki Huusko není žádný junior. Je mu třicet jedna let a prý dělal v minulosti mechanika. Do startovního pole vnesl určitě svěží vítr a způsob, jakým předjel v nedělním finále sobotního vítěze Neidermaiera a dostal se na třetí místo, byl zážitkem. Takže v neděli byli na stupních vítězů dva Finové a početní fanoušci země jezer si mohli poslechnout „Kukulu“, tedy finskou hymnu. Niedermaier jezdil po oba dny skvěle, v sobotu i v neděli vyhrál základní část a první den ve finále porazil vadnoucího Haarahiltunena.
Podobně jako nezapomenutelný Posa Serenius se vrývá do paměti fanoušků veterán Stefan Svensson (67). Po oba dny získal deset resp. jedenáct bodů a od postupu do finále jej dělil vždy bodík. Jeho tvrdost a neústupnost v soubojích je úžasná. On prostě neuhne, přitom vše korektně. Škoda, že se již v sobotu dost nepříjemně zranil Johann Weber (zlomená žebra, otřes mozku). Určitě by do konečného pořadí promluvil. Andrej Diviš získal po oba dny 3 body a zajel svůj standard, odpovídající možnostem.
Závody soudcoval náš Tomáš Topinka a nutno říci, že dobře i když práci lehkou neměl. Po oba dny byla řada kolizí. Situaci si nekomplikoval ani v první zatáčce a nechal vždy opakovat se čtyřmi jezdci, i když se vylučovat dalo.
foto: Petr Makušev